cinske zeli pekingske zeli ucinky na zdravi co leci pouziti uzivani vyuziti pestovani skudci a nemoci zeliTo, co obvykle považujeme za čínské zelí  (čili ta podlouhlá hlávka zabalená v igelitu, kterou v marketech kupujeme na salát), se správně jmenuje zelí pekingské (brassica campestris). Čínské zelí (latinsky brassica chinensis) vypadá trochu jinak, má sice podobný tvar, ale netvoří pevné hlávky, je sytě zelené a u nás se moc nepěstuje a vlastně ani neprodává, pouze v několika specializovaných obchodech. Pěstovat na zahrádce můžeme oba dva druhy, protože oba mají své přednosti.



Účinky rostliny:

  • dobrý vliv na trávení a na sliznice trávicího traktu
  • usnadňuje trávení a metabolismus tuků
  • vhodný při redukční dietě
  • vysoká hladina cholesterolu, hypercholesterolémie
  • ateroskleróza, arterioskleróza, zvápenatění tepen
  • zánět střev

Léčivé účinky čínského a pekingského zelí:

Jako léčivá rostlina (k přípravě šťáv či čajů) se čínské ani pekingské zelí nepoužívá, přesto je prokázán velmi dobrý vliv na trávení a sliznice trávicího traktu, zároveň i zlepšuje metabolismus tuků. Proto jsou oba druhy vhodné při redukčních dietách, zvýšeném cholesterolu, arterioskleróze nebo zánětech střev.

Obě rostlinky mají téměř stejný obsah vitamínů i minerálních látek, obsahují poměrně hodně vitamínu C (40-80mg/100g), vitamíny B1, B2, B3, provitamín A, z minerálních látek hořčík, vápník, draslík, železo a síru.

 

Skladování a kulinářské využití v kuchyni:

Pekingské zelí (to, co všichni určitě známe) se dá výborně skladovat, v dobrých podmínkách až do ledna, je to tedy ideální salátová zelenina do zásoby pro zimní období. Čínské zelí se sice skladovát nedá, ale zato se sklízí postupně už od července, takže máme výborný salát po celou sezónu. A nejen salát, protože právě tato zelenina je základem všech čínských smažených jídel a polévek. Do pokrmů se ale přidává až úplně nakonec, pouze se na minutku osmahne nebo nechá projít varem aby se propojily chutě, listy musí zůstat stále křehké. Můžeme z něj připravit třeba čínské nudle - kuřecí (nebo jakékoli jiné) maso nakrájíme na nudličky, osmahneme na oleji s kořením pěti vůní, osolíme a odložíme. Na pánvi 1
osmahneme cibulku, česnek na plátky, přidáme nakrájené čínské i zelí a připravené maso, smícháme s vařenými nudlemi. Můžeme
z něj připravit i klasickou českou přílohu k masu a bramborám - obměnu dušeného zelí. V tom případě osmažíme na kostičkách slaniny cibulku, přidáme na kousky nakrájené čínské zelí, osolíme, přidáme sójovou omáčku a dusíme cca půl hodiny. Na rozdíl od normálního zelí to čínské nenadýmá a je lépe stravitelné. Pokud přidáme česnek a vajíčko, máme další přílohu — obdobu špenátu.
Výborné je ale především syrové, dá se připravit s běžnou zálivkou na hlávkový salát (voda, sůl, pepř, cukr, ocet), nebo z něj můžeme udělat základ míchaného salátu - dobře si rozumí se strouhanou okurkou a výše zmíněnou kyselou zálivkou, nebo s mrkví, ředkvičkami a naťovou cibulkou dochucený solí, drceným česnekem a majonézou.

Pekingské zelí se používá především na saláty, protože při tepelné úpravě listy okamžitě vadnou. Do čínských smažených jídel (základ k rýži nebo nudlím) přidávám jenom spodní bílé části nakrájené na drobné nudličky, a to až ke konci smažení, aby zůstaly křehké. Nejoblíbenější salát z pekingského zelí je u nás tento velmi jednoduchý - pokrájenou hlávku smícháme s prolisovaným stroužkem česneku, trochou kečupu, majolkou a osolíme dle chuti.

 

Pěstování čínského a pekingského zelí:

Oba dva druhy jsou teplomilné, vysévají se přímo na stanoviště, ale až od poloviny června, protože jarní výsevy buď špatně rostou, nebo vybíhají do květu. Sít ale můžeme až do konce srpna, můžeme tedy využít záhony, kde jsme již sklidili některé první plodiny (ředkvičky, špenát, kedluben). Oba druhy vyžadují humózní půdu, pravidelnou zálivku a nesnáší pletí a okopávání, protože mají mělce rozprostřené kořínky. Nejlépe jim poslouží nastýlka z posečené trávy, která udrží v zemi vlhko a nenechá rozbujet plevele.
Čínské zelí můžeme začít sklízet už 3 týdny po výsadbě, jednoduše odřízneme listy cca 3 cm nad zemí a v klidu si počkáme, až zase znovu obrazí.
Pekingské zelí začínáme sklízet ve chvíli, kdy utvoří hlávky, pro uskladnění až koncem října nebo začátkem listopadu. Nevadí mu ani menší podzimní mrazíky, proto můžeme rostlinky, které sníme do zimy nechat na záhoně pro přímé použití a sklidit jenom ty, které chceme uschovat. Hlávky uložíme ve sklepě v jedné vrstvě do bedýnek, déle nám vydrží, pokud neodstraníme kořeny.

 

Vhodní sousedé:

Rajčata v okolí odpuzují bělásky, novozélandský špenát a kerblík zase dřepčíky, kerblík údajně i slimáky. Dobře se snáší i s okurkami. Mezi rostlinami (pokud nemáme zamulčováno) můžeme pěstovat polníček, který slouží jako přirozený pokryv půdy a s čínským i pekingským zelím se dobře snáší.

 

Nevhodní sousedé:

Nepěstujeme na záhoně s ostatními brukvovitými (zelí, kapusta, kedluben, květák, brokolice, růžičková kapusta), protože je napadají stejní škůdci a při větší ploše je i vyšší riziko nákazy. Nevhodný je i česnek, cibule a červená řepa, které potřebují méně zálivky. Nesnáší ani kyselé půdy, proto nepěstujeme s jahodami, malinami a ostružinami.

 

Škůdci a nemoci čínského zelí a pekingského zelí:

Dřepčíci rádi napadají jak malé semenáčky, tak i vzrostlé zelí. Po výsevu můžeme přikrýt záhon bílou netkanou textilií, která udrží vlhko (to dřepčíci nesnáší) a zamezí broukům v přístupu. Přirozenými predátory jsou škvoři, proto by u záhonu neměl chybět škvoří domeček. Pokud mezi rostlinami nepěstujeme polníček, můžeme mulčovat pokosenou trávou, což má u větších rostlin podobný efekt jako netkaná textilie u semenáčků. Pokud už nějací ti brouci úrodu napadnou, můžeme rostliny i zem mezi nimi postříkat odvarem z reveně.

Stejně jako všechny brukvovité napadají tyto druhy zelí i housenky běláska zelného. Odpuzuje je vůně rajčat a celeru, který pěstujeme poblíž (ne na jednom záhoně). Proti běláskům chrání i vůně máty, tymiánu nebo yzopu, můžeme pěstovat poblíž nebo umístit na záhon květináč s bylinkou.
Mladé rostlinky chutnají slimákům, proto doporučuji „protislimáčí zabraný na okraje záhonů a cestičky. Jakmile rostlinky vyrostou, už slimáky nezajímají, zvláště pokud je mezi nimi polníček, který slimáci nemusí.

Další články v kategorii:

Nemocí, byliny - hledat

Tagy - štítky:

štítná   výroba   stvol   užití   šlacha   zápal   zdraví   kůra   mrtvice   alergie   stonek   zpracování   Janča   nachlazení   využití   mensturace   osteoporóza   nežádoucí   artróza   sběr   tinktura   komplikace   zlomenin   močopudný   metabolismus   pijeme   kornatění   pěstování   Mattioli   srdce   recept   Galenos   vlas   vývar   strom   plísně   Avicena   Janča   stonek   angína   bylinná směs   čaj   nať   ruka   Podhorná   roztroušená   antibiotik   dna   játra   nálev   vitamín   Zentrich   sliznice   zrak   zácpa   list   zalijeme   revma   horečka   děti   zelenina   teplé   hlas   astma   vitamin   bylinka   abytyše Hildegarda   studené   Zentrich   premenstruační   nohy   migrén   Paracelsus   Moučka   brnění   končetina   dásně   vřed   průjem   pupen   kontraindikace   pálení   návod   horké   mateřské   bolest   Váňa   žaludek   krvácení   olej   Treben   neht   obsahuje   kůže   choroba   ledvin   rýma   noha   slezina   písek   kvasinky   chladné   víno   koupel   akné   houba   hemoroid   babské rady   prášek   nemoc   vliv   žlučník   kořen   zánět   sirup   fermentace   arteriskleróza   slinivka   tlak   inhalace   viry   sval   ovoce   keř   použití   jaterní   kameny   ateroskleróza   kolika   hlavy   kloub   květ   sušení   bylina   plíseň   řídnutí kostí   obsažené   slezina   katar   střev   chřipka   epilepsie   chřipka   trávicí   menstruační   kapsaicin   kojenec   kontraindikace   odvar   rostlina   indikace   opar   minut   postup   fytoterapie   játra   zelina   krk   hemeroid  

Počet stránek ve webu:

2391

(v počtu jsou i uložené zatím nezveřejněné stránky a stránky v poradně)