Devětsil lékařský roste na březích řek a potoků, v příkopech a na okrajích lesů. Je  podstatně větší než podběl, ale patří do téže čeledi hvězdnicovitých. Jeho listy  jsou nepravidelně zoubkované a na spodní straně šedoplstnaté. Květy jsou  špinavě bílé až bledě růžové, trubkovité a nahuštěné v horní části stonku do  hroznu nebo laty.

___

___

Ještě před rozkvětem vykopáváme kořen, kterého si v  dobách moru velmi vážili. Působí proti horečce. Oddenek napomáhá pocení  a používá se při horečce, záduše (astmatu), dně a epilepsii. Během dne pijeme po  doušcích jeden nebo dva šálky čaje vyluhovaného z kořene.

Velké, čerstvé  listy se používají na obklady při vykloubeninách, výronech v kloubech, i při  všech druzích snětí   (rozsáhlém zánětu v podkoží), zhoubných nádorech, pálivých ranách a při odřeninách na  nohou.

ZPŮSOBY UŽÍVÁNÍ DEVĚTSILU

• Čaj z devětsilu: 1 zarovnanou kávovou lžičku kořene vyluhujeme přes noc v 1/4 litru vody, ráno nahřejeme a  scedíme.
• Obklady z devětsilu: Čerstvě umyté listy rozmělníme a přiložíme na nemocné místo. Přes den vícekrát  opakujeme.

Zdroj:   Maria Treben, Zdraví z boží lékárny