ocun jesenni ucinky na lidsky organismus priznaky otravyOcún jesenní (latinsky colchicum autumnale) patří do čeledi ocúnovité. Je vysoký 5-25 cm. Kvete od srpna do října. Je to trvalá bylina. Má podzemní hlízy. Květy jsou růžovofialové, většinou jednotlivé, s 6 podélnými okvětními lístky, délka 4—6 cm, dole zúžené, srůstají v okvětní trubku, 6 tyčinek. Většinou 3 listy tmavozelené, široce kopinaté, objevují se brzy na jaře současně s vejčitou trojhrannou tobolkou. V době květu zavadnou.


Účinky rostliny:



Účinky rostliny:

  • rostlina se ve fytoterapii běžně nevyužívá, protože je ocún jedovatý
  • rakovina
  • dna
  • horečka bang (maltská horečka)

Historie týkající se ocúnu

Hildegarda z Bingenu zařadila ocún do své nauky o rostlinách očividně jen proto, aby výslovně varovala před jeho vnitřním užíváním: "Není v něm ani blaho, ani zdraví, pro žádného člověka nehodí se k jídlu, neboť jestliž e by jej jedl, způsobil by v něm nedostatek dobrých věcí a sucho. A když někdo jej jí, (...) z toho zemře začasté, neb jest v něm více jedu než zdraví."

Podle jedné zprávy prý si Karel Veliký práškem ze semen ocúnu vyléčil rakovinu kůže. Tato zprava v zadném případě není nevěrohodná,
neboť tomu není tak dávno, kdy byl alkaloid ocúnu, kolchicin, používán v léčbě rakoviny. Skutečně silně brání množení buněk; vedlejší účinky jsou však tak prudké, že se od této formy terapie zase upustilo. Přesto ocún zůstává užívanou léčivou rostlinou. Již ve středověku bylo známo, o jak nebezpečnou a škodlivou luční rostlinu se jedná: již nepatrné množství 20 miligramů, užité vnitřně, může být pro člověka smrtelné.

Hildegarda z Bingenu ve své Physica označuje ocún za chladivý a vysušující — takovéto účinky byly přisuzovány téměř všem jedovatým rostlinám. I Circa instans, velká nauka o léčivech Salernské lékařské školy, vzniklá přibližně v téže době, věnuje ocúnu, který se tenkrát nazýval "Herm odactylus", velkou kapitolu. Tenkrát byly používány především podzemní semeníky, obsahující semena.

Již ve středověku byla důležitou indikací dna, při níž se kolchicin, hlavní účinná látka ocúnu, používá dodnes. Kromě toho středověcí klášterní lékaři nasazovali tuto rostlinu i při "ostré" horečce, při píštělích a jiných kožních problémech.

V lidových pověrách byl ocún považován za jedovaté čarodějné býlí. Předpokládalo se, že čarodějnice chodí o filipojakubské noci na louky, kde z květů a listů ocúnu připravují čarodějný salát, jímž tráví zvířata a lidi.

 

Výskyt a rozšíření

přihnojované, sečené louky, vlhké louky, lužní lesy, slatiny, náspy.

Ocún je vzhledově podobný šafránu, patří však do čeledi liliovitých (Liliaceae). Roste téměř v celé Evropě na vlhkých loukách. Nikoliv nadarmo má například německé lidové jméno "jedovatý krokus" nebo "slepičí jed". Je smrtelně jedovatý.

 

Možnost záměny

  • Šafrány - listy úzké, připomínající trávu, dlouhé až 15 cm, objevují se brzy na jaře společně s květem. Květy s 3 tyčinkami.
  • Česnek medvědí (allium ursinum), voní česnekem. 

 

Pranostika: Ocúny už na podzim vědí, jak chladná bude zima.

Pohled na louku posetou kvetoucími ocúny fascinuje. Tato rostlina nejenže vnáší růžovofialovými květy nezvykle svěží barvu do podzimního dne, ale po odkvětu může předpovědět i tuhost nadcházející zimy: když zahrádkáři najdou hlízy pod trávníkem hlouběji než 18 cm, vědí, že nadcházející zima bude krutá. Po opylení se totiž pylové láčky stahují několik měsíců dolů k hlíze rostoucí hluboko v zemi. Tam, v nezámrzné hloubce mezi 15 a 50 cm, dochází uprostřed zimy k oplodnění.

 

Účinky ocúnu na lidské zdraví, používané části a obsahové látky

V léčitelství se používají semena, hlízy a kvěly ocúnu. Hlavní účinná látka, obsažená ve všech částech rostliny — alkaloid kolchicin — je buněčný jed, působící protizánětlivě, mírnící bolesti a zpomalující nebo zastavující množení rychle rostoucích buněk (například bílých krvinek).

Vědecky uznávané je použití ocúnu při léčení akutních záchvatů dny; kolchicin blokuje množení obranných buněk, které požírají
krystalky močoviny způsobující dnu, a uvolňují látky podporující zánět.

Dalším uznávaným použitím je vlnivá holečka bang (takzvaná maltská horečka), těžká infekční nemoc, při níž dochází k zánětu cév a kloubů a těžkému poškození ledvin v důsledku ukládání škodlivin.

 

Projevy otravy ocúnem

Otrava se projevuje prudkým zvracením, které neustane ani po vyprázdnění žaludku, velkou žízní a páchnoucím průjmem, zrychleným tepem a postupných ochrnutím, až zástavou srdce. Hlavní účinnou látkou je alkaloid kolchicin. Brzdí buněčné dělení a dříve se užíval jako cytostatikum při leukémii. 

Semena a hlízy ocúnu se užívaly již v antice při dně, revmatismu a astmatu, ale musely se velice opatrně dávkovat, aby nedošlo k otravě. V homeopatii colchicum pomáhá při záchvatech dny, žaludečních potížích a problémech se srdcem.

 

Dávkování a aplikace:

Jakožto smrtelně jedovatá rostlina není ocún v žádném případě vhodný pro laickou samoléčbu.
Dávkování je bezpodmínečně věcí lékaře, který také rozhodne, zda se při akutních záchvatech dny má brát ocún ve formě čerstvě vymačkané šťávy nebo rozmělněné nati. Denní dávka smí odpovídat 6 až maximálně 8 miligramům kolchicinu, přičemž zpočátku se užívá každou hodinu přibližně 1 mg, od páté hodiny asi 0,5 až 1 mg každou druhou hodinu. Jakmile potíže poleví, je nutno kolchicin okamžitě vysadit. Většinou se však podávají farmakologicky připravené (a tedy přesně definované a dávkovatelné) preparáty obsahující čistý, izolovaný alkaloid kolchicin.

 

Kontraindikace, nežádoucí účinky, příznaky otravy:

V těhotenství a u starších osob se smí ocún užívat jen pod lékařským dohledem a s nejvyšší opatrností, stejně tak při srdečních, ledvinových, žaludečních a střevních onemocněních.

Nežádoucí vedlejší účinky, příznaky otravy ocúnem (kolchicinem): Vyskytnout se mohou nevolnost, zvracení, průjem a křeče břicha. Delší užívání může vést k chudokrevnosti (anémii), krvácení, infekcím a poškození jater, dokonce až k selhání ledvin a smrti.

 

Řídí se vlastními hodinami

Kolchikón znamená ve starořečtině nadčasový. Rostlina byla pojmenována podle Kolchidy, krajiny na východním pobřeží Černého moře, kde roste mnoho liliovitých bylin. Žily tam i Hekaté, Médea a Kirké, ženy, které se vyznaly v jedovatých bylinách. Autumnale označuje dobu květu — podzim. Ocún nemá na rozdíl mnoha jiných rostlin v průběhu léta stálou dobu květu, kvete, kdy se mu zachce.