Jsme na facebooku, 
Chronická zácpa se dnes stala přímo civilizační chorobou. Příčinou jejího častého výskytu je především to, že jsme ztratili rytmus svých tělesných funkcí. Vyměšovávú stolice je nejlepším příkladem toho, že zanedbávání normálního rytmu vyvolává poruchy. Už se nám nedostává času, abychom pravidelně "v navyknutou hodinu šli na stranu", protože nás hodně práce, zaměstnání. To se však vymstí. Střevo je ošizené o svůj obvyklý čas k vyprázdňování, stane se lenivým, nespolehlivým a nakonec upadne přímo do anarchie.
Účinky rostliny:
Osobní zkušenost jedné z členek facebookové skupiny Bylinky pro všechy. ►►►
Pak se pokoušíme vynutit vyprazdňování střeva pomocí projímadel, ale tím chaos ve střevech jenom stoupne. Každé projímadlo po čase vede k návyku, který musíme kompenzovat zvýšenými dávkami. To však nevyhnutelně vede ke zvýšenému dráždění střeva. Dráždí se především sliznice, která se často zanítí a vyvolává chronický střevní katar. Jemný regulační systém střev pendluje mezi křečemi a ochablostí, vždy znovu je vyburcován projímadly až do stavu bolestivé koliky, potom zase ochabne. Ba stene se, někdy dokonce nehybným, ale nikdy se už správně nezotaví. A tak se stane, že při chronické zácpě vznikne skutečný začarovaný kruh (circulus vitiosus) a stav se stále zhoršuje. Proto je zcela nemožné léčit chronickou zácpu tím, že budeme střídat různá projímadla. Často se s dobrým úmyslem radí zkusit to s "hrubou stravou" (rada však vyplývá z neznalosti skutečných poměrů), která většinou stejně rychle ztroskotá. Když má už i tak podrážděné střevo zpracovat velké množství hrubozrnného chleba, ovoce a různých druhů zeleniny, reaguje většinou ještě silnějším zánětem sliznice, kolikami, zvýšenou tvorbou plynu a nadýmáním, pocházejícím ze silného kvašení ve střevech.
Platí stará lékařská zkušenost, že chronická zácpa se velmi těžko léčí. Na počátku vyžaduje uklidnění střeva, se kterým se špatně zacházelo, až potom následuje jeho opravdová "převýchova". To však trvá nejméně několik týdnů. Nejprve se musí zanícená sliznice střevních stěn vyléčit uklidňující stravou a až potom pomalu a za stálé kontroly přejdeme ke stravě bohaté na buničité složky.
Při tomto léčebném postupu potřebujeme pomocné prostředky. Jako nejlepší prostředek se osvědčilo lněné semeno. Stalo se dnes plným právem naším nejoblíbenějším prostředkem pro skutečně biologické ošetřování střev.
Má-li být léčba skutečně a trvale úspěšná, musíme při jeho používání dodržet několik přesných pravidel. Jednoduchou radou "používejte lněné semeno" se ještě nic nevykonalo. Zde nerozhoduje, "co používat", mnohem důležitější je, "jak používat".
Len setý (Linum usitatissimum) a lněný olej
Článek o lnu setém a lněném oleji je zde (co sbíráme,jak léčí, jak používáme, kdo nesmí používat, využití v kosmetice, využití v kuchyni, pěstování, jaké látky obsahuje, zajímavosti).
Len je prastará kulturní rostlina. Už před 5000 roky se len pěstoval v Egyptě a v přední Asii, částečně kvůli vláknům na výrobu plátna, částečně kvůli lněnému oleji lisovanému ze semen. Len je velmi něžná, málo rozvětvená rostlina, má krásné modré květy. Listy jsou úzké, kopinaté. Rostlina je jednoletá a naroste do výšky asi 50 cm. Kulovité kapsičky obsahují hladká lesklá semena. Tato semena jsou drogou, která dnes našla v medicíně široké uplatnění.
Dvě látky lněného semena jsou v léčebném procesu důležité: sliz, kterého obsahuje 4-6 %, a to zejména v šupinách semen, a lněný olej (oleum lini), mastný olej, který obsahuje asi 20 % nenasycených mastných kyselin. Mimo to obsahují lněná semínka mnoho bílkovin. Pro léčebné účely se používá lněný olej vylisovaný za studena, pro technické účely i olej získaný za tepla nebo pomocí chemických rozpouštědel, např. vařený jako fermež. Po vylisování zůstává lněný koláč, který má sice hodně slizu, ale velmi málo oleje. Ten se používá zevně na obklady (kataplazmy).
Při léčení chronické zácpy jsou stejně účinné obě obsahové látky semena, tedy sliz i olej. Lněné semeno není projímadlem v běžném smyslu slova, ale napomáhá stolici čistě mechanickým působením. Semeno je současně prostředkem na klouzání a nabobtnání. Výkaly, zejména když jsou velmi tuhé, lépe kloužou střevy, především pak tlustým střevem a přes svírací sval konečníku. Zároveň se naolejuje povrch střev. Současně vniknou slizové složky do nestrávených částí potravy ve střevech, tyto nabobh1ají a takto zvětší objem výkalů, které potom, čistě mechanicky, více vyplňují střeva a tím je nutí k pohybu a dráždí k vyprazdňování. To vše se děje bez škodlivého vlivu na sliznici střevních stěn. Naopak, sliz obalí sliznici jakýmsi ochranným obalem, který jí pomáhá k uklidnění a ozdravení.
Z tohoto důvodu je lněné semeno přímo ideálním prostředkem na trvalé odstranění chronické zácpy. Přitom má jednu velkou přednost - střevo vůbec nedráždí a nevede k návyku. Je však nutno je správně užívat, aby se předešlo neúspěchu. Platí proto následující pravidla:
1. Lněné semeno má nabobtnat až ve střevech.
Nesprávný je posh1p, kdy dáme semeno večer do vody, aby změklo a předpučelo, a druhý den ráno tuto slizovitou vodu vypijeme. Při tomto postupu se ztrácí jeden hlavní účinek lněného semena - napučení ve střevech a tím způsobené rozmnožení výkalů. Toto předpučení je převzato z používání lněného semena ke zcela jinému účelu. Obsah slizu ve lněném semenu lze totiž použít s úspěchem při žaludečním kataru, kdy se žaludeční sliznice obalí ochranným obalem - povlakem lněného slizu. Je to velmi dobrý léčebný postup a pomáhá někdy i při žaludečních vředech. Potom se účinek slizu omezí pouze na žaludek. Jestliže chceme působit na střeva1 nesmíme nechat semena předpučet.
2. Lněné semeno lze užívat takové, jaké je.
Tedy zcela jednoduše: hladké semeno spolkneme s troškou mléka nebo jiné tekutiny. Jde to velice lehce a je to velice účinné. Ještě lepší je však lněné semeno rozdrtit. Kdysi se to provádělo v hmoždíři. Dnes můžeme použít šrotovací mlýnek, a tak dostaneme rozemleté a rozšrotované lněné semeno, lněný šrot. Pevná skořápka semena se při tom rozbije. To ulehčuje tělu práci. Sešrotovaná semena ve střevech rychleji a důkladněji napučí a lépe se využijí. Mnozí lidé dávají lněnému šrotu přednost. V Německu ho lze koupit v lékárnách a dá se velice dobře zamíchat do müsli, syrového nastrouhaného jablka nebo jablečného pyré, do tvarohu s trochou mléka nebo do kaše z ovesných vloček. Při používání sešrotovaného lněného semena je třeba pamatovat na to, že k rozdrcenému semenu má lehčí přístup kyslík ze vzduchu, a proto může jeho olej zatuchnout. Pak by semeno zhořklo, dostalo drsnou příchuť a žaludek by ho špatně snášel. Platí tedy pravidlo, že sešrotované semeno je potřeba spotřebovat během týdne. Po dvou týdnech ho již nesmíme používat! Jestliže na to pamatujeme, potom je sešrotované semeno výborné a je dobře mu dát přednost před semenem celým.
3. Lněného semena potřebujeme dostatečně velké množství.
Jestliže účinek je čistě mechanický, může být úspěšný pouze tehdy, když jsou splněny mechanické podmínky. Jednou z nich je, aby bylo dlouhé střevo celé naplněné dostatečným množstvím semena či šrotu. Na začátku proto potřebujeme nejméně 3x denně plnou polévkovou lžíci semena, čas to i 2 lžíce. Když se potom účinek plně dostaví, můžeme dávky snížit na 2x denně 1 lžíci, nejlépe ráno a večer. Méně by však už nestačilo. Až nakonec stačí používat denně 1 lžíci ráno, nikdy však méně. Plná čajová lžička je pouze zdánlivé léčení. Udané množství platí ve stejné míře pro celé i pro sešrotované semeno.
4. Účinek se dostaví až po 2-3 týdnech.
Je to zcela jiné než při obvyklých projímadlech, u nichž jsme zvyklí, že účinek se dostaví za několik hodin, nejpozději druhý den ráno. Mechanický účinek potřebuje určitý čas, než začne působit. Výhodou je to, že si střevo nevytvoří návyk, jak už bylo řečeno. Nesmí nás odradit, jestliže se po prvním požití semena ani následující či třetí den nedostaví účinky. Hlavně se nesmíme nechat svést k použití projímadla. Pokud je nevyhnutelné v tomto mezičase střevo vyprázdnit, pak to provedeme výplachem mírným heřmánkovým čajem. V žádném případě nesmíme nyní porušit další užívání semena! Je nutno ho užívat nepřetržitě, ve stejném množství, a trpělivě vyčkat, dokud se nedostaví vytoužené vyprázdnění. Zpočátku je stolice ještě dosti pevná. Později se postupně uvolní a potřebné množství semena můžeme potom přizpi1sobit danému stavu.
5. Když se stolice podle očekávání upravila,
můžeme pomalu snížit množství semena. Nesmíme ho však přestat úplně užívat. To je opak toho, na co jsme zvyklí u běžných projímadel. Projímadla přestaneme užívat, jakmile se dostaví stolice, a čekáme, až je zase nutné, abychom prostředek znovu užili. U lněného semena však usilujeme o zregulování stolice, což je pochod, který se musí sladit, a na to je potřeba dost času nesmíme tento pochod narušovat předčasným přerušeném užívání semena. Jinak budeme muset brzy začít znovu.
Lněné semeno můžeme nepřerušovaně užívat týdny, měsíce, ba dokonce roky a nemusíme se při tom obávat žádných nepříjemných vedlejších účinků. Skutečně můžeme očekávat pouze to, že podráždění střev pozvolna zmizí a jejich činnost se znovu upraví. Lněné semeno tu vlastně stojí na hranici mezi léčivým prostředkem a dietetickou potravou.
Někdo bude namítat, zda můžeme semeno takto bezstarostně užívat, když obsahuje kyselinu kyanovodíkovou, která je jedním z našich nejsilnějších jedů. Touto připomínkou se musíme vážně zabývat, neboť námitky tohoto druhu se objevují vždy znovu, i když už byly dávno vyvráceny.
Je to pravda. Lněné semeno obsahuje kyselinu kyanovodíkovou, tak jako mnohá jiná semena, např. pecky třešní, švestek a hořké mandle. Obsah této kyseliny je tak nepatrný, že zcela jistě nemůže uškodit. Ani tehdy, kdybychom vícenásobně překročili množství, jež je pro léčebný proces předepsáno, se nemusíme obávat otravy. A navíc lněná semena nikdy neobsahují kyselinu kyanovodíkovou v čisté formě, ale pouze v určitém předstupni (amygdalin), ze kterého se vytvoří kyselina až fermentací. U lněného semena je tato vazba tak silná, že za podmínek, jaké jsou ve střevech, je skoro nemožné, aby se volná kyselina odštěpila. Z tohoto důvodu se předstupeň kyseliny kyanovodíkové nevyvíjí. Z kyseliny kyanovodíkové ve lněném semenu tedy nemusíme mít žádné obavy. Ve skutečnosti ještě nikdy nebyl nikde zmíněn nebo dokumentován ani jeden případ otravy kyselinou kyanovodíkovou při užívání lněného semena. Jakékoliv úvahy a obavy jsou proto jen čistě teoretické.
U ostatních semen, která obsahují kyselinu kyanovodíkovou, je to však jiné. U hořkých mandlí jsou takové otravy známé a vyskytují se často. Dětem stačí už 3 hořké mandle na to, aby způsobily otravu kyselinou kyanovodíkovou provázenou těžkými závratěmi a ochrnutím dýchání. U dospělých by bylo třeba 60-70 hořkých mandlí. Je zajímavé, že jsou lidé, kterým není hořká chuť na závadu, ovšem jsou i tací, kteří vůbec neumějí rozlišovat hořkou, sladkou či slanou chuť jídel. Ti jsou potom přirozeně obzvlášť disponovaní k tomu, že nerozliší rozdíl mezi chutí hořkou a sladkou a budou jíst hořké mandle místo sladkých. Při používání hořkých mandlí proto musíme být opatrní a zejména před nimi musíme chránit děti.
Lupénka a bradavice na chodidlech - i zde pomáhá lněný olej!
Závěrem bych rád poukázal ještě na dvě možnosti zevního použití lněného oleje, které nejsou všeobecně známé. Stará ohniska lupénky (psoriáza), zejména na loktech a předkolení, potřeme každý večer troškou lněného oleje bez dalšího ošetřování. Také se ukázalo jako užitečné ošetřovat lněným olejem velmi nepříjemné a bolestivé bradavice na chodidlech.