Celer, miřík celer - účinky na zdraví, použití, užívání, využití, co léčí, pěstování, škůdci a nemoci celeru

Miřík celer (latinsky apium graveolens) není úplně běžná plodina, která se pěstuje na zahrádkách, ale můžeme si ho vysadit třeba vedle košťálovin. Stačí pár rostlinek, které je ochrání před housenkami a jako bonus k chutné bulvě dostaneme i čerstvou zelenou nať, kterou můžeme kořenit omáčky, polévky, mletá masa a nebo ji usušit do domácí „vegety na zimu. Dnes si můžeme vybrat i listový nebo řapíkatý celer na saláty, ale s těmito druhy nemám žádné zkušenosti, pěstuji pouze „klasický" bulvový.

Léčivé účinky celeru miříku:

Kořen celeru je známý především jako pánské afrodisiakum a skutečně zlepšuje sexuální funkce díky tomu, že celkově pročišťuje játra, ledviny a zlepšuje kondici. V čínské medicíně je celer považován za výborné léčivo na vysoký tlak, stačí denně sníst 250 g celeru rozdušeného na kaši nebo vařeného s rýží, v polévce, omáčce či ragů, pro lepší chuť v kombinaci s další zeleninou.
Nejúčinnější je čerstvě vylisovaná šťáva, která léčí močové a ledvinové kaménky, dnu a revmatismus. Nesmí se to ale přehánět, úplně stačí 100 ml denně, výrazně vyšší dávky naopak ledviny poškozují, nesmí se také užívat při akutním zánětu ledvin (akutní nefritidě). V léčení se používají i celerová semínka jako pomocné léčivo při chronickém revmatismu a artritidě.

• Čerstvá šťáva celeru - bulvu odšťavíme na odšťavovači nebo pomeleme a vymačkáme šťávu. Pijeme 50 ml 2x denně na veškeré výše uvedené potíže, léčí i záněty dolních cest dýchacích. Užíváme maximálně 10 dnů. Při revmatismu a dně na celkové razantní pročištění těla je ideální směs šťáv z mrkve 300 ml, červené řepy 200 ml a celeru 100 ml, smícháme, vypijeme ráno nalačno, užíváme týden.
• Odvar z kořene celeru - kořeny nastrouháme, usušíme a uschováme ve skleněných nádobách. Kávovou lžičku zalijeme 1/4 1 studené vody, necháme 5 minut vařit, 10 minut vyluhovat. Pijeme 3x denně hodinu po jídle při všech výše uvedených potížích. Pijeme maximálně 6 týdnů.
• Nálev ze semen celeru - kávovou lžičku zalijeme 1/4 l vroucí vody, necháme 10 minut vyluhovat, pijeme 2x denně při dně a revmatismu, maximálně 6 týdnů.

Využití celeru:

Používáme ho nejen v kuchyni, ale i k sušení, protože k léčení se ten ze supermarketů nehodí, je plný umělých hnojiv a dalších škodlivých látek, které do sebe natáhne z půdy. Pro léčení supermarketový celer rozhodně nedoporučuji, zvláště proto, že se užívá především na urychlení látkové výměny a odstranění solí z těla při dně a revmatismu a zamořenými bulvami bychom si moc nepomohli, spíš bychom ten balast v těle ještě umocnili. Jediná možnost je koupit celer v biokvalitě z ekologických farem, na trzích nebo vlastní pěstování. Není ho třeba ani moc, protože léčebné kúry jsou velice razantní a nesmí trvat příliš dlouho.

Pěstování celeru:

Vyžaduje hodně vyhnojenou půdu a také stálou vlhkost, čili hodně zálivky. Má dlouhou vegetační dobu, pokud pěstujeme ze semínek, musíme je vysít už koncem ledna, nejpozději do poloviny února.
Klíčivost a zdravý růst podpoříme, pokud před vysetím semínka namočíme na 24 hodin do heřmánkového nálevu - hrst sušených heřmánkových květů zalijeme litrem vroucí vody, necháme 15 minut vyluhovat, slijeme a namočíme semínka. Po vyjmutí je ihned zasadíme do truhlíčků. Na záhon ale přesazujeme až po 15. květnu, nesnáší mrazíky. Sázíme nejlépe do „hnízd" cca 20 cm hlubokých, které vysteleme kompostem a klidně smícháme i s kostní moučkou nebo rohovinou, pro dostatek bóru můžeme přidat i dřevěný popel. Během celé vegetace pilně zaléváme, od konce června přihnojujeme kopřivovou jíchou nebo ředěnými slepičinci. Zelenou nat neodtrháváme, vždy si vezmeme jenom pár lístků potřebných do polévky či omáčky, protože bulva ke svému dobrému růstu potřebuje i dostatek nadzemní nati. Můžeme pouze odlamovat boční výhony, které stejně leží na zemi a brzy by uhnily.
Bulvy sklízíme průběžně již od července, pro uskladnění na zimu nejpozději v říjnu, před příchodem prvních mrazů. Můžeme je uchovat ve sklepě v bedýnce s pískem, nebo jednu až dvě zasadit do země a nechat ve sklepě nebo na studenější chodbě, ale na světle - potom můžeme po celou zimu sklízet čerstvou nať, která po odřezání stále dorůstá.

Vhodní sousedé:

Dobře roste ve společnosti rajčat, kterým odebírá z půdy chlór a tím jim prospívá (rajčata chlór nesnáší). Svědčí mu i okurky, kedlubny a špenát. Ideální společenství je dvojice celer - zelí, protože celer chrání zelí před bělásky a bejlomorkou, zelí zase ochrání celer před septoriózou tím, že odsává přebytečnou vodu z půdy a zabraňuje přílišnému zvlhnutí, které je základním předpokladem vývinu septoriózy.
Má výraznou vůni, která mate běláska zelného, takže je výhodné pár bulviček pěstovat na záhoně s košťálovinami (kapusta, zelí, brokolice).

Nevhodní sousedé:

Nesnáší se s brambory a salátem.

Škůdci a nemoci celeru:

Celer je poměrně odolný proti škůdcům i nemocem, občas ho může postihnout skvrnitost listů - septorióza (na listech se objevují hnědožluté skvrny). Postižené listy se musí odstranit, zbylé postříkáme přesličkovým výluhem, opakujeme každé 2 dny. Při smíšené výsadbě a kvalitní půdě se skvrnitost téměř nevyskytuje, preventivně chrání společnost kapusty, zelí a pórku.

Pokud bulvy v zemi hnijí, je to vyčerpanou půdou, celer bychom neměli na stejném záhoně pěstovat další 3 roky. Je to také velký labužník, má rád dostatek bóru a pokud ho nemá dost, jsou bulvy duté, někdy i zahnívají. Ve vyvážené půdě by se to opět stávat nemělo, ale pokud chcete bór dodat, není třeba sahat k chemii, stejnou službu nám poskytne dřevěný popel, který bud přimícháme do hnízd při výsadbě, nebo ho můžeme i rozházet okolo sazenic jako hnojivo během vegetace. A určitě se nemusíme obávat, že ho v této přírodní podobě celer „sežere" příliš, vezme si jenom tolik, kolik potřebuje pro zdravý růst.