100 rad bylinkare pro zacatecniky i pokrocilePokud se někdo chce věnovat okrajově nebo naplno bylinkám, dovednosti a znalosti získává pomalu a postupně. Hodně věcí se dozvíte z knih a hodně také získáte praxí. Jako v každém oboru činnosti, tak i ve fytoterapii se člověk získá spoustu zkušeností metodou pokus-omyl. Abyste těch omylů měli co možná nejméně, můžete si přečíst těchto několik desítek rad, které jsem sepsal v únoru 2019:


Účinky rostliny:

  • Pokud vás bylinkářství láká, začněte s ním ještě dnes. Pořiďte si nějaký herbář (např. tento Atlas bylin) a jděte se podívat do přírody co roste ve vašem okolí. Otevře se vám tak nový svět plný barev, vůní a "nových kamarádů".
  • Nesnažte se vše naučit rychle. Budete zahlceni informacemi a bylinkaření vás možná otráví. Učení se bylinám trvá ne měsíce, ale spíše roky. Bylinkářské legendy jako byli Josef Zentrich, Pavel Váňa nebo jako je v současnosti třeba Vladimír Vytásek se učili bylinám celá desetiletí.

Sběr, sušení a uchování:

  • Rostliny sázíme v době novoluní (zatmění měsíce) podle lunárního bylinkového kalendáře tak, aby prvotní růst probíhal v době dorůstajícího měsíce.
  • Rostliny sbíráme v době po úplňku podle lunárního bylinkového kalendáře, tj. v době "couvajícího" měsíce.
  • Byliny nesbíráme u silnic, ve městě a u továren. Sběr min. 200 metrů od silnice.
  • Byliny nesbíráme do igelitových sáčků. Ideální je košík a co nejdříve po sběru byliny přineseme na místo sušení, kde je rozprostřeme.
  • Sušené byliny starší 2 let znehodnotíme (mají výrazně menší účinek) - dáme je na kompost nebo do jíchy.
  • Kopřivu a bez černý sbíráme odpoledne nebo večer, protože mají nižší obsah dusíkatých látek.
  • Pokud máme pochybnosti o druhu byliny, tak ji nesbíráme (např. přeslička rolní vs. přeslička bahenní).
  • Nať (nadzemní část rostliny) má u většiny rostlin nejvíce účinných látek v období slunovratu, tj. kolem 21.června v roce.
  • Kořeny sbíráme na jaře před vypuknutím růstu a nebo před zimou, kdy se bylina stahuje do země.
  • Pokud sbíráme kořeny rostliny v létě, sbíráme je v noci, protože se určité účinné látky stahují na noc právě do kořenů.
  • Pokud chceme na podzim sbírat kořen, měli bychom si již na konci létě dát k rostlině nějakou značku nebo klacík, protože až rostlina ztratí listy, na podzim můžeme mít problém rostlinu najít (tím spíš brzy na jaře!).
  • Byliny sušíme při teplotě 35-40°C. Pokud překročíme teplotu 45°C, můžeme znehodnotit některé termolabilní látky v ní.
  • Byliny sušíme (s výjimkou květů divizny) ve stínu na dobře větraném místě.
  • Byliny, které při sušení zčernají raději vyhodíme. Pozor, přirozeně nehezkou barvu po sušení má např. kopřiva. Nemusí to ale znamenat, že by byla špatně usušená.
  • Je výhodou sušené byliny uskladnit v temnu.
  • Jak poznat, že je bylina perfektně usušená? Pokud ji promneme mezi prsty, tak chrastí.
    Pokud máte pochyby, dejte trošku byliny do malého uzavíratelného sáčku. Pokud se sáček zapaří, bylina není dobře usušená.
  • Sušené byliny uchováváme v těsnících uzavíratelných nádobách, aby nenabíraly vzdušnou vlhkost. Osobně používám už mnoho let sklenice omnia nebo potravinové dózy. Byliny nenecháváme zavěšené v kuchyni - hrozí plíseň.
  • Naučte se bezpečně rozpoznat jedovaté byliny, abyste je nemohli zaměnit za běžně užívané. Každý bylinkář by měl znát rozdíl mezi přesličkou rolní a přesličkou bahenní. Většinou ale podbně vypadající nejedovaté a jedovaté rostliny rostou naštěstí v jinou dobu, takže se nezaměňují (česnek medvědí brzy na jaře, konvalika až později na jaře; šafrán kvete brzy na jaře, jedovatý ocún jesenní až na podzim).

Zpracování a příprava:

  • Bylinné čaje nebo maceráty nikdy neohříváme v mikrovlnné troubě. Pokud potřebujeme ohřát, tak jen ve vodní lázni (podobně jako když rozehříváte čokoládu).
  • Pro tinktury a oleje používáme nejlépe čerstvé nebo mírně oschlé (hlavně u olejů) byliny. Sušené bylinky jsou méně vhodné.
  • Tintkury necháme luhovat ve stínu v teple. Pravidelně denně protřepáváme.
  • Bylinné oleje luhujeme na slunci. Pravidelně denně protřepáváme.
  • Při výrobě bylinného oleje rostlina nikdy "nečouhá" z oleje ven - začala by plesnivět.
  • Množství sušené a čerstvé byliny se pro čaje apod. používá zhruba ve stejném objemu (tedy je jedno, jestli je to lžička sušené nebo čerstvé drogy).
  • Aby byl čaj účinnější, bylinu před zalitím vodou nasekáme nadrobno.
  • Při luhování čaje nahoru přiklopíme talířek nebo pokličku, aby neunikly v páře silice a aromatické látky.
  • Slizovité byliny (divizna, sléz apod.) nevaříme, ale macerujeme ve studné vodě.
  • Při výrobě bylinného oleje musí být byliny zcela ponořené v oleji, jinak hrozí jejich zaplesnivění.
  • Jedovatých bylin (jmelí, vlaštovičník, zemědým apod.) se nebojte, ale vždy úzkostlivě dodržujte jejich dávkování stanvené bylinkáři.
  • Pro výrobu tinktur využíváme alkohol o kocentraci 60% a více (ideální, ale drahý je lékárenský líh). Ten pak můžeme po ukončené výrobě tinktury (přecedění) naředit méně konentrovaným alkoholem (vodka).
  • Pokud se chceme vyhnout plísni na sirupu, aplikujeme z rozprašovače před zavřením víčka nebo vršku lahve se sirupem trošku alkoholu.
  • Pokud vyrábíme sirup zatepla, dbáme na čistotu skla a vršků. Vršky jsou nejčastějším zdrojem plísni a proto se často v praxi vyváří ve vařící vodě.
  • Pokud dáme do sirupu méně cukru než je v receptuře, hrozí, že začne kvasit nebo plesnivět.

Užívání:

  • Pokud je to možné, rostliny užíváme vždy čerstvé. Sušení nebo jiné uchování je vhodné pro období, kdy již rostlina není k dispozici v přírodě. Některé byliny je možné konzumovat přímo. Seznam jedlých rostlin je zde.
  • Každou nemoc zaléčíme co možná nejdříve - hned při prvních příznacích!
  • Léčba bylinami vyžaduje více trpělivosti. Ta je odměněna trvalejším účinkem než je u chemických léků, které častokrát jen potlačí příznaky nemocí. Obecně ale platí, že byliny mají pomalejší náběh účinku, ale účinek je dlouhodobější.
  • Neplatí, že "když bylinky nepomohou, tak alespoň neublíží." Úspěch léčby je podmíněn správnou volbou byliny, dávkováním a dobou aplikace.
  • Byliny jsou jako léky, takže je většinou neužíváme "jen tak". Jsou ale výjimky, kdy nevadí jejich dlouhodobé užívání a mohou být i jako prevence (např. bez černý květ, tinktura z rudbekie nachové, dlouhodobě se může bez omezení pít čaj např. z nati maliníku, jahodníku, ostružiníku a borůvčí).
    Vřes, šípek, řepík, meduňka a dobromysl zachovávají své účinky i dlouhodobějším užívání (cca. až 12 týdnů).
  • Některé byliny nejsou vhodné pro těhotné, kojící ženy a také pro novorozence, kojence a velmi malé děti. Na tomto webu je to vždy u konkrétní byliny uvedeno a zvýrazněno. Byliny vhodné po těhotné ženy jsou uvedené zde.
  • Některé byliny jsou nevhodné na dlouhodobé užívní - např. kopřiva, rebarbora.
  • Bylinu nebo bylinnou směs užíváme ideálně max. 3 týdny (neplatí u onkologických onemocnění). Po 3 týdnech čaj na týden až na měsíc vynecháme.
  • Děti mohou alkoholové tinktury přijímat ve formě čaje, do kterého tinkturu přidáme. Alkohol z tintury se teplem vypaří.
  • Pacienti s rakovinou nemohou spoléhat jen na byliny. Vždy respektují rady onkologa a bylinnou léčbu používají jako doplňkovou k onkologické.
  • Platí, že co člověk, to individum. Tzn. pokud někomu pomohla na konkrétní nemoc nebo neduh určitá bylinka, Vám pomoci nemusí. Je pak na místě zkusit jinou bylinu s podobným nebo stejným účinkem.

Obecné rady:

  • Pokud se bylinám věnujete, veďte také lidé v okolí k bylinám a hlavně své děti a vnoučata. Dětem, které mají vztah k bylinám říkáme "zelené děti".
  • Není umění znát v bylinkářství všechno. Pokud vás baví dělat třeba sirupy a medy, ale nemáte vztah k dělání mastí, tak výrobu mastí nechte na jiných bylinkářích a věnujte se naplno tomu, co vás baví.

Na závěr:

  • Mějte úctu a pokoru k bylnkám. Nikdy je nedrancujte (nevytrhejte všechny byliny na malé ploše).