Saláty jsou moderní, doporučuje je zdravá výživa a hodné lidí podléhá módním trendům nejen v oblékání, ale i ve výživě. I v restauracích jsou součástí jakéhokoli jídla, ať už jako ozdoba nebo obloha. Kdo si ovšem myslí, že jí zdravě, když baští supermarketové saláty po celý rok, tak se dost plete. Listové i hlávkové saláty jsou nejvíce náchylné na vstřebávání chemikálií z půdy a i když se kontrolují na obsah dusičnanů, stejně v nich najdete zajímavý koktejl všech možných zbytkových látek z hnojiv a postřiků.
Účinky rostliny:
Účinky rostliny:
Účinky jednotlivých rostlin jsou uvedené ve článku.
A že se supermarketové saláty hnojí a postřikují, o tom asi nikdo nepochybuje. Důležitý je přeci co nejrychlejší růst a hezky sytá barva, také je třeba, aby vydržel cestu a nějaké to skladování a to přirozenými prostředky prostě nejde. Takže pokud chcete udělat něco pro své zdraví, nakupujte od farmářů, pěstujte si doma a jezte saláty od jara do podzimu, v zimě dejte přednost spíš zelí, mrkvi, červené řepě a ředkvi, tím své tělo potěšíte určitě víc.
Pokud máme zahrádku (a máme rádi saláty), můžeme si vypěstovat i neobvyklejší druhy. Ten klasický hlávkový je u nás oblíbený odjakživa, většinou se jí s octovou zálivkou, k ničemu jinému se moc nehodí a musím se přiznat, že ho moc ráda nemám, připadá mi trochu fádní a zaplnit s ním celý skleník nebo záhon mi přijde jako plýtvání místem. Lepší je to už s ledovým salátem, který tvoří kompaktní hlávky, listy jsou křehké a křupavé a můžeme z něj připravovat míchané saláty v kombinaci s jakoukoli zálivkou či zeleninou. Podobné je to i s římským salátem, který je trochu
podobný pekingskému zelí, je sice trochu tužší a nahořklý, ale jako základ míchanice velmi dobrý. Nejraději mám ale listové saláty, které u nás ještě sice moc nezdomácněly, ale určitě by si na zahrádce zasloužily více místa. Například staročeské odrůdy, kterými se živili už naši praprapředkové - roketa, polníček, barborka a lebeda. Nebo dubáček, který můžeme sklízet postupně. A klidně můžeme vyzkoušet i japonské speciality, které překvapí zajímavou chutí i bujným růstem.
V každém případě bychom měli salát jíst čerstvý, neskladovat ho dlouho v lednici. Místo krájení nožem ho raději natrháme na kousky, zamezíme tím zbytečné ztrátě vitamínů. Smíchat dohromady můžeme prakticky cokoli, i když někdy méně je více, čili dáváme si pozor, abychom nevyrobili cosi jako dort pejska a kočičky. Zálivka může být octová, jogurtová, majonézová nebo z kysané smetany, do každé ale patří i nějaké ty plané bylinky a zelené koření - popenec, krvavec, šrucha, ptačinec, pažitka, petrželka, medvědí česnek, česneková tráva... Bylinky přidáváme v malém množství, opravdu jenom jako koření, ale i ta špetka přidá pokrmu energii i vyváženou chuť, o nutriční hodnotě ani nemluvě. Zálivku si připravíme zvlášť a do salátu zamícháme až těsně před podáním - zamezíme zavadání lístků.
Pěstování:
Saláty všeho druhu jsou velice nenáročné, nevyžadují žádné výjimečné podmínky, pouze slunnou polohu a v období sucha zálivku. Protože nemají velké nároky na živiny a netrpí na škůdce, mohou růst i několik let po sobě na stejném místě. Důležité je ale zvolit správně odrůdu, některé druhy pro růst potřebují chladnější počasí, některé jsou určeny na pěstování v létě, některé dokonce v zimě. Pro nejrannější sklizeň si pořídíme právě zimní odrůdy, které vyséváme v říjnu přímo na záhon a sklízet můžeme podle počasí už v březnu. Od konce února můžeme také vysévat semínka
ranných salátů do truhlíků, na záhon je přepichujeme po postupném otužení od konce března. Abychom povzbudili růst, můžeme jim vyrobit cosi jako „minipařeniště", každou rostlinku přiklopíme plastovým kelímkem s otvory od ovoce (prodává se v nich hroznové vino, kiwi, nektarinky apod.). Na záhon můžeme semínka vysévat od března, letní odrůdy v dubnu, podzimní v srpnu.
Podívejme se na některé méně známé druhy.
- Endivie (štěrbák) - příbuzný čekanky, proto je také oproti jiným salátům trochu hořký. Pěstuje se ve dvou variantách - s hladkými nebo kadeřavými listy, může být zelený nebo červený. Vysévá se od poloviny června do začátku července, dříve by trpěl nedostatkem tepla, z pozdějších výsevů se zase nestačí vytvořit dost velké rostliny. Dobře se hodí do salátů s pomerančem a jablky, které vhodně doplňují jeho nahořklou chut. Snáší se i s rajčaty, paprikou, cibulí, mrkví a sýrem. Doplnit můžeme bazalkou, koprem, yzopem, zálivku volíme nejlépe hutnější, jogurt nebo majonézu. Štěrbák se může i zapékat se sýrem nebo podávat osmažený na másle jako příloha k masu.
- Dubáček -název skutečně pochází od podobnosti listů s listy dubu, ale říká se mu i „česáček", nebo-li salát k česání, protože tvoří přízemní růžici listů, které můžeme průběžně odtrhávat. Listy znovu dorostou a můžeme je konzumovat až do doby, než rostlinka vykvete. Prodává se ve dvou variantách - žlutozelené a hnědočervené, obě dvě jsou velmi dekorativní na zahradě i na talíři a také velmi chutné. Na rozdíl od endivie jsou jenom nepatrně nahořklé, chutnají spíš po oříšcích. Hodí se do míchaných salátů, dobré jsou i kombinace s rybou - lososem čerstvým i uzeným, s kaprem nebo se sýrem. Z bylinek se hodí všechny s česnekovou příchutí - česnek, česneková tráva, česneková pažitka, medvědí česnek, ale i chilli papričky a naťová cibulka. Je však velice choulostivý, musíme ho zpracovat nejlépe ihned po utržení, protože brzy vadne.
- Rukola a roketa - saláty oblíbené zvláště ve Středomoří, jenom s těmi názvy je to trochu zmatené. Vypadá to podobně, chutná to podobně, názvy se vzájemně zaměňují, ale opravdu to není totéž. Rllkola je vytrvalý druh, latinsky se jmenuje Diplotaxis tenuifolia, nebo také Rucola selvatica, česky (botanicky) se rostlině říká křez tenkolistý. Má dlouhý válcovitý kořen, který bez problémů přezimuje a na jaře z něj vyrazí přízemní růžice svěžích zelených lístků. Ty se musí neustále seřezávat, protože jakmile rostlinka vykvete, už se jíst nedají. I před květem je ale silně palciva a nahořklá, je třeba s ní zacházet spíš jako s kořením, čili přidat vždycky pár lístečků do salátu, masa, špenátu, prostě všude tam, kde chceme dosáhnout výrazné chuti.
- Roketa (latinsky Eruca sativa) je jednoletá, vyšlechtěná salátová zelenina, která je naprosto nezbytnou součástí italské kuchyně. A ten problém s pojmy je poněkud trapný - Italové jí totiž říkají rukola stejně jako my rukole říkáme křest! Je to opravdu zamotané a tak navrhuji se s tím netrápit a říkat prostě vytrvalá rukola a jednoletá rukola (botanici jistě prominou). Takže naše jednoletá rukola je daleko jemnější než ta vytrvalá, i když má samozřejmě také svou výraznou chuť. Pěstovat se dá z postupných výsevů od března až do srpna, protože sklízet můžeme už za 6-8 týdnů. A roste dobře i v truhlíku za oknem, dokonce se dá v zimě urychlit na vlhčené buničině stejně jako řeřicha. Doporučuji sbírat opravdu mladé lístky, jsou příjemně pikantní, něco jako ředkvička. Ty starší jsou trochu hořké, ale velice dobře se hodí k tepelné úpravě, při které se hořkost ztratí. Italové přidávají starší spařené listy do těstovin, rizota, na pizzu, nebo je osmaží na olivovém oleji s česnekem a podávají jako přílohu k masu či rybám. Mladé lístky chutnají výborně s rajčaty, bazalkou a česnekem, skvělý je i salát s přídavkem čerstvého sýra (typ feta), oliv a pomeranče.
- Polníček - výborný křehký salátek, který můžeme vysévat po celý rok, nejlepší je ale podzimní výsev, protože polníček nevymrzá a muzeme mít cerstve lístky po celou zimu, klidně i pod sněhem. Je nízký a na pěstování nenáročný, pokud ho podsadíme pod nějaké trvalky a necháme volně vysemeňovat (což mu nečiní problémy), budeme mít časem o úrodu postaráno po celý rok a bez práce. Rostlinka tvoří přízemní růžice menších okrouhlých lístků, které vytrháváme ze země celé, důkladně propereme a lístky otrháme. Používá se stejně jako hlávkový salát hlavně syrový samotný, se zálivkou buď z kysané smetany, octa nebo olivového oleje. Výborný je ve směsi další zeleniny, míchaný salát můžeme doplnit i vejcem nebo sýrem. Je možné ho přidat i do špenátu nebo polévky, přesto je určitě nejlepší syrový, třeba i jen tak na chléb s máslem. Má opravdu výbornou chuť a při pravidelné konzumaci navíc i zajímavé léčivé účinky. Navíc to není žádná moderní vymyšlenost, patří k rostlinám našich předků, kteří si na něm pochutnávali již v minulých stoletích.
- Lebeda - tato rostlinka je okrasou každé zahrady, obzvláště její červená varianta. Listy jsou nádherně zářivě červené, poměrně velké, rostlina je vysoká kolem 30 cm, když ji ale necháme vykvést, lodyha vyrazí až do výšky kolem metru. Listy jsou jako obvykle nejchutnější před květem, mají jemnou, spíš neutrální chuť, navíc jsou díky své barvě i okrasou každé salátové mísy. Lebeda se hodí i pro tepelnou úpravu, je z ní výborný špenát.
- Barborka - opět jedna ze salátových bylinek našich prababiček, dříve byla na každé zahrádce a ještě dnes ji najdeme na mnoha loukách. Bylinka je dvouletá, první rok vytvoří přízemní růžici listů, druhý rok vyžene květní lodyhu obsypanou žlutými květy. Je velice dekorativní, podobná hořčici nebo řepce. Samovolně se vysemeňuje, takže stačí zasadit pouze jednou a máme o úrodu postaráno navěky. Konzumují se pouze mladé lístky, jakmile nasadí na květ, už se jíst nedá, což ale vůbec nevadí, protože spolu s polníčkem je to další bylinka, kterou můžeme sbírat celou zimu i pod sněhem. Nejchutnější je tedy od listopadu do března a tím nám poskytuje v této době tak cenné vitamíny. Listy jsou ostřejší, pikantní, trochu nakyslé, v míchaných salátech velmi dobré.
- Batolka prorostlá - další druh salátu, který můžeme sbírat i v zimě pod sněhem. Říká se jí také zimní portulák nebo indiánský salát, je nizoučká a připomíná polníček, jenom má kulatější listy a méně výraznou chuť podobnou hlávkovému salátu. Vysévá se v únoru a březnu, sklízí se za 6 týdnů, mnohem výhodnější je ale podzimní výsev - buď v září pro sklizeň ještě před zimou nebo i v říjnu pro sběr v průběhu zimy. U jarních a podzimních vysevů můžeme rostliny seřezávat nad zemí, znovu obrostou. U zimních sklízíme celé rostliny.
- Japonské a Čínské listové saláty - novinky, které se již několik posledních let pěstují i u nás. Některé z nich mají pro nás dost nezvyklou chuť, ale to má i taková italská rukola, je to jenom o zvyk a chuť experimentovat. Proč bychom jim měli dát prostor vedle našich obvyklých salátů? Důvodů je samozřejmě více. Jednak jsou rychle a bujně rostoucí, takže můžeme sklízet poměrně hodně čerstvých listů z malého prostoru nebo i z květináče, jednak mají některé z nich velmi zajímavé léčivé účinky a určitě také není bez zajímavosti vyzkoušet něco nového.
- Mizuna - má velice dekorativní roztřepené listy, roste velmi bujně, sklízet můžeme už po 3 týdnech po výsevu. Velmi dobře se jí daří i na balkóně nebo v truhlíku za oknem, je zcela nenáročná a dává spolehlivou úrodu. Má velmi jemnou, typicky „salátovou" chuť, navíc je hodně šťavnatá a hodí se k přípravě salátů i k tepelné úpravě. Japonci ji dusí, přidávají do polévek, jako přílohu k rybám a krevetám.
- Mibuna - opět se hodí do salátů i na dušení, je trochu výraznější chuti než mizuna. Říka se jí také „japonská hořčice", chuť je trochu ostřejší než u mizuny a nahořklá.
- Komatsuna - pro změnu „čínská hořčice", s výrazně pikantní chutí, listy jsou velmi chutné samotné i ve směsi jiných salátů a zeleniny. Starší listy jsou opět trochu nahořklé, je z nich ale výborný pikantní špenát. Rostlinky můžeme pěstovat z přímého výsevu od jara do podzimu nebo i v truhlíku za oknem.
- Maiko - opět zpátky do Japonska, kde s oblibou konzumují tuto jedlou chryzantému, a to nejen listy, ale i květy. Chuť už je na nás asi trochu moc exotická, ale výhody jsou značné - rostlinka je vytrvalá, po seřezání cca 5 cm nad zemí znovu obrůstá, je naprosto nenáročná na pěstování. Jen ta chuť je trochu zvláštní - ale dá se.
- Perila - čínská bylinka, která má výrazné léčivé účinky a navíc je velice krásná a dekorativní. Můžeme pěstovat jak zelené, tak červené kultivary, ty zelené jsou aromatičtější, mají trochu nasládlou vůni, velmi pronikavou, malý kousek dokáže změnit chuť celé polévky i omáčky. V Číně se používá na smažení i dušení, u nás doporučuji spíš přidat do čínských nudlí nebo nějaké jiné „exotiky" než do klasických českých jídel, na která jsme zvyklí. Červenou variantu můžeme používat bez problémů i do salátů a české kuchyně. Perila roste opět velmi bujné, sklízet první rostlinky můžeme už za 4 týdny po vysetí. Odřízneme ji nad zemí a počkáme, až vyraší a dopřeje nám druhou sklizeň.
Vhodní sousedé:
Saláty můžeme vysazovat téměř ke všem plodinám, dobře se snáší s ředkví, ředkvičkou, kedlubnem, růžičkovou kapustou, zelím a rajčaty. Můžeme je pěstovat i jako podsadbu mezi květinami a keři, zvláště druhy, které se sami vysemeňují (polníček, batolka, barborka) nebo mezi jahodami, česnekem, fazolemi a cibulovinami. Několik rostlinek můžeme vysadit k mrkvi jako návnadu na dřepčíky.
Nevhodní sousedé:
Většině salátů se nedaří s celerem, petrželí a fenyklem.
Škůdci a nemoci:
Saláty na škůdce prakticky netrpí, jenom klíčící rostlinky rádi napadají dřepčíci. Chránit se můžeme netkanou textilií, kterou přikryjeme záhon po vysetí. Největším škůdcem na salátu jsou slimáci, ochrana je stejná jako u ostatních rostlin (viz. mangold - škůdci). Nechutná jim ale polníček,
barborka, lebeda ani batulka, nijak zvlášť si neoblíbili ani asijské listové saláty.
Léčivé účinky:
- Endívie - obsahuje hodně draslíku, vápník, fosfor, železo, hořčík, provitamín A, vitamín E, vitamín C 20 mg/lOOg, vitamíny Bl, B2, B6, kyselinu listovou. Podporuje trávení a tvorbu žluči, čistí játra a povzbuzuje slezinu. Pravidelně popíjená šťáva zlepšuje zrak a alergie.
- Dubáček - najdeme v něm hořčík, vápník, draslík, železo, vitamín C, vitamíny skupiny B, provitamín A. Pro vyšší obsah hořčíku se v lidové medicíně užívá jako uklidňující prostředek na nervy, při nespavosti je vhodné si před spaním dopřát lehký dubáčkový salát.
- Rukola - zlepšuje vylučování moči, čistí ledviny a močové cesty, detoxikuje játra.
- Roketa - čistí kůži od ekzémů a vyrážek, čistí ledviny a močové cesty, údajně je to prý i afrodisiakum.
- Polníček - obsahuje hodně vitamínu C, uvádí se 40-60 mg/100 g, což je víc než v citrónech a pomerančích, dále provitamín A, vitamín E, kyselinu listovou, železo, hořčík, vápník, draslík. Při pravidelné konzumaci zvyšuje imunitu, podporuje látkovou výměnu a krvetvorbu, odstraňuje únavu a stres a podporuje duševní funkce. Nejlepší je, že ho můžeme konzumovat v zimě, kdy je čerstvých vitamínů a minerálních látek nedostatek. Díky vyváženému poměru minerálů (zvláště draslíku a hořčíku) je vhodný jako prevence srdečních onemocnění, např. infarktu a angíny pectoris.
- Lebeda - vitamínu C je v lebedě oproti ostatním salátům trochu méně (15 mg/100 g), zato má naprosto neuvěřitelné množství vápníku. Ten můžeme využít nejen při léčení, ale i k nahrazení mléčných výrobků při alergiích a osobní nesnášenlivosti mléka. Dále obsahuje vitamíny B1, B2, B3, E, beta-karoten. Bylinka je naprosto vynikající na čištění těla od zplodin látkové výměny a také solí, které se usazují v kloubech. Využijeme ji při revmatismu, dně, bolesti a otocích kloubů, ale i při akné či ekzému. Jedna z nejúčinnějších bylinek při dětské křivici, osteoporóze nebo dalších potížích působených nedostatkem vápníku. Obsahuje vysoké procento vápenných solí, které tělo dokáže velmi dobře využít. V tomto případě ale čajíčky nestačí, pro razantní kúru je třeba využít čerstvou šťávu.
- Barborka - ještě nebyla moderní vědou a dietními odborníky znovuobjevena, takže se toho o ní moc neví. V každém případě obsahuje vitamín C, provitamín A, zlepšuje chuť k jídlu a také prý údajně čistí krev. Určitě ale bude výborným pomocníkem proti zimním depresím a jarní únavě.
- Perila - obsahuje především vitamíny skupiny B - B1, B2, B3, z minerálních látek zinek, vápník, hořčík, fosfor a mangan. Velmi účinně uklidňuje kašel, uvolňuje a rozpouští hleny a čistí průdušky, navíc i snižuje horečku, používá se tedy při chřipce a nachlazení a plicních problémech. Zajímavý je ale spíš pozitivní účinek při alergiích všeho druhu, snižuje tvorbu histaminu a tak ji můžeme použít při senné rýmě, astmatu i atopickém ekzému. Bylinka je naprosto neškodná, nemá žádné omezení, v Číně se dokonce používá na potlačení těhotenské nevolnosti.