facebook
Rozumíš bylinám? Zkus kvíz POZNEJ BYLINKU.

leuzea saflorova ucinky na zdravi co leci pouziti uzivani vyuzitiLeuzea saflorová (latinsky leuzea carthamoides) - jž první ruští osadníci zjistili, že jeleni maralové (Cervus elaphus maral) na podzim vykopávají kopýtky kořeny této rostliny a s chutí je požírají. I proto se jí říká "maralí kořen". Mezi Altajci se traduje, že pomáhá od čtrnácti nemocí a omlazuje. Tataři užívali kořen jako afrodiziakum.



Účinky rostliny:

  • afrodiziakum, afrodiziakální účinek
  • derepse
  • bolesti hlavy
  • mateřské mléko - podpora tvorby, laktace
  • aktivuje nervový systém
  • anabolikum, anabolický účinek (zvětšení svalů, svalové hmoty)
  • játra - regenerace jater, jaterních buněk po nemoci (rekonvalescence - mononukleóza, žloutenka, tedy hepatitida)
  • cukrovka, diabetes, stabilizuje hladini krevního cukru, tedy glykémii
  • celkové posílení organismu
  • posílení odolnosti psychiky
  • únava - snižuje únavu
  • celkové oslabení organismu - astenie
  • těžký porod - rekonvalescence (doléčování)
  • operace - rekonvalescence (doléčování)
  • různá závažná onemocnění - rekonvalescence (doléčování)
  • chemoterapie, radioterapie - snižuje negativní následky této léčby rakoviny
  • podporuje trávení
  • nechutenství (anorexie)
  • u krav, dobytka zánět vemene (léčba, prevence) a zlepšení kvality mléka

O mimořádných účincích rostliny veřejnost poprvé informoval známý sibiřský etnograf G. N. Potanin na konci 19. století. Jen v oblasti Altaje se každoročně sklidí kolem 100 tun kořenů vyrostlých na přirozených stanovištích. Kromě toho se zakládaly plantáže i v řadě dalších oblastí, např. u Moskvy a Novorossijska. Také u nás v ČR (České republice) se leuzea začala pěstovat na větších plochách.

 

Botanický popis a rozšíření

Leuzea saflorová (parcha saflorová), Leuzea carthamoides (syn. Rhaponticum carthamoides, Stemmacantha carthamoides), je víceletá bylina z čeledi hvězdnicovitých, Asteraceae. Celá rostlina nápadně připomíná náš bodlák, ale jednotlivé části má měkké a bez ostnů. Krátké, horizontálně rozvětvené, dřevnatějící a temně hnědé kořeny mají specifickou vůní. Vytváří přízemní růžici s řapíkatými, hluboce zpeřeně dělenými listy a druhým rokem až 1,8 m vysoké nevětvené, mělce rýhované lodyhy s přisedlými peřenolaločnými listy, které jsou slabě pavučinatě chlupaté. Květenství je kulovitý úbor, skládající se z lůžka a hustě nahloučených trubkovitých, jemných, světle fialových květů, které jsou oboupohlavné, s pěti tyčinkami a dvojklanou bliznou. Plod je elipsoidní, hnědavě šedá, žebernatá nažka s dvouřadým chmýrem.
V odborné literatuře se uvádějí dva podruhy, a to subsp. orientale, který tvoří převažující porosty ve východní oblasti rozšíření, a subsp. eucarthamoides, vyskytující se ve zbylých oblastech.

Je endemitem hor jižní Sibiře, tj. Altaje, západního a východního Sajanu, ale také východního Kazachstánu a severního Mongolská, kde se s ním setkáváme v lesích ve výškách 1 200-2 000 metrů nad mořem. Roste především na loukách, kde je dominantní, nebo na lesních pasekách, a to často i v souvislých porostech.

 

Jaké látky obsahuje leuzea?

Drogou jsou především kořeny, které obsahují hlavně ekdysteroidy, a to ekdysteron a inokosteron, 0,2-0,9 % silice, 5-10 % tříslovin, 12-13% inulinu, kumariny, pryskyřice, flavonoidy, např. kaempferol nebo kvercetin, triterpenové glykosidy, mastné kyseliny, třísloviny, nepatrné množství alkaloidů a látky odvozené od thiofenu. Významnou skupinou jsou však seskviterpenické laktony, např. cynaropikrin a cebelin E ze skupiny guajanolidů, které jsou prokazatelně biologicky aktivní. Usušené kořeny mají kolem 11-16% bílkovin, 2-3 % tuku, 16-26% vlákniny a 8-18 % minerálních látek, zvláště fosforu. Užívá se však i nať, kde je zastoupen především ekdysteron, který zvyšuje bílkovinnou výměnu organismu a má psychostimulační a adaptogenní účinek. Suchá nadzemní část obsahuje v průměru 18% bílkovin, 6 % sacharidů, 20 % vlákniny, 13% minerálních látek a ve 100g natě 40 mg provitaminu A i 32 mg vitaminu C.

 

Leuzea - účinky na zdraví, organismus člověka

Rostlina má tonifikační a imonustimulační působení blízké účinku ženšenu. Především tinktura z kořenů vykazuje výrazné tonifikační účinky i léčebné schopnosti. Například aktivuje centrální nervovou soustavu, zkracuje spánek, má obdobné účinky jako anabolika (anabolizující steroidy). Rovněž snižuje hladinu cukru v krvi, avšak zároveň brání vzniku hypoglykemie po aplikaci inzulínu, snižuje hladinu tuku a cholesterolu v krvi, pozitivně ovlivňuje funkci jater a regeneruje jaterní buňky. Droga snižuje únavu a zvyšuje fyzickou i duševní odolnost organismu.

Velmi dobře působí v rekonvalescenci po operaci nebo těžkém porodu či závažných onemocněních. Snižuje negativní účinky chemoterapie a radioterapie, tedy ozařování při klasické léčbě rakoviny.

Dále se užívá při astenii, depresích, nadměrném podráždění organismu, bolestech hlavy, ale také podporuje trávení a odstraňuje nechutenství. Mírně zvyšuje krevní tlak, i když některé pokusy ukazují na opak; rozšiřuje periferní cévy, podporuje krevní oběh a tvorbu mateřského mléka.

 

Kontraindikace

Pokusy prokázaly, že toxicita extraktů z kořenů je velmi malá, nebezpečné by mohly být pouze extrémně vysoké dávky, což je v běžné praxi nereálné!

 

Jelen maral, leuzea saflorová, maralí kořenDávkování, způsoby užití

Nejčastěji se užívá nálev, kdy se na 3 lžíce suchých kořenů nalije 1 l vařící vody a nechá po tři hodiny odstát. Užívá se 1-2 lžíce 2-3krát denně před jídlem. Jinou možností je tinktura, kdy se na 50 g suchých rozřezaných kořenů nalije 0,5l 60% etanolu. Po 3-4 týdnech se tekutina přefiltruje a užívá se 2-3krát denně 15-20 kapek před jídlem po dobu 3-4 týdnů.

Obdobným způsobem je možno použít i listy, jejichž účinek je však nižší! Na našem trhu je v současnosti jak čaj z nadzemní části rostliny, tak i tinktury z kořenů. Výtažek z kořenů se v Rusku přidává do nealkoholického io nizujícího nápoje »Sajany«.

Leuzea je však i velmi dobrou pícninou a medonosmou rostlinou. Nadzemní část se může zkrmovat v zeleném stavu, přidávat do siláží i sušit. Novější výzkumy u nás prokazují zvýšení mléčné užitkovosti u krav, zvýšení tučnosti mléka a především snížení zánětů vemene (mastitid) až o 42%. U malochovatelů se doporučuje přidávat listy do zeleného krmení u králíků.

 

Leuzea - pěstování v podmínkách České republiky, ČR

Leuzea není pěstitelsky náročná rostlina a v našich klimatických podmínkách nejen velmi dobře roste, ale také přezimuje. Má však poměrně značné nároky na půdu, která by měla být na živiny bohatá a propustná. Na podzim je třeba půdu zorat nebo zrýt do hloubky 25-30 cm, na jaře prokypřit a urovnat. Při podzimní přípravě se do půdy zapravují především organická hnojivá (chlévský hnůj, kompost).

Semena klíčí při teplotě 5-6 °C, optimum je 12-20 °C, kdy rostliny vzcházejí za 4-6 dnů. Semena se zpravidla vysévají přímo na stanoviště, a to do sponu 30 x 60 cm nebo do řádků vzdálených od sebe 70 cm do hloubky 2-3 cm. Rozmnožovat ji však lze i vegetativně pomocí oddělků. Rostliny kvetou v červnu a červenci, semena dozrávají v průběhu září. Sklizené úbory je třeba důkladně usušit a následně semena vyluštit. Je však třeba vědět, že v prvním roce se vytváří pouze přízemní růžice listů, druhým začíná rostlina kvést a v třetím roce je možno začít se sklizní kořenů. Při dobrém ošetřování lze porost využívat šest i více let.

Po vyorání je třeba kořeny důkladně omýt a očistit, příliš dlouhé máčení má však za následek ztrátu účinných látek. Následuje čištění a třídění, rozřezání na menší kousky (do 12 cm) a sušení při teplotě do 50 °C na obsah vody maximálně 13%.

 


Související pojmy: 

recenze ► saflor ► parcha ► maralí kořen ► diskuze ► semena ► prodej ► maral (leuzea carthamoides, rhaponticum carthamoides) ► sazenice ► kapky ► zkušenosti ► účinnost ► reference ► králíci ► krávy ► zánět vemene ► kravské mléko