Saláty jsou moderní, doporučuje je zdravá výživa a hodné lidí podléhá módním trendům nejen v oblékání, ale i ve výživě. I v restauracích jsou součástí jakéhokoli jídla, ať už jako ozdoba nebo obloha. Kdo si ovšem myslí, že jí zdravě, když baští supermarketové saláty po celý rok, tak se dost plete. Listové i hlávkové saláty jsou nejvíce náchylné na vstřebávání chemikálií z půdy a i když se kontrolují na obsah dusičnanů, stejně v nich najdete zajímavý koktejl všech možných zbytkových látek z hnojiv a postřiků. A že se supermarketové saláty hnojí a postřikují, o tom asi nikdo nepochybuje.

Důležitý je přeci co nejrychlejší růst a hezky sytá barva, také
je třeba, aby vydržel cestu a nějaké to skladování a to přirozenými
prostředky prostě nejde. Takže pokud chcete udělat něco pro
své zdraví, nakupujte od farmářů, pěstujte si doma a jezte saláty
od jara do podzimu, v zimě dejte přednost spíš zelí, mrkvi, červené
řepě a ředkvi, tím své tělo potěšíte určitě víc.
Pokud máme zahrádku (a máme rádi saláty), můžeme si vypěstovat
i neobvyklejší druhy. Ten klasický hlávkový je u nás oblíbený
odjakživa, většinou se jí s octovou zálivkou, k ničemu jinému se
moc nehodí a musím se přiznat, že ho moc ráda nemám, připadá
mi trochu fádní a zaplnit s ním celý skleník nebo záhon mi přijde
jako plýtvání místem. Lepší je to už s ledovým salátem, který
tvoří kompaktní hlávky, listy jsou křehké a křupavé a můžeme
z něj připravovat míchané saláty v kombinaci s jakoukoli zálivkou
či zeleninou. Podobné je to i s římským salátem, který je trochu
podobný pekingskému zelí, je sice trochu tužší a nahořklý, ale jako
základ míchanice velmi dobrý. Nejraději mám ale listové saláty,
které u nás ještě sice moc nezdomácněly, ale určitě by si na zahrádce
zasloužily více místa. Například staročeské odrůdy, kterými se
živili už naši praprapředkové - roketa, polníček, barborka a lebeda.
Nebo dubáček, který můžeme sklízet postupně. A klidně můžeme
vyzkoušet i japonské speciality, které překvapí zajímavou chutí
i bujným růstem.
V každém případě bychom měli salát jíst čerstvý, neskladovat
ho dlouho v lednici. Místo krájení nožem ho raději natrháme
na kousky, zamezíme tím zbytečné ztrátě vitamínů. Smíchat dohromady
můžeme prakticky cokoli, i když někdy méně je více, čili
dáváme si pozor, abychom nevyrobili cosi jako dort pejska a kočičky.
Zálivka může být octová, jogurtová, majonézová nebo z kysané
smetany, do každé ale patří i nějaké ty plané bylinky a zelené
koření - popenec, krvavec, šrucha, ptačinec, pažitka, petrželka,
medvědí česnek, česneková tráva... Bylinky přidáváme v malém
množství, opravdu jenom jako koření, ale i ta špetka přidá pokrmu
energii i vyváženou chuť, o nutriční hodnotě ani nemluvě. Zálivku
si připravíme zvlášť a do salátu zamícháme až těsně před podáním
- zamezíme zavadání lístků.
Pěstování:
Saláty všeho druhu jsou velice nenáročné, nevyžadují žádné výjimečné
podmínky, pouze slunnou polohu a v období sucha zálivku.
Protože nemají velké nároky na živiny a netrpí na škůdce,
mohou růst i několik let po sobě na stejném místě. Důležité je ale
zvolit správně odrůdu, některé druhy pro růst potřebují chladnější
počasí, některé jsou určeny na pěstování v létě, některé dokonce
v zimě. Pro nejrannější sklizeň si pořídíme právě zimní odrůdy,
které vyséváme v říjnu přímo na záhon a sklízet můžeme podle
počasí už v březnu. Od konce února můžeme také vysévat semínka
ranných salátů do truhlíků, na záhon je přepichujeme po postupném
otužení od konce března. Abychom povzbudili růst,
můžeme jim vyrobit cosi jako „minipařeniště", každou rostlinku
přiklopíme plastovým kelímkem s otvory od ovoce (prodává se
v nich hroznové vino, kiwi, nektarinky apod.). Na záhon můžeme
semínka vysévat od března, letní odrůdy v dubnu, podzimní
v srpnu.
Podívejme se raději na některé méně známé druhy.
Endivie (štěrbák) - příbuzný čekanky, proto je také oproti jiným
salátům trochu hořký. Pěstuje se ve dvou variantách - s hladkými
nebo kadeřavými listy, může být zelený nebo červený. Vysévá se
od poloviny června do začátku července, dříve by trpěl nedostatkem
tepla, z pozdějších výsevů se zase nestačí vytvořit dost velké
rostliny. Dobře se hodí do salátů s pomerančem a jablky, které
vhodně doplňují jeho nahořklou chut. Snáší se i s rajčaty, paprikou,
cibulí, mrkví a sýrem. Doplnit můžeme bazalkou, koprem, yzopem,
zálivku volíme nejlépe hutnější, jogurt nebo majonézu. Štěrbák se
může i zapékat se sýrem nebo podávat osmažený na másle jako
příloha k masu.
Dubáček -název skutečně pochází od podobnosti listů s listy
dubu, ale říká se mu i „česáček", nebo-li salát k česání, protože
tvoří přízemní růžici listů, které můžeme průběžně odtrhávat.
Listy znovu dorostou a můžeme je konzumovat až do doby, než
rostlinka vykvete. Prodává se ve dvou variantách - žlutozelené
a hnědočervené, obě dvě jsou velmi dekorativní na zahradě
i na talíři a také velmi chutné. Na rozdíl od endivie jsou jenom
nepatrně nahořklé, chutnají spíš po oříšcích. Hodí se do míchaných
salátů, dobré jsou i kombinace s rybou - lososem čerstvým
i uzeným, s kaprem nebo se sýrem. Z bylinek se hodí všechny
s česnekovou příchutí - česnek, česneková tráva, česneková
pažitka, medvědí česnek, ale i chilli papričky a naťová cibulka.
Je však velice choulostivý, musíme ho zpracovat nejlépe ihned
po utržení, protože brzy vadne.
Rllkola a roketa - saláty oblíbené zvláště ve Středomoří, jenom
s těmi názvy je to trochu zmatené. Vypadá to podobně, chutná to
podobně, názvy se vzájemně zaměňují, ale opravdu to není totéž.
Rllkola je vytrvalý druh, latinsky se jmenuje Diplotaxis tenuifolia,
nebo také Rucola selvatica, česky (botanicky) se rostlině říká křez
tenkolistý. Má dlouhý válcovitý kořen, který bez problémů přezimuje
a na jaře z něj vyrazí přízemní růžice svěžích zelených lístků.
Ty se musí neustále seřezávat, protože jakmile rostlinka vykvete, už
se jíst nedají. I před květem je ale silně palciva a nahořklá, je třeba
s ní zacházet spíš jako s kořením, čili přidat vždycky pár lístečků
do salátu, masa, špenátu, prostě všude tam, kde chceme dosáhnout
výrazné chuti.
Roketa (latinsky Eruca sativa) je jednoletá, vyšlechtěná salátová zelenina,
která je naprosto nezbytnou součástí italské kuchyně. A ten
problém s pojmy je poněkud trapný - Italové jí totiž říkají rukola
stejně jako my rukole říkáme křest! Je to opravdu zamotané a tak
navrhuji se s tím netrápit a říkat prostě vytrvalá rukola a jednoletá
rukola (botanici jistě prominou).
Takže naše jednoletá rukola je daleko jemnější než ta vytrvalá,
i když má samozřejmě také svou výraznou chuť. Pěstovat se dá
z postupných výsevů od března až do srpna, protože sklízet můžeme
už za 6-8 týdnů. A roste dobře i v truhlíku za oknem, dokonce
se dá v zimě urychlit na vlhčené buničině stejně jako řeřicha.
Doporučuji sbírat opravdu mladé lístky, jsou příjemně pikantní,
něco jako ředkvička. Ty starší jsou trochu hořké, ale velice dobře
se hodí k tepelné úpravě, při které se hořkost ztratí. Italové přidávají
starší spařené listy do těstovin, rizota, na pizzu, nebo je osmaží
na olivovém oleji s česnekem a podávají jako přílohu k masu či
rybám. Mladé lístky chutnají výborně s rajčaty, bazalkou a česnekem,
skvělý je i salát s přídavkem čerstvého sýra (typ feta), oliv
a pomeranče.
Polníček - výborný křehký salátek, který můžeme vysévat po celý
rok, nejlepší je ale podzimní výsev, protože polníček nevymrzá
a muzeme mít cerstve lístky po celou zimu, klidně i pod sněhem.
Je nízký a na pěstování nenáročný, pokud ho podsadíme pod nějaké
trvalky a necháme volně vysemeňovat (což mu nečiní problémy),
budeme mít časem o úrodu postaráno po celý rok a bez práce.
Rostlinka tvoří přízemní růžice menších okrouhlých lístků, které
vytrháváme ze země celé, důkladně propereme a lístky otrháme.
Používá se stejně jako hlávkový salát hlavně syrový samotný, se zálivkou
buď z kysané smetany, octa nebo olivového oleje. Výborný
je ve směsi další zeleniny, míchaný salát můžeme doplnit i vejcem
nebo sýrem. Je možné ho přidat i do špenátu nebo polévky, přesto
je určitě nejlepší syrový, třeba i jen tak na chléb s máslem. Má
opravdu výbornou chuť a při pravidelné konzumaci navíc i zajímavé
léčivé účinky. Navíc to není žádná moderní vymyšlenost, patří
k rostlinám našich předků, kteří si na něm pochutnávali již v minulých
stoletích.
Lebeda - tato rostlinka je okrasou každé zahrady, obzvláště její
červená varianta. Listy jsou nádherně zářivě červené, poměrně
velké, rostlina je vysoká kolem 30 cm, když ji ale necháme vykvést,
lodyha vyrazí až do výšky kolem metru. Listy jsou jako obvykle
nejchutnější před květem, mají jemnou, spíš neutrální chuť, navíc
jsou díky své barvě i okrasou každé salátové mísy. Lebeda se hodí
i pro tepelnou úpravu, je z ní výborný špenát.
Barborka - opět jedna ze salátových bylinek našich prababiček,
dříve byla na každé zahrádce a ještě dnes ji najdeme na mnoha loukách.
Bylinka je dvouletá, první rok vytvoří přízemní růžici listů,
druhý rok vyžene květní lodyhu obsypanou žlutými květy. Je velice
dekorativní, podobná hořčici nebo řepce. Samovolně se vysemeňuje,
takže stačí zasadit pouze jednou a máme o úrodu postaráno
navěky. Konzumují se pouze mladé lístky, jakmile nasadí na květ,
už se jíst nedá, což ale vůbec nevadí, protože spolu s polníčkem je
to další bylinka, kterou můžeme sbírat celou zimu i pod sněhem.
Nejchutnější je tedy od listopadu do března a tím nám poskytuje
v této době tak cenné vitamíny. Listy jsou ostřejší, pikantní, trochu
nakyslé, v míchaných salátech velmi dobré.
Batolka prorostlá - další druh salátu, který můžeme sbírat i v zimě
pod sněhem. Říká se jí také zimní portulák nebo indiánský salát,
je nizoučká a připomíná polníček, jenom má kulatější listy a méně
výraznou chuť podobnou hlávkovému salátu. Vysévá se v únoru
a březnu, sklízí se za 6 týdnů, mnohem výhodnější je ale podzimní
výsev - buď v září pro sklizeň ještě před zimou nebo i v říjnu
pro sběr v průběhu zimy. U jarních a podzimních vysevů můžeme
rostliny seřezávat nad zemí, znovu obrostou. U zimních sklízíme
celé rostliny.
Japonské a Čínské listové saláty - novinky, které se již několik
posledních let pěstují i u nás. Některé z nich mají pro nás dost nezvyklou
chuť, ale to má i taková italská rukola, je to jenom o zvyk
a chuť experimentovat. Proč bychom jim měli dát prostor vedle
našich obvyklých salátů? Důvodů je samozřejmě více. Jednak jsou
rychle a bujně rostoucí, takže můžeme sklízet poměrně hodně
čerstvých listů z malého prostoru nebo i z květináče, jednak mají
některé z nich velmi zajímavé léčivé účinky a určitě také není bez
zajímavosti vyzkoušet něco nového.
Mizuna - má velice dekorativní roztřepené listy, roste velmi bujně,
sklízet můžeme už po 3 týdnech po výsevu. Velmi dobře se jí daří
i na balkóně nebo v truhlíku za oknem, je zcela nenáročná a dává
spolehlivou úrodu. Má velmi jemnou, typicky „salátovou" chuť,
navíc je hodně šťavnatá a hodí se k přípravě salátů i k tepelné
úpravě. Japonci ji dusí, přidávají do polévek, jako přílohu k rybám
a krevetám.
Mibuna — opět se hodí do salátů i na dušení, je trochu výraznější
chuti než mizuna. Říka se jí také „japonská hořčice", chuť je trochu
ostřejší než u mizuny a nahořklá.
Komatsuna - pro změnu „čínská hořčice", s výrazně pikantní chutí,
listy jsou velmi chutné samotné i ve směsi jiných salátů a zeleniny.
Starší listy jsou opět trochu nahořklé, je z nich ale výborný pikantní
špenát. Rostlinky můžeme pěstovat z přímého výsevu od jara
do podzimu nebo i v truhlíku za oknem.
Maiko - opět zpátky do Japonska, kde s oblibou konzumují tuto
jedlou chryzantému, a to nejen listy, ale i květy. Chuť už je na nás
asi trochu moc exotická, ale výhody jsou značné - rostlinka je vytrvalá,
po seřezání cca 5 cm nad zemí znovu obrůstá, je naprosto
nenáročná na pěstování. Jen ta chuť je trochu zvláštní - ale dá se.
Perila - čínská bylinka, která má výrazné léčivé účinky a navíc je
velice krásná a dekorativní. Můžeme pěstovat jak zelené, tak červené
kultivary, ty zelené jsou aromatičtější, mají trochu nasládlou
vůni, velmi pronikavou, malý kousek dokáže změnit chuť celé polévky
i omáčky. V Číně se používá na smažení i dušení, u nás doporučuji
spíš přidat do čínských nudlí nebo nějaké jiné „exotiky"
než do klasických českých jídel, na která jsme zvyklí. Červenou variantu
můžeme používat bez problémů i do salátů a české kuchyně.
Perila roste opět velmi bujné, sklízet první rostlinky můžeme už
za 4 týdny po vysetí. Odřízneme ji nad zemí a počkáme, až vyraší
a dopřeje nám druhou sklizeň.
Vhodní sousedé:
Saláty můžeme vysazovat téměř ke všem plodinám, dobře se snáší
s ředkví, ředkvičkou, kedlubnem, růžičkovou kapustou, zelím
a rajčaty. Můžeme je pěstovat i jako podsadbu mezi květinami a keři,
zvláště druhy, které se sami vysemeňují (polníček, batolka, barborka)
nebo mezi jahodami, česnekem, fazolemi a cibulovinami. Několik
rostlinek můžeme vysadit k mrkvi jako návnadu na dřepčíky.
Nevhodní sousedé:
Většině salátů se nedaří s celerem, petrželí a fenyklem.
Škůdci a nemoci:
Saláty na škůdce prakticky netrpí, jenom klíčící rostlinky rádi napadají
dřepčíci. Chránit se můžeme netkanou textilií, kterou přikryjeme
záhon po vysetí.
Největším škůdcem na salátu jsou slimáci, ochrana je stejná jako
u ostatních rostlin (viz. mangold - škůdci). Nechutná jim ale polníček,
barborka, lebeda ani batulka, nijak zvlášť si neoblíbili ani
asijské listové saláty.
Léčivé účinky:
Endívie - obsahuje hodně draslíku, vápník, fosfor, železo, hořčík, provitamín
A, vitamín E, vitamín C 20 mg/lOOg, vitamíny Bl, B2, B6,
kyselinu listovou. Podporuje trávení a tvorbu žluči, čistí játra a povzbuzuje
slezinu. Pravidelně popíjená šťáva zlepšuje zrak a alergie.
Dubáček - najdeme v něm hořčík, vápník, draslík, železo, vitamín
C, vitamíny skupiny B, provitamín A. Pro vyšší obsah hořčíku se
v lidové medicíně užívá jako uklidňující prostředek na nervy, při
nespavosti je vhodné si před spaním dopřát lehký dubáčkový salát.
Rukola - zlepšuje vylučování moči, čistí ledviny a močové cesty,
detoxikuje játra.
Roketa - čistí kůži od ekzémů a vyrážek, čistí ledviny a močové
cesty, údajně je to prý i afrodisiakum.
Polníček - obsahuje hodně vitamínu C, uvádí se 40-60 mg/100 g,
což je víc než v citrónech a pomerančích, dále provitamín A, vitamín
E, kyselinu listovou, železo, hořčík, vápník, draslík. Při pravidelné
konzumaci zvyšuje imunitu, podporuje látkovou výměnu
a krvetvorbu, odstraňuje únavu a stres a podporuje duševní funkce.
Nejlepší je, že ho můžeme konzumovat v zimě, kdy je čerstvých
vitamínů a minerálních látek nedostatek. Díky vyváženému poměru
minerálů (zvláště draslíku a hořčíku) je vhodný jako prevence
srdečních onemocnění, např. infarktu a angíny pectoris.
Lebeda - vitamínu C je v lebedě oproti ostatním salátům trochu
méně (15 mg/100 g), zato má naprosto neuvěřitelné množství vápníku.
Ten můžeme využít nejen při léčení, ale i k nahrazení mléčných
výrobků při alergiích a osobní nesnášenlivosti mléka. Dále
obsahuje vitamíny Bl, B2, B3, E, beta-karoten. Bylinka je naprosto
vynikající na čištění těla od zplodin látkové výměny a také solí, které
se usazují v kloubech. Využijeme ji při revmatismu, dně, bolesti
a otocích kloubů, ale i při akné či ekzému. Jedna z nejúčinnějších
bylinek při dětské křivici, osteoporóze nebo dalších potížích způsobených
nedostatkem vápníku. Obsahuje vysoké procento vápenných
solí, které tělo dokáže velmi dobře využít. V tomto případě
ale čajíčky nestačí, pro razantní kúru je třeba využít čerstvou šťávu.
Barborka - ještě nebyla moderní vědou a dietními odborníky znovuobjevena,
takže se toho o ní moc neví. V každém případě obsahuje
vitamín C, provitamín A, zlepšuje chuť k jídlu a také prý údajně
čistí krev. Určitě ale bude výborným pomocníkem proti zimním
depresím a jarní únavě.
Perila - obsahuje především vitamíny skupiny B - Bl, B2, B3, z minerálních
látek zinek, vápník, hořčík, fosfor a mangan. Velmi účinně
uklidňuje kašel, uvolňuje a rozpouští hleny a čistí průdušky,
navíc i snižuje horečku, používá se tedy při chřipce a nachlazení
a plicních problémech. Zajímavý je ale spíš pozitivní účinek při
alergiích všeho druhu, snižuje tvorbu histaminu a tak ji můžeme
použít při senné rýmě, astmatu i atopickém ekzému. Bylinka je naprosto
neškodná, nemá žádné omezení, v Číně se dokonce používá
na potlačení těhotenské nevolnosti.

Další články v kategorii:

Nemocí, byliny - hledat

Tagy - štítky:

obsahuje   Treben   kameny   roztroušená   dásně   inhalace   kůra   pupen   pálení   vlas   plíseň   nálev   sušení   pěstování   zdraví   strom   bylinka   Zentrich   koupel   štítná   použití   střev   abytyše Hildegarda   jaterní   zalijeme   stvol   vřed   angína   chladné   žaludek   pijeme   list   obsažené   nežádoucí   astma   tinktura   stonek   květ   mateřské   bylinná směs   fermentace   Paracelsus   Avicena   slezina   zácpa   mensturace   fytoterapie   žlučník   zelina   chřipka   víno   písek   chřipka   zápal   stonek   minut   ovoce   ledvin   katar   návod   kořen   vývar   kloub   postup   menstruační   revma   houba   kapsaicin   premenstruační   výroba   viry   antibiotik   artróza   zlomenin   dna   Moučka   komplikace   kolika   využití   tlak   bylina   nohy   hemoroid   akné   mrtvice   rýma   čaj   kontraindikace   brnění   sběr   ateroskleróza   slinivka   keř   kojenec   migrén   opar   babské rady   játra   močopudný   Zentrich   choroba   sirup   hlavy   průjem   studené   recept   končetina   kornatění   hlas   krk   olej   užití   nať   rostlina   Janča   řídnutí kostí   alergie   trávicí   Váňa   Mattioli   arteriskleróza   vliv   prášek   játra   nachlazení   nemoc   Podhorná   noha   slezina   neht   horké   horečka   šlacha   osteoporóza   Galenos   sval   zánět   vitamín   srdce   indikace   kůže   bolest   plísně   hemeroid   zelenina   odvar   metabolismus   teplé   zrak   zpracování   ruka   krvácení   sliznice   kontraindikace   kvasinky   epilepsie   vitamin   děti   Janča  

Počet stránek ve webu:

2391

(v počtu jsou i uložené zatím nezveřejněné stránky a stránky v poradně)