omej salamounek ucinky na zdravi co leci pouziti uzivani vyuzitiOměj šalamounek (aconitum napellus) patří do čeledi pryskyřníkovité. Je vysoký 40—140 cm. Kvete od června do srpna. Je to trvalá bylina. Má hlízovitě zduřelý oddenek. Lodyha je silně olistěná, listy dlanité, pěti- až sedmidílné,vroubkované až k bázi. Květy modrofialové, horní okvětní lístek přilbovitý, širší než vysoký, se dvěma dlouze stopkatými okvětními lístky. Tyčinky se zahnutými přilehlými chloupky. Plodem je měchýřek, který se rozskočí.


Účinky rostliny:

Výskyt a rozšíření:

v horách na vlhkých až mokrých humózních stanovištích, u pramenů, u řek. 

 

Záměna:

oměj vlčí mor (Aconitum lycoctonum ssp. vulparia). Květy světle žluté, horní okvětní lístek tvoří úzkou helmu, její výška je mnohem větší než šířka. Roste v horách. Celá rostlina je také prudce jedovatá.

 

Nejjedovatější evropská rostlina

jedovata rostlina bylinaTento fascinující nádherný modrý květ je nejjedovatější a nejnebezpeěnější evropskou bylinou. Ve středověku se do její šťávy namáčely špičky šípů a kopí, čímž se měnily ve smrtící zbraně. Na otravu omějem zemřel kromě jiných i římský císař Claudius v roce 54 n. l. Důvodem byly politické motivy. Germáni ho používali při magických šamanských rituálech. Byl také součástí čarodějných mastí. Otrava se velice rychle projevila pálením v ústech a třesem celého těla. Postiženého poléval pot a vzápětí jím třásla zimnice, dostavilo se zvracení, průjem a silné slinění. Po odumření končetin se dostavila smrt v důsledku obrny dýchacích cest a zástavy srdce. Omějem šalamounkem Germáni trávili vlky a lišky.

 

Pomoc při náhlé horečce

Oměj je dnes cenným homeopatickým lékem. Rostlina roste vysoko v horách pod pálícím sluncem v neustálém větru, zatímco její kořeny omývá ledová pramenitá voda, a proto pomáhá v prvních stadiích nachlazení, chřipky a horečky, způsobených chladem, větrem a vlhkem, která většinou mívají bouřlivý průběh. Vedle mnoha jiných indikací se Aconitum osvědčilo při zánětu trojklaného nervu, ischiasu a pocitech ohluchnutí.

 

Kerberovy jedovaté sliny, pověsti kolem oměje šalamounka

Ve starořečtině znamená akóniton jedovatou rostlinu, která roste en akóneis — na strmé skále. Napellus je zdrobnělina latinského napus — malý tuřín. Tím jsou míněny hlízovité zduřeniny na oddencích, které obsahují nejvíce jedu.

Lidové označení se odvíjí od její jedovatosti a tvaru květu, jehož přilbu dokážou zvednout a oměj opylit jen čmeláci. Říká se mu mordovník, královna jedů, rostlinný arzenik, střevíčky do nebe nebo čertův pantoflíček. V řecké mytologii se uvádí příběh o tom, jak oměj vznikl. Když Herakles porazil Kerbera, pekelného psa, který měl střežit říši mrtvých, vyvedl ho na denní světlo. Ze všech tří psích hlav současně se šířil ohlušující vzteklý štěkot a vyletovaly z nich sliny na všechny strany. Kam dopadly, tam vyrostl oměj šalamounek — od té doby má sílu dopravit všechno živé na onen svět.