Lžičník lékařský účinky na zdraví co léči použití užívání využití dávkování pěstování přezimování zazimováníLžičník lékařský (latinsky Cochlearia officinalis) patří do čeledi brukvovité (Bmssimceae). Rostlina pochází ze západní a severní Evropy. Roste především v pobřežních oblastech, na místech s vlhkou a zasolenou půdou. Je to rostlina bohatá na vitamíny, do soli naložený lžičník chránil námořníky na jejich dlouhých cestách před kurdějemi. Proto se také kdysi nazýrval "kurdějová bylina". Rostlina je trvalka, vytvářející listové růžice. Pěstuje se zpravidla jako dvouletka. Bývá asi 30 cm vysoký a za své jméno vděčí dlouze řapíkarým, lžicovitým listům, které zůstávají zelené i za mrazů.


Účinky rostliny:

Účinky lžičníku na zdraví

Lžičník púsobí dezinfekčně a povzbuzuje látkovou výměnu, tedy metabolismus. Podporuje činnost jater a žlučníku a působí mírně projímavě. Díky svým vlastnostem poslouží na jaře při procedurách "čistících" krev. Jako pevná součást potravního režimu. Zmírňuje také revmatické potíže.

 

Charakteristika rostliny a jaké látky obsahuje

V létě se objevují bílé, medově vonící květy v hustých květenstvích. Listy chutnají jako řeřicha, proto se lžičníku v některých oblastech severního Německa říkávalo "lžičková řeřicha". Obsahuje mnoho vitaminu C, minerální látky, hořčiny a třísloviny stejně jako hořčičný glykosid a silice (éterické oleje) obsahující síru.

 

Stanoviště pro pěstování

Lžičník lékařský roste v každé dostatečně vlhké půdě (umí růst i v mírně tekoucí vodě), na slunci jako i v polostínu. Zvláště dobře se mu daří na místech, která jsou i v létě vlhká a chladná.
Nechce být vysazen na místě s tzv. poledním sluncem.

 

Pěstování

Výsev je možný na jaře nebo pozdě na podzim. Miůže se buď časně předpěscovat v domě (pod sklem), nebo vysévat přímo do volné půdy. Nejjednodušší je výsev do řádek a později semenáčky vyjednotit na vzdálenost 10 cm.
Důležitá je pravidelná zálivka a kyprá půda bez plevelů. Tam, kde se jednou uchytí, udržuje se samovýsevem.

 

Přezimování, zazimování

Přikryje-li se v zimě chvojím, mohou se průběžně sklízet zelené listy i v zimě.

 

Co sbíráme ze lžičníku

Listy se mohou otrhávat po celý rok, tedy i v zimě. Nejlepší je přímá konzumace čerstvých listů.
Z nati a listů se dá vylisovat zdravá čerstvá šťáva.

 

Použití, využití v kulinářství, kuchyni

Čerstvé listy jsou salátovou přílohou, bohatou na vitaminy. Dobře chutnají s bramborami, v tvarohu, nebo jednoduše na chlebu s máslem. Komu by vadila ostrá chuť listů nebo vylisované
šťávy, tomu doporučujeme lžičník smísit s jinými saláty nebo šťávami.

 

Salát ze lžičníku a planých bylinek

  • 1 malý ledový salát,
  • celkem 50 g listlů lžičníku, šťovíku, ptačince a pampelišky nebo jiných rostlin, které vám chutnají
  • 4 rajčata
  • 2 cibule
  • dresing (postup přípravy níže). 

Rostliny operte a nadrobno nakrájejte.

Pro dresing smíchejte do hladkého krému 2 kalíšky netučného jogurtu, 1/2 šálku ovocného octa, 2 polévkové lžíce středně ostré hořčice, 2-3 polévkové lžíce kdoulového zelí a 1 čajovou lžičku kari. Dochuťte trochou citronové šťávy, solí, pepřem, cukrem a kajenským pepřem.

 

Estetická, okrasná hodnota

Díky krásným tvarům listů a sladce vonícím kvétům nemusí být lžičník pěstován jen v bylinkářské zahradě. Může se vysazovat i na balkoně, kde se mu bude dobře dařit v květináčích i v truhlícich. K tomu všemu ještě květy lákají včely a motýly. Jako okrasnou rostlinu lžičník ovšem nemůžete příliš často otrhávat.