okurka okurky ucinky na zdravi co leci pouziti uzivani vyuziti pestovani skudci a nemoci okurekKaždé léto v mnoha rodinách propuká doslova okurkové šílenství, kdy se zavařuje jedna sklenice okurek za druhou. Pár kousků pro chuť asi opravdu neuškodí, ovšem taková nadměrná konzumace kyselých okurek, jaká je u nás na venkově běžná, není zrovna ideální. Ne, že by byly zrovna zdraví nebezpečné, ale rozhodně nejsou ani žádným zvláštním přínosem. Určitě bychom je měli prostřídat se saláty z červené řepy, kysaného zelí nebo kvašené zeleniny. 


Účinky rostliny:



Účinky rostliny:

  • svaly - zlepšuje jejich stav
  • šlachy - zlepšuje jejich stav
  • klouby - zlepšuje jejich stav
  • chrupavky - zlepšuje jejich stav
  • vlasy, nehty - díky křemíku zlepšuje stav vlasů a nehtů
  • detoxikační účinek
  • akné - čistí kůži a zlepšuje její stav
  • ekzém
  • dna
  • revma, revmatimus
  • celulitida
  • hubnutí, redukční dieta - vhodná při dietě
  • bodnutí hmyzem
  • otoky pod očima, vaky, pytle pod očima

 

Léčivé účinky okurek:

Okurka je bohatá na vitamíny a minerální látky, obsahuje vitamín C, provitamín A (beta-karoten), ze skupiny B vitamínů téměř všechny kromě B12. Z minerálních látek je zajímavý vysoký obsah křemíku a síry, dále vyrovnaný poměr draslíku a sodíku, fosfor, zinek, měď, chrom, kobalt a mangan.
Díky svému složení okurky zlepšují stav svalů, šlach, kloubů, chrupavek, ale i vlasů a nehtů. Působí silné detoxikačně, čistí kůži při akné a ekzému a celé tělo při dně a revmatismu. Díky močopudným a očistným účinkům snižuje otoky, vyplavuje písek z ledvin a napomáhá rozpouštění močových a ledvinových kaménků, je vhodná i při zánětech močových cest. Protože neobsahuje téměř žádné kalorie a naopak je velkým zdrojem vitamínů a minerálních látek, pomáhá při redukčních dietách a celulitidě. Zevně okurková šťáva (nebo plátky okurky přiložené na postižené místo) mírní svědění způsobené popálením od rostlin nebo štípnutím hmyzu a mírní otoky („pytle") pod očima

Okurková štáva - okurku odšťavíme na odšťavovači nebo nastrouháme a vymačkáme šťávu. Pijeme 200 ml denně, buď celou dávku ráno nalačno, nebo jednu dávku (100 ml) ráno, druhou odpoledne.

 

Povídání o okurkách, kulinářské vykužití okurek v kuchyni:

V létě, kdy je na zahrádce i na trhu spousta čerstvé zeleniny, se k jídlu nehodí už vůbec. Čerstvé okurky jsou už jiná kapitola. Je to vyložené letní zálezitost, stejně jako melouny obsahují až 95 % vody a díky svému složení nejen ochlazují, ale také dodávají tělu potřebné vitamíny a minerály. A díky jejich výrazným léčivým účinkům určitě neškodí čerstvé okurkové saláty zařazovat po celé léto a podzim pravidelně do jídelníčku. Kromě klasického salátu s octovým nálevem můžeme zkusit i vynikající kombinaci s kysanou smetanou a koprem nebo indickou specialitu s česnekem, kmínem a jogurtem, v obou těchto případech krouháme okurku raději na tenká kolečka. Vyloženě letní pochoutka je klasický „šopák", kombinace
okurky, paprik a rajčat se sladkokyselou zálivkou a slaným sýrem (feta, balkánský sýr). Pokud jako přílohu zvolíme bramboráčky nebo nějaký druh placek, dostaneme velmi chutný a lehký letní oběd. 

Okurky se sice dají i zapékat nebo vařit a rozmixovat na polévku, musím ale přiznat, že tyto „teplé" úpravy mě příliš neoslovily. Určitě ale nesmím zapomenout na řeckou specialitu - omáčku tzatziky. Salátovou okurku nastrouháme na jemno, osolíme a po odležení vymačkáme šťávu. Přidáme hustý jogurt, sůl, pepř, česnek, kopr, trochu olivového oleje a můžeme směle podávat jako přílohu k masu třeba místo tatarské omáčky. Je to lehké, chutné, na rozdíl od tatarky bez zbytečných kalorií a vynikající i jako lehký dip s tousty nebo k fondu. A na závěr ještě jeden tip pro štíhlou linii
- špalíčky okurek mohou posloužit místo rohlíků jako základ pro jednohubky - můžeme je pomazat libovolnou pomazánkou, dozdobit šunkou a sýrem a zaručeně si pochutnáme i bez zbytečného přísunu kalorií.

 

Pěstování okurek:

U nás se okurky pěstují většinou ve skleníku, protože je ale tahle knížka o přírodní zahradě, budeme se věnovat spíš pěstování na záhoně. V první řadě je třeba zvolit správná semínka nebo sazeničky, čili okurky polní. Ty, které jsou určeny pro skleníky včetně roubovaných hybridů budou na záhoně připomínat spíš Adélu - obrovské silné šlahouny, velká vitalita, ale ani jedna okurka. Pokud pěstujeme ze semínek, měli bychom je před vysetím namořit, abychom zvýšili odolnost proti plísním a dalším nemocem. Pro okurky je nejvhodnější kozlíkový nálev, můžeme ale použít
i heřmánek. Semínka namočíme do sklenice, ty, co plavou na povrchu bez milosti vyhodíme, protože by stejně nevyklíčila, ty ostatní po celonočním máčení zasadíme, nejlépe rovnou na záhon. Nepřesazované rostlinky bývají silnější a odolnější, musíme je ale vysévat až v květnu po mrazících. Přesto se nemusíme bát, že by dávaly menší úrodu, protože každé přesazování rostliny oslabí a dočasně zastaví jejich růst, než se vyrovnají se změnou podmínek, proto je přímý výsev rozhodně výhodnější. Do každé jamky raději zasadíme 2-3 semínka a poté, co se objeví první listy slabší sazeničky vytrháme. Zpočátku musíme záhon udržovat stále vlhký podobně jako výsevní truhlíky. Dáme-li přeci jen přednost kupovaným
sazeničkám před vlastními semeny, přesazujeme je až po jarních mrazících, nejlépe večer, abychom zamezili teplotnímu šoku. 

Záhon pro pěstování okurek musí být na slunném místě chráněném  před prudkými větry, půda spíš lehčí a hlavně dobře zásobenáživinami. Proto jsou pro pěstování ideální vyvýšené záhony. Je to v podstatě takový samostatně stojící kompost, který se během vegetačního období pozvolna rozkládá a zásobuje rostlinky vším, co potřebují. Podle toho, jak chceme mít záhon vysoký, můžeme začít od země nebo i vykopat jámu, pokud chceme mít celkovou výšku záhonu menši. V každém případě stěny ohradíme prkny jako u kompostu a vrstvíme materiály podle „hustoty". Na dno nasekané větve, trávu, slámu a bioodpad (skvělou výživou jsou zejména nasekané kopřivy a listy kostivalu), na to může přijít i vrstva hnoje
(kravský, koňský, kozí, králičí), další vrstvou je zemina předem shrnutá ze záhonu. Vyvýšený záhon připravujeme na podzim, proto na povrch ještě přidáme vrstvu mulče z posekané trávy. Na jaře pak jenom přidáme vrstvičku kompostu a rovnou sejeme či sázíme. V prvním roce záhon poskytuje obrovské množství živin, proto je vhodný pro okurky, dýně, cukety, melouny, zelí a další brukvovité, klidně i rajčata a papriky. Druhým rokem stačí přihodit opět trochu mulče a kompostu a mame ideální místo na kořenovou zeleninu - mrkev a petržel. V každém případě mají vyvýšené záhony
několik výhod. Nemusíme přihnojovat, rostlinky si berou přesně tolik živin, kolik potřebují. Půda se lépe prohřívá a provzdušňuje, proto se tam lépe daří teplomilným rostlinám. A navíc v tomto uspořádání se daleko lépe udržuje vlhkost, nedochází tedy k přesušování půdy.

 

Vhodní sousedé okurek:

Okurky můžeme kombinovat se zelím, celerem, červenou řepou. Mezi rostlinkami je vhodné pěstovat kopr, který podporuje růst a s okurkami se velmi dobře snáší (stejně jako ve sklenici), navíc částečně chrání před houbovými chorobami. Stejnou službu poskytne i kmín. Bazalka zlepšuje růst i zdraví, zároveň i chrání před bakteriálními infekcemi a háďátky. Výhodné je i pěstování spolu s topinambury, jejich až 2 m vysoké stonky mohou
sloužit okurkám jako podpora na pnutí, o živiny se navzájem neokrádají.

 

Nevhodní sousedé okurek:

Nesnáší se s rajčaty, ředkvičkami a ředkví. Nedaří se jim v blízkosti brambor. Vzhledem k vyšší spotřebě vody (zálivky) a živin se nehodí na jeden záhon s kořenovou zeleninou včetně černého kořene, s cibulí a česnekem. 

 

Škůdci a nemoci okurek:

Pokud nám okurky hořknou, je to obvykle nedostatkem zálivky. A nebo jim prostě jenom nechutná voda - obvykle takhle reagují na studenou chlorovanou vodu z hadice v parném létě. Kromě kvality vody se na hořkosti zřejmě podílí i vysoky rozdíl teplot (rozpálený záhon i rostlinka a tepelný šok z ledové vody). S vodou, nebo spíš s vlhkem souvisí i nejčastější problém - plísně. V typicky deštivém létě s tím asi nic nenaděláme, ale určitě
doporučuji namořit semínka a za slunečných dnů občas postříkat rostlinky preventivně přesličkovým výluhem. Dbáme i na to, aby listy neležely na zemi, kde se déle udržuje vlhkost po dešti či zalévání. Jako další preventivní opatření můžeme na záhon rozhodit i semínka kopru.