Jsme na facebooku, 
Mydlice lékařská (latinsky saponaria officinalis) léčí kašel, rozpouští hleny, zlepšuje látkovou výměnu, je močopudná a potopudná. Mydlice je trvalka vysoká až 80 cm. Má válcovitý, větvený, asi na prst tlustý oddenek. Lodyha je přímá, mírně pýřitá, rozvětvená. Listy vstřícné, podlouhle kopinaté až eliptické, na okraji drsné.
Účinky rostliny:
Jsou dlouhé 5-10 cm. Bílé až bílorůžové, slabě vonící květy v koncových vidlanech. Plodem je podlouhlá tobolka. Rostlina kvete během léta.
Co sbíráme:
Sbírá se kořen.
Léčivé vlastnosti, účinky:
Mydlice se pro svůj velký obsah saponinů využívá hlavně k léčbě kašle, usnadňuje odkašlávání, rozpouští hlen. Zvyšuje sekreci sliznic, čímž je čistí. Dále je močopudná a potopudná, čehož se využívá při léčbě kožních onemocnění a ke zlepšení metabolismu. Mydlice obsahuje velké množství látky saporubinu, který potlačuje růst hub a plísní, proto se zevně hodí k omývání kůže postižené mykózou (i plíseň nehtů - onychomykóza) a na léčbu pásového oparu.
Způsob použití:
Užívá se čerstvý nebo sušený kořen, zhruba 1 kávová lžička na šálek vody.
Odvar se připravuje formou 3 minuty vařeného odvaru. Šálek se po doušcích popíjí během celého dne. Z mydlice je též možné dělat tinkturu, která se užívá 3x20 kapek denně. Zevně se používá poněkud silnější odvar, který slouží i jako kloktadlo při bolení v krku.
Kontraindikace:
Mydlice je mírně toxická a není vhodné ji užívat ve velkých dávkách (dává se proto do směsí) a dlouhodoběji.
Také zevně může při silné koncentraci vyvolávat kožní reakce, zásadně se neužívá na otevřené rány.
Použití v kosmetice:
Výtažek z mydlice se užívá k výrobě nejrůznějších pěnivých kosmetických výrobků, jako jsou šampony, mýdla, zubní pasty, pěny do koupele a podobně. Dříve se z mydlice vyrábělo mýdlo. V domácí kosmetice se koncentrovaný odvar z kořene mydlice užívá k mytí mastných vlasů. Odvar z mydlice zcela nahradí šampon.
Rozšíření a výskyt:
Domovinou mydlice je patrně východní Středozemí, odkud se rozšířila do značné části Evropy. U nás roste hlavně na březích řek a rybníků, na náspech, podél železničních tratí, ve vlhkých písčinách a podobně.
Sběr:
Sbírá se kořen. Od konce září do konce října v dopoledních hodinách. Kořen se rychle omyje pod tekoucí vodou a suší se na slunci nebo při umělém teple. Kořen je možno používat loupaný i neloupaný. Bezprostředně před použitím se nakrájí na drobné kousky.
Možnost záměny:
Mydlici lze zaměnit za různé bíle či růžově kvetoucí rostliny. Dost zřetelným rozlišovacím znakem je stanoviště (břehy rybníků a potoků) a květy na samém vrcholu rostliny, které jsou složené z 5ti okvětních lístků.
Pěstování:
Mydlice se dříve pěstovala na výrobu pracích prostředků. Je možné ji pěstovat ze semen, případně ukládat do půdy části oddenků. Obojí se provádí na podzim. Mydlice má ráda lehčí, vápnité, vlhké půdy. Na další péči je nenáročná.
Jaké látky obsahuje, obsahové látky:
Saponiny, sacharidy, pryskyřice, sliz, minerální látky, kaučuk a další.
Poznámky:
Prací prostředek z mydlice si lze doma udělat takto: Vezmeme asi hrst nakrájených kořenů a necháme je vařit v půl litru vody. Vodu čas od času promícháme, jakmile začne silně pěnit, odstavíme z ohně, přecedíme a roztok nalijeme do láhve a používáme jej k mytí a praní.