redkvicky redekve ucinky na zdravi co leci pouziti uzivani vyuziti pestovani skudci a nemoci redkvicekŘedkvičku asi není třeba představovat, bývá to úplně první plodina, kterou si začínající zahrádkáři (a nebo i děti) vysévají na záhon. Je naprosto nenáročná, roste bez problémů a rychle. V kuchyni se nejčastěji jí jen tak, ke chlebu s máslem, ale hodí se i do salátů. V teplé kuchyni se moc nepoužívá, pokud máme nadúrodu, můžeme zkusit třeba čtvrtky ředkviček zpěnit na osmažené cibulce, vmíchat vajíčka a dochutit solí, pepřem a pažitkou.


Účinky rostliny:



Účinky rostliny:

  • zlepšení, podpora trávení - žaludku, střev
  • omezení hnilobných procesů ve střevě
  • překyselení žaludku
  • očista ledvin, jater, žlučníku
  • rozpouštění žlučových kamenů
  • inkontinence
  • zánět močových cest
  • likviduje viry, plísně, bakterie (střevo, krk, dýchací cesty)
  • hleny - odhleňuje (vhodné pro kuřáky, astmatiky)
  • kuřáci - chronický kašel
  • nachlazení
  • podpora metabolismu
  • ekzém, nečistá pleť

Léčivé účinky ředkviček, ředekví:

Ředkvička i ředkev obsahují vitamín C, B1, B2, B6, beta-karoten, železo, vápník, síru, fosfor, hořčík, draslík, měd. Podporují trávení, zlepšují činnost žaludku i střev, zamezují hnilobným procesům ve střevech, snižují překyselení žaludku.

V léčení se však používá zvláště černá ředkev, která má skoro neuvěřitelné léčivé účinky. Kromě trávení čistí i ledviny, játra a žlučník a rozpouští žlučové kaménky. Žlučníkářům ji doporučuji místo pilulek a kapek z lékárny, pokud máte ředkev uskladněnou v lednici nebo ve sklepě, nebudete je potřebovat. Když cítíte, že to „na vas jde , stačí nastrouhat kousek oloupané ředkve, vypít šťávu a zbytek sníst, bolesti se zmírní nebo dokonce úplně odezni. A pokud si „ředkvovou kúru" dopřejete pravidelně během celého zimního období, můžete na potíže se žlučníkem rovnou zapomenout.

Černá ředkev se používá i k detoxikaci jater a ledvin, pomáhá při inkontinenci a častých zánětech močových cest. Hubí viry, plísně i bakterie, a to nejen ve střevech, ale i v krku a dýchacím ústrojí, navíc usnadňuje odkašlávání a ředí hleny. Stejná kúra jako pro žlučníkáře se tedy doporučuje i pro kuřáky, astmatiky a další často nebo trvale kašlající. V neposlední řadě tento zázrak přírody povzbuzuje i látkovou výměnu, takže může pomoci při ekzému a nečisté pleti.

  • Čerstvá šťáva z ředekve - černou ředkev nastrouháme, vymačkáme šťávu a necháme ji 6-12 hodin uležet v zakryté skleněné nádobě v lednici, aby ztratila palčivou chuť. Poté užíváme 4x denně 2 kávové lžičky nebo 1x denně (nejlépe ráno nalačno) 30 ml. Užíváme maximálně 4 týdny při poruchách trávení (dyspepsie, dráždivý tračník, nadýmání), k očistě jater a ledvin nebo při žlučových kaméncích.
  • Sirup proti kašli a nachlazení - z ředkve odřízneme horní plátek a ještě jedno další kolečko, ve kterém vyřízneme otvor. Plátek s vyříznutým kolečkem vrátíme na bulvu, do „díry" nasypeme cukr a zaklopíme uříznutou „pokličkou". To vše provedeme večer, protože přes noc se cukr rozpustí, smísí se šťávou z ředkve a vytvoří dávku léčivého sirupu na celý den. Užíváme po lžičkách, večer kolečko s otvorem sníme a uřízneme další, ve kterém vyřízneme otvor, vrátíme na bulvu, zaplníme cukrem... Když spotřebujeme celou bulvu, jsme obvykle zdraví.

 

Povídání o ředekvích, ředvičkách a jejich kulinářské vykužití v kuchyni:

Ředkev je vlastně něco jako větší ředkvička, zvláště ta bílá ji chutí dost připomíná, jen je o trochu ostřejší. A samozřejmě větší. Rozhodně doporučuji, má totiž výrazné léčivé účinky, které se preventivně projeví i při pouhém zařazení do jídelníčku. Můžeme ji přidávat stejně jako ředkvičku do salátů a na chléb s máslem, ale nastrouhanou i do zeleninových karbanátků, k mletému masu nebo čínských nudlí. Výborná je pomazánka z tvarohu nebo čerstvého sýra typu Lučina s nastrouhanou ředkví dochucená pažitkou nebo naťovou cibulkou. Bílá ředkev je velice chutná i nakrájená na nudličky spolu s mrkví, jarní cibulkou, zázvorem a kuřecím masem doplněná nudlemi a trochou sójové omáčky. Skvělý je i salát s mrkví, jablky a zelím.

S černou ředkví je to trochu složitější. Je sice mimořádně zdravá, ale na rozdíl od té bílé také značně štiplavá, takže jen tak s chutí ji asi nesníte. Protože je ale téměř neskutečně léčivá, zkusíme si trochu pomoci. Stačí nastrouhat na jemném struhadle, osolit, promnout a nechat uležet. Pro jemnější chuť stačí tak 5-10 minut, ale můžeme i déle, čím déle ji necháme stát, tím více štiplavosti odstraníme. Potom vymačkáme šťávu, kterou můžeme buď vylít (což je škoda), nebo vypít (pouze pro statečné, protože jsou v ní vyluhované právě ty látky, které způsobují palčivou chuť) a nebo vložit do lednice na cca 12 hodin a vypít až poté, co z ní „odér" vyprchá. Nastrouhanou ředkev (nyní již jemné chuti) můžeme používat libovolně
do salátů a pomazánek, nejlepší a nejjednodušší je prostě smíchat s pomazánkovým máslem a natírat na chleba. Je to i dobrá pomazánka na chuťovky, můžeme ozdobit půlkou vlašského ořechu. V salátech se velmi dobře snáší s jablíčkem, mrkví a kedlubnem, zkusit můžeme i bílé a červené hlávkové zelí, vždy je to dobré. Jedna záludnost by tady ale přeci jen byla. Tento druh ředkve je velmi těžko stravitelný, zaměstná žaludek natolik, že nezvládá dobře trávit jinou potravu. Pokud se tedy chcete vyvarovat „těžkého" žaludku po jídle, nejezte najednou velké množství a už vůbec ne nalačno. 

Přeci jen, černá ředkev je především lék, nikoli běžná zelenina. V poslední době lze u nás sehnat semínka zvláštní odrůdy ředkve. Jmenuje se „ředkev krysí" a pěstuje se nikoli pro chutné bulvičky, ale pro plody, sešule. Sbírají se nezrale, ješte zelene, mají typickou ředkvičkovou chut a jí se úplně stejně, bud se chroustají jen tak syrové, nebo se pokrájené přidávají do salátů. Takže pokud chcete mít na zahradě něco zvláštního a sklízet zelené „ředkvičky" rovnou z keře nezamazané od hlíny, vřele doporučuji. Navíc tím uděláte i něco pro přírodu, protože ředkev krysí není žádná moderní
vyšlechtěná odrůda - naopak, patří ke starým, již skoro zapomenutým zeleninám, na kterých si pochutnávali naši předkové. 

 

Pěstování ředkviček a ředekví:

Ředkvičky i bílé ředkve se dají vysévat od jara až do září, jenom je třeba vybrat správnou odrůdu (v létě tu, co nevybíhá do květu). Černá ředkev (a některé odrůdy bílé ředkve) se vysévají od června do července a pro uskladnění se sklízí co nejdéle na podzim před příchodem mrazů. V bedničce s pískem ve sklepě vydrží i několik měsíců. Ředkev krysí se vysévá přímo na záhon v dubnu. Všechny výše uvedené druhy jsou nenáročné, nevyžadují nic jiného, nez pravidelnou zálivku. Abychom měli pěkné bulvičky, musíme je protrhávat. Bílá ředkev má dlouhý kořen, proto je výhodné ji pěstovat na hrůbcích (viz. mrkev). 

 

Vhodní sousedé ředkviček a ředekví:

Ředkvičku můžeme střídat s řádky řeřichy, navzájem si velice svědčí. Rostou dobře prakticky s jakoukoli zeleninou, které nevadí častější zálivka.

 

Nevhodní sousedé ředkvičky a ředekve:

Kromě okurek nemají žádné neoblíbené sousedy.

 

Škůdci a nemoci:

Ředkvičky i ředkve jsou oblíbenou pochoutkou dřepčíků, ti ale nesnáší mokro, proto se snažíme půdu udržovat po většinu času vlhkou. Pomáhá také sousedství salátů a před výsevem moření semínek heřmánkem.