cibule ucinky na zdravi co leci pouziti uzivani vyuziti pestovani nemoci a skudci cibuleCibule setá (latinsky allium cepa) - cibulový záhon dříve nechyběl na žádné zahrádce, dnes je k vidění spíš zřídka, protože spotřeba cibule v kuchyni je obrovská, zásoby z jednoho záhonu moc dlouho nevydrží. Přesto se však cibuli vyplatí pěstovat, ne sice na uskladnění (tu si můžeme ve skvělé kvalitě koupit na trhu nebo od farmářů), ale spíš jako pochoutku, kterou přidáváme syrovou do salátů nebo jen tak na osolený chléb s máslem. Největší dobrota je rajčatový salát připravený z domácích rajčat, cibule a bazalky dochucený solí, pepřem a majonézou, milovníci italské kuchyně mohou postrouhat i trochou mozzarelly. 


Účinky rostliny:



Účinky rostliny:

  • antibiotický účinek
  • protivirový účinek
  • chřipka
  • nachlazení
  • angína
  • kašel
  • zahlenění
  • bronchitida, zánět průdušek
  • vysoký tlak krve, hypertenze, hypertenzní chodoba
  • astma bronchiale
  • nadýmání
  • bolesti břiocha
  • trávení
  • likvidace nežádoucích bakterií - hnilobné a kvasné bakterie
  • hnilobné procesy ve střevě, ve střevech
  • zácpa
  • impotence

Léčivé účinky cibule:

Cibule má antibiotické a protivirové účinky, při chřipce, nachlazení a angíně je výborná cibulová polévka nebo chléb s máslem a čerstvou cibulí několikrát denně. Pomáhá také při kašli, rozpouští hleny a čistí průdušky, nejlepší je ve formě sirupu s medem. Naťová cibulka se používá k léčení spíš v tradiční čínské medicíně, u nás to příliš obvyklé léčivo není.

Číňané používají cibulky na snižování krevního tlaku, při chřipce a nachlazení s horečkou a zimnicí, při kašli, zahlenění, astmatu a bronchitidě a také při trávicích potížích - mírní nadýmání, bolesti břicha, podporuje trávení, hubí nežádoucí bakterie a kvasinky, zamezuje hnilobným procesům ve střevech. Čaj z nati se užívá při zácpě, semena při impotenci. Celá rostlina (cibulky s natí) ve formě obkladu přináší úlevu při bolestivém močení.

  • Cibulový sirup čerstvý - při akutních potížích nakrájíme cibuli, zalijeme ji v misce rozpuštěným medem a již po hodině, kdy cibule pustí šťávu, můžeme začít s užíváním. Bereme polévkovou lžíci několikrát denně, je vhodný i pro děti.
  • Cibulový sirup do zásoby - 1/2 kg cibule umeleme nebo nakrájíme nadrobno, zalijeme 1/2 1 vody a vaříme 2 hodiny. Poté vmícháme 400 g medu, po zchladnutí přelijeme do skleniček a uchováváme v lednici. Užíváme polévkovou lžíci několikrát denně při chřipce a nachlazení.
  • Odvar z naťové cibulky - polévkovou lžíci pokrájených cibulek zalijeme 1/4 l vody, necháme 5 minut vařit, 10 minut vyluhovat. Pijeme 3x denně.

 


Povídání o cibuli a jejích kamarádech 

Podmínkou úžasného kulinářského zážitku jsou ale domácí rajčata a také domácí cibule. Ta čerstvá ze zahrádky je tak křehká a svěží, že dodá salátu zcela jiný rozměr. Do vaření je jí skoro škoda, maximálně ji používám na francouzskou cibulačku, kde je cibule samozřejmě hlavní součástí. Stačí ji nakrájet na půlkolečka, pět minut povařit v zeleninovém vývaru (vývar z libečku, saturejky, kořenové zeleniny, pepře a nového koření) a na talíři postrouhat kvalitním tvrdým sýrem (např. gouda).
Další výhoda domácí cibule je, že si můžeme vypěstovat i jiné, nezvyklé odrůdy s různou barvou a tvarem cibulí - červené, fialové, bílé, protáhlé, placaté, nebo i s různou chutí - jemnou šalotku, ostrou žlutou cibuli, nasládlou červenou Karmen nebo salátové žluté odrůdy s lahodnou nepálivou chutí, které v obchodě seženeme těžko (a tak dobré už vůbec ne).
Samostatnou kapitolou je naťová cibulka, která by neměla chybět na žádné zahrádce. Říká se jí také „ošlejch" nebo „zimní cibule", protože je vytrvalá, navíc zelená nať vylézá na jaře první ze všech bylinek a uvadá až v pozdní zimě při vydatných mrazech, můžeme ji tedy sklízet po větší část roku. Spolu s pažitkou, petrželkou a krvavcem jsou to ty nejlepší kuchyňské bylinky, které můžeme přidávat téměř do všech pokrmů a tím si značně vylepšit stravu o dostatek vitamínů a minerálních látek, zvláště v období pozdního podzimu nebo časného jara, kdy je tělo nejvíce potřebuje a na zahrádce toho ještě moc nenajdeme.
A pokud jsem vás ani tímto k pěstování cibule nenavnadila, možná že si zasadíte aspoň jeden až dva řádky mezi mrkví, protožeje to to nejlepší, co pro svůj záhonek s mrkví můžete udělat. A mrkev (zvláště mladá sladká karotka) patří spolu s ředkvičkou k těm úplně nejzákladnějším plodinám, které pěstuje snad každý zahrádkář.

 

Pěstování cibule:

Cibuli můžeme pěstovat ze semínek nebo ze sazečky (malých předpěstovaných cibulek, které se prodávají v zahradnictví). Ze sazečky je to jednodušší, cibule jsou větší a nemáme tolik práce s pěstováním vlastních sazeniček. Sází se podle počasí koncem března nebo začátkem dubna do důlků tak hlubokých, aby vršek cibulky byl zároveň s půdou. Nevýhodou je, že se prodává pouze několik základních odrůd, takže pokud chceme nějakou specialitu, nic jiného než semínka nám nezbude. Semínka vyséváme již v polovině února, protože cibule má dlouhou vegetační dobu, předpěstované cibulky přesazujeme na záhon až koncem dubna. Ze semínek se také pěstuje cibule perlovka, která dorůstá průměru kolem jednoho centimetru a používá se k nakládání nakyselo. Může se ale také jíst přímo, třeba ke chlebu s máslem.
Cibule vyžaduje slunečné stanoviště, v počáteční fázi růstu i závlahu, ke konci spíš sušší podmínky, aby nedocházelo k hnití cibulí.
Nesnáší plevel, ale velice dobře roste pod krabicemi zasypanými posekanou trávou, stačí do nich vyříznout otvory cca 10x10 cm a zbytek řádku zamulčovat, ušetříme si zbytečnou námahu s častým pletím.
Sklízíme průběžně i menší cibulky do salátů, pro uskladnění sklízíme v době, kdy začne nať žloutnout a polehávat. Svážeme do svazečků a necháme 1 -2 týdny zavěšené pod střechou, aby na ně nepršelo a mohly zaschnout. Poté je zbavíme nati a dosušíme na lískách, na kterých je budeme i skladovat. Můžeme je také zaplést do copů, pověsit na zeď a postupně odebírat (odřezávat).
Naťovou cibulku (zimní cibuli, ošlejch) je nejlepší pěstovat na bylinkovém záhoně v blízkosti kuchyně, abychom mohli zelenou nať používat takřka denne a za každého počasí. Nevyžaduje žádné zvláštní podmínky, stačí humózní půda (kompost) a slunečná poloha. Množí se buď rozsazováním trsů (každý rok utvoří nějaké nové cibulky) nebo semeny. Pokud nechceme množit nové!
rostlinky, kvetoucí lodyhy ihned odřežeme, aby se cibulka nevyčerpávala a tvořila dostatek nových listů. Pro běžnou potřebu bychom měli mít na záhoně 6-10 rostlin.
Pokud máme málo místa, můžeme si vypěstovat vynikající jemnou salátovou šalotku. Říká se jí také množilka, zasazené cibulky se rozmnoží a obrostou dalšími cibulkami podobně jako česnek. Dá se pěstovat i na balkóně nebo v truhlíku za oknem, můžeme sklízet i zelenou nať, aniž bychom cibulkám ublížili. Je také vhodná na zimní období, pokud ji zasadíme do květináče v září, můžeme mít čerstvou nať v kuchyni po ruce po celou dobu, kdy je zahrada zamrzlá a zasypaná sněhem. Tyto cibulky jsou výhodné i pro zahrádkáře, kteří bydlí v paneláku a pěstují si pouze na chatě nebo na vzdáleném pozemku pár kousků ovoce a zeleniny pro přímou konzumaci, protože je nemají kde uskladnit. Šalotka totiž nepotřebuje žádné zvláštní skladovací podmínky, vydrží až 2 roky v bytě při běžné pokojové teplotě.

 

Vhodní sousedé pro cibuli:

Nejoblíbenější a nejznámější prospěšná dvojice je mrkev-cibule. Cibule chrání mrkev před vrtulí mrkvovou, mrkev cibuli zase před květilkou cibulovou. Mají i podobné nároky na půdu, zálivku a ošetřování během vegetace, takže střídání řádků cibule s mrkví je asi opravdu nejlepší volba. Stejnou službu nam prokáže i kořenová petržel. Dobré je i společenství cibule se špenátem, oba dva druhy se vzájemně podporují v růstu.
Další plodiny, se kterými se velmi dobře snáší jsou saláty, okurky, červená řepa, ředkev a ředkvička, celer, pastinák, petržel, kopr, z bylinek heřmánek a saturejka.

 

Nevhodní sousedé cibule:

Nehodí se na záhony s košťálovinami, protože ty potřebují hodně vyhnojenou půdu, kterou cibule nesnáší.

 

Škůdci a nemoci cibule:

Nejčastějším škůdcem je květilka cibulová. Samičky hmyzu kladou vajíčka přímo na rostliny, larvy způsobují hnilobu cibulí a žloutnutí a odumírání listů. Nejlepší ochranou je společná výsadba s mrkví, protože vůně mrkve květilku zmate natolik, že cibuli nepozná a odletí škodit jinam.

Za tepla a vlhka může cibuli napadnout i plíseň cibulová, objevují se žlutohnědé až fialové skvrny na listech, později se potahují bílošedou plísní a začínají hnít i cibule. Jako u všech plísňových onemocnění je třeba napadené listy okamžitě zlikvidovat a zbylé rostliny postříkat přesličkovým odvarem. Preventivně proti plísni pomáhá udržovat v mezích vlhkost, čili nezalévat večer, ale spíš ráno a ne každý den. Zálivka je nejlepší jednou za 2-3 dny, ráno a vydatně, aby se voda vsákla hluboko do půdy.
Při uskladnění se objevuje také krčková hniloba, která se projevuje po sklizni nebo kdykoli během skladování. Cibule zahnívá od středu a když na to přijdeme, už s tím asi nic moc nenaděláme. Důležitá je jedině prevence - nepěstovat na záhonech přehnojených dusíkem, před sklizní nezalévat, ale někdy je napadená už sadba sazečky (samozřejmě že to na ní nepoznáme) a tak vlastně nezmůžeme vůbec nic. Někdy si ale hnilobu zaviníme sami nevhodnou sklizní. Sklízet se musí za suchého počasí, cibule se nesmí mechanicky poškodit a před uskladněním se musí také důkladně dosušit. Suchou nať z cibulí odstraníme až v době, kdy je ukládáme na lískách do sklepa (a nebo vůbec, pokud je skladujeme zapletené v copu, což mi připadá ještě lepší a bezpečnější).