horec zluty ucinky co leci pouziti uzivani vyuziti pro zdraviHořec žlutý, trlič (latinsky gentiana lutea) patří do čeledi hořcovité. Je to rostlina vysoká 50-120 cm, kvete v červnu až srpnu. Je to vytrvalá bylina. Lodyha je kulatá, přímá, nevětvená, dutá. Listy široce kopinaté, tvoří přízemní růžici, namodrale zelené, dolní řapíkaté, horní částečně přisedlé. Květy žluté, 3 až 10 v paždích horních párů listů, široce nálevkovité, 5-7 korunních lístků, plodem je tobolka.


Účinky rostliny:

Historie:

Inspirován Dioskuridovou Materia medica píše Albert Veliký v e svém Bylináři o hořci: "Roste hojněji v horách a na stinných a vlhkých místech. Nazývají jej Gentiana, protože prvním, kdo účinnost sil jeho odhalil, byl bájný (ilyrský) král Gentium."

O jeho účincích píše Hildegarda z Bingenu: "Kdo horkost m á v žaludku, ten nechť encián práškovaný v teplém vine často pije, (...) a jeho žaludek bude od horkosti očištěn."

Dioskurides a Galén z Pergamu, dva velcí lékaři antiky, počítali kořen hořce žlutého k nejsilnějším hořkým lékům a přičítali mu velkou čisticí sílu,
jež "stravuje" šťávy a "otevírá" zácpu. Klášterní léčitelství klasifikovalo hořcový kořen jako hřejivý a vysušující ve třetím stupni. Hodil se tedy
především k léčení chronického astmatu a jako blahodárný prostředek na játra a žaludek.

 

Původ a pěstování hořce:

Statný, až 140 centimetrů vysoký hořec žlutý patří do čeledi hořcovitých (Gentianaceae). Roste na loukách v horských oblastech Evropy a Malé Asie. Planě rostoucí rostliny jsou přísně chráněné, pro léčebné účinky a účely se hořec žlutý pěstuje. Sbírá se oddenek, který je považován za nejsilnější tuzemský hořký prostředek.

 

Výskyt a rozšíření:

Alpské louky, pastviny, suché křoviny, většinou v horách.

 

Záměna:

Kýchavice bílá pravá (veratrum album). Vysoká až 180 cm. Listy vždy krátce pýřitě chlupaté, šroubovité uspořádané, zřasené podél obloukovitých žilek. Květy žlutozelené, květenství hustá vrcholová lata. Rostlina je jedovatá. V České republice patří k ohroženým druhům.

 

Tip pro sběrače kořenů

Asi v sedmdesáti letech života hořce je kořen této rostliny silný jako mužská paže, měří až 1 metr a váží několik kilogramů. Jeho sběr je relativně snadný a při nadměrné sklizni by se bylina mohla velice rychle vyhubit. Proto je hořec chráněný. Pěstuje se na výrobu alkoholu a k lékařským účelům. Lékařsky se využívá pouze žlutě kvetoucí hořec.

 

Sběr, co sbíráme z hořce, obsahové látky:

V léčitelství se používá oddenek, který váží často až několik kilogramů a obsahuje hořčiny amarogentin a gentiopikrin. Tyto látky povzbuzují
vylučování slin a žaludeční šťávy, zlepšují pohyb žaludku a střev a podporují trávení.

 

Aplikace a dávkování:

Hořcový oddenek je součástí mnoha rostlinných přípravků na žaludek a střeva, může se však připravovat i samotný jako čaj (ale pozor, je velmi hořký!). Denní dávka činí 2 až 4 gramy. M á se používat jen sušený, protože čerstvý může například způsobovat nevolnost.

 

Nežádoucí vedlejší účinky a kontraindikace (kdy se nesmí používat):

Nesmí se používat při žaludečních a dvanáctníkových vředech, vysokém tlaku a v těhotenství.
Vedlejší účinky nejsou známy.

 

Hořká bylina prospívá trávení

Hořec je nejhořčejší ze všech tuzemských léčivých bylin. Některé z obsažených hořčin chutnají hořce i pro zředění 1:58 milionům. Povzbuzují látkovou výměnu (metabolismus), podporují tvorbu slin a žaludečních štáv a starají se o lepší prokrvení celého trávicího traktu. Hořec působí i ve formě čaje.

Obstarejte si malé kousky kořenu hořce v prodejně bylinek a žvýkejte je jako žvýkačku. Nejprve bude chutnat mírně hořce, ale postupně si jeho chuť oblíbíte.

Na čaj z hořce použijte tolik - nebo lépe řečeno tak málo - kořene, kolik budete chtít, a zalijte jej 250 ml studené vody.
Směs nechejte stát 8 hodin, optimálně přes noc. Pak ji sceďte, ohřejte a pijte neslazenou 15-30 minut před jídlem. Čaj můžete okořenit trochou kardamomu nebo zázvoru. Povzbuzuje funkci žaludku, jater, žlučníku a slinivky. Posiluje také imunitní systém při zánětlivých onemocněních žaludku a střev.

 

Svítivá žluť proti všem nemocem

Král jménem Gentius z oblasti dnešní Albánie prý jako první použil kořen hořce proti moru. Luteus znamená žlutý. Hořec je někdy také nazýván i podle svého rodového jména encián.

 

Esence, která naladí optimisticky

K výrobě esence Gentian používal Edward Bach jiný druh hořce, červenofialově kvetoucí hořec obecný (Gentiana amarella). Tato esence je vhodná pro každého, kdo sklenici vidí napůl prázdnou, ne napůl plnou. Dodává víru v konstruktivní síly života.

 


Související pojmy:

ecián ► pěstování ► zákonem chráněný ► sběr ► co se sbírá ► jarní ► rostlina ► alpský ► stromkový ► křížatý ► kořen ► panonský ► bezlodyšný ► modrý ► nahořklý ► ozdobný ► kde sehnat ► kde koupit ► stromek ► jak pěstovat ► brvitý ► tinktura ► čaj ► drsný