 Vrbka, vrbovka úzkolistá (latinsky chamaerion angustifolium) léčí nervové potíže, zažívací problémy, chrání sliznice. Vrbka je vytrvalá rostlina vysoká 1-2 m. Má tlustý zdřevnatělý kořen. Lodyha je oblá, přímá, často s načervenalým nádechem. Listy jsou široké 1-2 cm, střídavé, kopinatě zašpičatělé, na rubu modravé. připomínají listy vrby. Růžové až fialové  květy jsou uspořádány na konci lodyhy do pyramidových hroznů.
Vrbka, vrbovka úzkolistá (latinsky chamaerion angustifolium) léčí nervové potíže, zažívací problémy, chrání sliznice. Vrbka je vytrvalá rostlina vysoká 1-2 m. Má tlustý zdřevnatělý kořen. Lodyha je oblá, přímá, často s načervenalým nádechem. Listy jsou široké 1-2 cm, střídavé, kopinatě zašpičatělé, na rubu modravé. připomínají listy vrby. Růžové až fialové  květy jsou uspořádány na konci lodyhy do pyramidových hroznů.
Účinky vrbky úzkolisté na zdraví:
Ochmýřená semena tvoří dlouhé pukající tobolky. Rostlina se nachází takřka vždy v početných skupinách.
Používané části:
K léčebným účelům se používá kvetoucí nať, dominantně listy.
Léčivé vlastnosti:
Vrbka se sbírá hlavně jako bylina na nervy. Uklidňuje, odstraňuje podrážděnost, napětí, nespavost a někdy i bolesti hlavy. Má protizánětlivé působení, kterého se užívá při zažívacích problémech, průjmech a zánětech v močovém ústrojí. Poslouží též při zánětech střeva žaludku. V neposlední řadě chrání sliznice ústní dutiny i trávicího ústrojí. 
Zevně se používá jako kloktadlo při zánětech ústní sliznice a k obkladům na špatně se hojící rány a vředy. 
Způsob použití:
Z listů se připravuje nálev i odvar. Pije se v obvyklém množství 1/2 až 3/4 litru během dne. Většinou se přidává do směsí. Vrbka se někde pije místo čaje, chutná spíše jako zelený čaj. Pro tyto účely se však fermentuje. Na kloktadlo a obklady se používá vždy odvar. Je možné jej připravit i z kořene. Kloktáme několikrát denně.
Kontraindikace:
Vrbka nemá žádné vedlejší účinky ani kontraindikace. Pouze trvalé nebo skoro trvalé pití vrbkového čaje může přivodit poruchy zažívacího traktu.
Využití v kuchyni:
Vrbka se hojně užívá (nejen) v trampské kuchyni. Mladé výhonky a horní měkké části lodyhy mají lehce nasládlou chuť a používají se jako chřest. Krátce se povaří a mohou se jíst samotné nebo s rýží či s masem. Z mladých listů se dělá salát, případně je lze připravovat jako zelí. Ze sušených kořenů se dříve v dobách nouze mlela mouka.
Rozšíření a výskyt:
Vrbka se vyskytuje v Evropě i Asii. U nás ji najdeme především na okrajích lesů, na paloucích, podél cest a podobně.
Sběr:
Listy se sbírají na jaře, před rozkvětem nebo celá kvetoucí nať. Je možné je zdrhnout ze stonku, ovšem pouze v takovém množství, aby to neohrozilo další růst rostliny.
Lze i lodyhy uřezat, usušit, a teprve pak listy zdrhnout. Sběr se provádí během dne. Sušená droga vydrží i 3 roky.
Možnost záměny:
Vrbku si můžeme pomýlit s kyprejem vrbicí, který je však mohutnější a většinou roste na vlhkých místech, podél vodních toků. Další záměna hrozí s různými vrbovkami, které však mají vstřícné listy a drobnější, jinak uspořádané květy.
Jaké látky obsahuje vrbka úzkolistá?
Třísloviny, sliz, alkaloidy, pektin, vitamin C a další.
Zajímavosti:
Chmýr z nažek se dříve používal k předení. Už v 18. století proběhly pokusy, jak nahradit bavlnu chmýrem z vrbky. Někde se dosud používá jako náplň do polštářů.
 
													


 
						 Jsme na facebooku,
  Jsme na facebooku,