pazvonek-chloupkaty-ucinky-na-zdravi-pouziti-uzivani-vyuziti-co-leciPazvonek chloupkatý - tento druh se využívá asi tři sta let, ale za tuto relativně krátkou dobu se stal velmi ceněným posilujícím prostředkem. Využívá se jako náhrada ženšenu a často se označuje jako "ženšen chudých". Pazvonek chloupkatý (codonopsis pilosula), je víceletá liánovitá bylina z čeledi zvonkovitých, Campanulaceae. Má mrkvovitý kořen válcovitého nebo prodlouženého tvaru, dlouhý 10 až 40 cm. V čerstvém stavu je bílý a hladký, po usušení žlutavě hnědý a hluboce vrásčitý.


Účinky rostliny:

Svým tvarem někdy připomíná kořeny ženšenu. Koruna kořene je statná, s mnoha lodyžními pupeny. Lodyhy jsou velmi prodloužené, větvené, prostoupené mléčnicemi, na bázi chlupaté a fialově zbarvené, až 3 m dlouhé. Listy jsou střídavé, výjimečně vstřícné a dlouze řapíkaté. Čepel je vejčitá nebo oválná, zašpičatělá a nepatrně vroubkovaná, chlupatá. Pětičetné květy vyrůstají jednotlivě v úžlabí listů, a to na vrcholech lodyh nebo na koncích postranních výhonů. Mají vytrvalý, hluboce dělený kalich a široce zvonkovitou, žlutavě zelenou korunu s fialovým žilkováním, dále pět volných tyčinek s nitkami rozšířenými na bázi a svrchní trojpouzdrý semeník. Plod je obkónická tobolka, pukající v době zralosti třemi otvory a obsahující velké množství hnědých, lesklých a hladkých semen. 

Planě roste především v Číně. kde má také řadu tržních forem. Setkat se s ním však můžeme i na jihu Dálného východu a také v oblasti jihovýchodní Asie. Rozšířen je zde jako podrost v hustých porostech keřů, na okraji lesů i na březích potoků a řek, a to v nadmořské výšce kolem 700 m nad mořem. 

V celé této oblasti se však i pěstuje jako komerční léčivá rostlina. V tradiční čínské medicíně se však využívají i další druhy: Pazvonek čínský, Codonopsis tangshen, je až 3m dlouhá liána s listy vejčitými až vejčitě zašpičatělými a na okrajích chlupatými, velmi podobná předcházejícímu druhu. Květy mají matně zelenou korunu s nafialovělými pruhy a žilkováním. Po odkvětu se vytvářejí bilo-fialové párové plody na dlouhé stopce. Původní je v čínské provincii Cu-pej, ale jelikož je farmakologicky významný, hojně se pěstuje, např. v provincii S'-čchuan. Pazvonek kopinatý, Codonopsis lanceolata (syn. C. japonica), má popínavou lodyhu až 1m dlouhou. Listy jsou kopinaté, hladké a na okrajích brázdité. Květy mají matnou šedozelenou až žlutozelenou korunu, která je zevně fialově žilkovaná, uvnitř fialově skvrnitá. Semena tohoto druhu jsou křídlatá. Rozšířen je v Číně, Mandžusku a v Japonsku. Pazvonek javanský, Codonopsis javanica, je liána se srdčitými listy s okrajem hrubě vroubkovaným a vrcholem zašpičatým a s květy s nafialovělou bází a červeným žilkování vně. Vyskytuje se zejména v Malajsii a Vietnamu, kde se kořeny využívají v tradiční medicíně.

 

Léčivé účinky

Droga (bylinka) má obdobné účinky jako ženšen, avšak s nižším efektem. Tonifikuje organismus a užívá se při chronické únavě, sníženém pohlavním pudu, ztrátě chuti k jídlu, hypertenzi (vysokém krevním tlaku), vyčerpání organismu po chirurgickém zákroku, nemoci nebo porodu, snížené imunitě. Zlepšuje stavy u rakoviny po prodělané chemoterapii a ozařování. Využívá se rovněž k léčbě astmatu, zánětu ledvin a střev, diabetu 2. typu, nespavosti, horečnatých stavů, užívá se při anemii, neboť zvyšuje počet červených krvinek, a při leukemii, neboť snižuje počet leukocytů.

 

Způsoby užití, příprava extraktu či odvaru

Doporučená dávka je 10-30 g suché drogy denně, která se nejčastěji užívá ve dvou dávkách na lačno. Zpravidla se připravuje odvar, případně extrakt z kořenů. Do 1I 60% etanolu se přidá asi 100 g suchých kořenů a nechá se několik týdnů vyluhovat. Potom se užívá jedna lžíce 2-3krát denně. Nať je tradičním čínským léčivem pro generalizovanou sklerodermii se zaměřením na zlepšení výživy a odolnosti, podporu cirkulace krve a zvýšení celkové vitality.

 

Jaké látky obsahuje?

Drogou jsou kořeny (Codonopsis pilosulae radix), které obsahují mimo jiné sloučeniny na bázi sterolů a pentacyklických triterpenů, např. beta-spinasterol, některé stigmasteroly, taraxerol, taraxerylacetát, friedelin aj. Sacharidy, zastoupené převážně polyfruktózanem inulinem a volnou fruktózou, tvoří spolu s ostatními monosacharidy více než 40% sušiny kořene. Dále jsou zastoupeny alkaloidy codonopsin, codonopsinin a harmalový alkaloid perlolyrin, deriváty furanu, saponiny, silice, slizy, heteroglykosidy (např. syringin a tangshenosid I a II). Z volných aminokyselin byly identifikovány threonin, kyselina asparagová, isoleucin, alanin, asparagin, kyselina glutamová, glycin, serin, valin, prolin a glutoamin. Velká škála minerálních látek je zastoupena např. draslíkem, vápníkem, hořčíkem, železem, mědí, kobaltem, zinkem, manganem a molybdenem.
Přítomny jsou rovněž vitaminy B1 a B2.

 

Využití v kuchyni

V čínské dietetice má kořen tohoto druhu značný význam a najdeme jej v mnoha receptech. Jedním z důvodů je vysoký obsah inulinu, dalším pak skutečnost, že posiluje oslabené žaludeční funkce a nedostatečnou funkci sleziny a povzbuzuje chuť k jídlu. Kořeny pazvonku spolu s kořeny děhelu čínského (Angelica sinensis) a plody jujuby (Ziziphus jujuba) jsou hlavní součástí tzv. jídla na dangshenu, kořeny jsou ale také důležitou složkou polévek, dušených jídel připravovaných z vepřového masa a drobů. Typickým s'-čchuanským jídlem jsou vepřová játra připravená na kořenech pazvonku a děhelu čínského. Kořeny pazvonku jsou rovněž součástí velmi oblíbené "posilující polévky s deseti přísadarni". Kořeny se také přidávají do různých vývarů ze skopového masa, ale používají se rovněž jako příloha k drůbežímu a rybímu masu i do polévek. Stave z odvaru je součástí cukrovinek, nebo spolu s liči (Litchi chinensis) a skořicí (Cinnamomum zeylanicum) medového těsta. Kořeny je možno rovněž kandovat, nakládat do medu nebo z nich vyrábět alkoholické nápoje apod.

 

Pazvonek - pěstování

Uvedený druh v našich klimatických a půdních podmínkách velmi dobře roste a přezimuje. Při pěstování snáší i polostín, vyžaduje však sušší, propustnou a živinami bohatou půdu, nesnáší delší dobu trvající zamokření. Není vhodné pěstovat jej po delší dobu (5-6 let) na jednom stanovišti. Vzhledem k poléhavému růstu je třeba mu při ošetřování věnovat zvýšenou pozornost a k dosažení vyšších výnosů je nutno zbudovat pro rostliny vhodné opory. Pazvonek se množí semeny, a to jak předpěstováním sazenic, tak i přímým výsevem semen. 

Semena se vysévají nejpozději počátkem dubna do vytápěného skleníku nebo v první polovině května do volné půdy. Jsou velmi drobná, proto je nutné mít půdu dokonale připravenou. Výhodou sadby je fakt, že rostliny již v prvním roce vytvářejí kořeny s vysokou hmotností, které je možno na podzim sklízet (hmotnost čerstvých kořenů se u nás pohybuje kolem 24 g). Po vzejití a vytvoření prvních pravých listů se přepichují, nejlépe do kontejnerů, neboť se velmi dobře i s kořenovým balem přesazují na stanoviště. U přímých výsevů se volí hloubka výsevu asi 1cm, vzdálenost řádků je 30cm a rostliny se v řádcích jednotí asi na 10-15 cm. V průběhu vegetace je třeba porost pravidelně okopávat, odplevelovat a přihnojovat. Jakmile nadzemní část dosáhne délky 15 až 20 cm je třeba vybudovat opory, u porostů bez opor je výnos podstatně nižší. 

Matečné rostliny začínají kvést druhým rokem, a to z genetických důvodů až v pozdním létě, kdy je nebezpečí, že semena nedozrají. V průběhu několika let se však přizpůsobí novým podmínkách prostředí a kvetení se přesouvá do července až srpna.

Nejvyšší výnosy kořenů získáváme z tříletých rostlin, které se sklízejí pozdě na podzim, nejčastěji v průběhu října, nebo počátkem jara příštího roku, dokud rostliny neraší. Nejprve se odřízne nadzemní část rostliny a odstraní z pozemku. Potom se vyrývají kořeny, které mohou dosáhnout délky až 40 cm. Po sklizni se omyjí od nečistot a zeminy. Následuje třídění na staré, velké, střední a malé. Do první skupiny (staré) řadíme kořeny s průměrem nad 13mm, do druhé (velké) patří kořeny s průměrem nad 10mm, jako střední jsou označeny kořeny o průměru nad 7 mm a za malé se považují kořeny s průměrem 5mm. Takto roztříděné kořeny se suší téměř do stupně lámavosti, pak se pevně svážou a dosoušejí se. V Líně se na mnoha místech kořeny navlékají na šňůry, suší se v průvanu a potom se svazují. Při sušení je třeba dbát na to, aby kořeny prosychaly stejnoměrně. Jsou-Ii téměř suché, může se sušení přerušit, aby kořeny nepřeschly a nelámaly se.
Ze 3 kg čerstvých kořenů získáme asi 1kg sušených. Normě vyhovují suché kořeny o průměru 3mm a více. Kořen by měl být silný, pevný, s drolivou slupkou, v širší části vodorovně svraskalý, málo dřevnatý, se znatelnou olejovitou substancí a sladkou chutí. Kromě drogy určené na export se kořeny uchovávají různým způsobem. Někde se ukládají do pytlů o hmotnosti 2,5-5 kg, jinde do dřevěných sudů nebo košů vyložených papírem. Kořeny je však možno uchovávat i čerstvé, a to naprosto stejně, jako je tomu u kořenové zeleniny. Tento způsob se využívá především u kořenů určených pro úpravu v kuchyni. 

 

Dang shen vs. ženšen

Význam tohoto druhu dokumentuje mimo jiné i fakt, že v čínštině je znám jako "tangšen" (dangshen), tedy účinky velrni příbuzný ženšenu, i když nejsou tak silné. Potvrzuje to i čínský nebo vietnamský lékopis, kde má tato droga daleko větší zastoupení než tak známý a osvědčený "kořen života". Velmi rozšířený je například čínský předpis »sheng rnai« složený z Codonopsis pilosula, Ophiopogon japonicus a Schisandra chinensis, který mimo jiné zlepšuje celkovou vitalitu organismu, funkci plic i krevní oběh a zvyšuje chuť k jídlu.

 

Surovina určená pro tržní účely se dělí (v Líně) do následujících skupin: 

a) pazvonek západní (tay dang) se pěstuje především v provinciích Kan-su, Sen-si, Sen-si a S'-čchuan. 

b) pazvonek východní (dong dang) pochází z provincií Ťi-lin, Chej-Iung-ťiang.

c) pazvonek rosnatý (lo dang) se pěstuje v provinciích Sen-si a Che-nan.

d) pazvonek tonizující (dieu dang) je rozšířen zejména v provinciích S'-čchuan, ale také Che-pej a Sen-si.

e) pazvonek bílý (bach dang) se pěstuje v provinciích Kuej-čou, Jůn-nan a v jihozápadní oblasti S'-čchuanu.