Ochmet evropský - účinky na zdraví, co léčí, použití, užívání, využití

Ochmet evropský (syn. "dubové jmelí", latinsky Loranthus europaeus) je bohatě větvený poloparazitický keřík kulovitého tvaru, může vytvořit koule až 2m v průměru. Větvičky jsou lámavé, porostlé celokrajnými, téměř vstřícnými podlouhlými listy. Jako dvoudomá rostlina vytváří samčí a samičí jedince, samčí květy jsou uspořádány do hroznů, samičí do klasů, jsou nenápadné, drobné a žlutozelené. Nápadné jsou naopak hruškovité až kulovité plody, které zůstávají na větvích v zimě po opadu listů a přitahují pozornost svou žlutou barvou.

Kde roste?

Ochmet si jako hostitele vybírá duby, vzácně se vyskytuje na trnce nebo javoru, v teplejších oblastech pak na kaštanovníku. Rozšířen je ve střední a jihovýchodní Evropě, zasahuje na Balkán a dokonce na Sicílii. Výškově obsazuje  nejčastěji pásmo pahorkatin. V ČR se mu daří v nejteplejších oblastech, najdeme ho v Polabí a moravských úvalech.

Účinky na zdraví a co sbíráme

Tradičně se podávaly léky z ochmetu při nejrůznějších onemocněních. Větvičky obsahují řadu minerálních látek, jako jsou vápník, železo, fosfor, ale také např. spánkový hormon melatonin, bioflavonoidy nebo cytostatické alkaloidy. Ochmetem se zmírňovaly revmatické, artritické a zádové bolesti. Rozpouštěl cévní ucpaniny nebo nejrůznější krevní sraženiny vzniklé následkem úrazu, např. Matthioli doporučoval proti sražené krvi uvařit ochmet ve víně, přidat rozetřený vaječný žloutek a teplý nápoj vypít na lačno. Pomocí ochmetu se snižoval vysoký tlak, používal se při zánětu ledvin nebo k léčbě bronchitidy. V ženském lékařství se podával při hrozícím potratu a k zastavení děložního krvácení. Zevně se jím ošetřovala suchá pleť, neboť ji vyživuje a hydratuje.

Zajímavosti

Staré herbáře neodlišovaly ochmet od jmelí (pozor, kuličky jmelí a větvičky klasického jmelí bílého jsou jedovaté!) a nazývaly jej prostě "dubové jmelí". Přisuzovaly všemu jmelí řadu léčivých účinků, ale tomu "dubovému" nejvíce. Jako poloparazit bere od hostitelské rostliny svými kořeny vodu a v ní rozpuštěné minerály, zelenými listy si však výživu opatřuje pomocí fotosyntézy sám. Svou přítomností hostitele poškozuje, má-li být odstraněn, je třeba zlikvidovat napadené větve až do zdravého dřeva. Někdy parazituje i sám na sobě nebo je hostitelem pro jmelí bílé. Nalep z bobulí se kdysi ptáci chytali, dnes některým druhům slouží v zimě již jen jako potrava. Patří mezi ně i brkoslav severní, který se k nám stahuje v hejnech k přezimování nebo tudy protahuje dále na jih. Právě díky ptačímu trusu se pak rostlina rozšiřuje po okolí.

Recept na ptačí lep

Z těchto jahůdek (plodů) dělá se ptačí lep tímto způsobem: Dokud jsou bobule ještě zelené a čerstvé, sbírají se, suší, utloukají, pak močí ve vodě dvanáct dnů, až se zkazí a shnijí. Pak se znova utloukají a vypírají ve vodě, až z nich sejdou všechny šupiny [slupky). Co zůstává, to jest již onen lep. Nejlepší lep jest z dubového jmelí (ochmet); někteří močí ve vodě a tlukou i kůru jmelí.

Ze starého herbáře

Jmelí je všeobecně dobře známé.  ...  Na dubu v zimě ztrácí svůj list (znak typický pro ochmet), na jiných stromech se ustavičně zelená.  ... Někteří berou dubové jmelí, které se nedotýká země, a vytáhnou si z něho lep, vaří jej ve vodě s routou, a dávají pít 40 dnů napořád (pozor, kuličky jmelí bílého /ne ochmetu/ jsou jedovaté); nemocný však musí se mírně a střídmě chovati v jídle a pití a se potiti, nejinak než jako by ležel ve dřevě [zavinutý jako do rakve(?)]. To má být zkušeným lékem a pomocí proti padoucnici, což ne ní tak víře nepodobné, jelikož to jmelí jest tak vznešené a chválené, že je staří pohané pojmenovali Omnia Sonantem, tj. zdraví nebo lék všech neduhů.

Pietro Andrea Gregorio Matthioli, Herbář neboli bylinář, Praha 7562