Jsme na facebooku, 
Pastinák setý (též synonymně pastiňák, latinsky pastinaca sativa) je dvouletá rostlina dorůstající do výšky 30-100 cm. Kvete v červenci, srpnu a září. Kořen má bělavý. Lodyha je přímá, ostře hranatá a hrubě rýhovaná, v horní části větvená. Má krátké chlupy, zpočátku obsahuje dřeň, později je dutá. Listy jsou většinou jednoduše zpeřené, rozemnuté voní po mrkvi; vejčitě podlouhlé jednotlivé lístky mají nepravidelně vroubkovaný okraj, na vrchní straně jsou lesklé, zespodu mírně chlupaté; přízemní listy jsou řapíkaté, lodyžní listy téměř při sedlé. Malé, žluté květy jsou uspořádány do okolíků složených z 5-20 okolíčků, které mají nestejně dlouhé stopky; obal a obalíčky chybí nebo je tvoří 1-2 listeny, které brzy opadávají. Plody mají široký křídlatý lem.
Účinky rostliny:
Kde roste
Okraje cest a ulic, suché louky, ruderální plochy; rostlina je rozšířená . Je ukazatelem jílovité půdy. Evropa, velká část západní Asie.
Účinky na zdraví
V herbářích z raného novověku se doporučují plody proti píchání v boku, při kašli, onemocnění ledvin a močového měchýře.
Lidová medicína: Čaj z oddenku/kořene pomáhá při lehkých zánětech močových cest a revmatických potížích.
Jaké látky obsahuje
Silice, myristicin, cukr.
ROZDÍL MEZI PETRŽELÍ A PASTINÁKEM (PASTIŇÁKEM)
Jaké léčivé účinky má petržel se dozvíte kliknutím zde.
Chuť
Rozdíl mezi pastinákem a petrželí najdete především v chuti. Petržel má totiž mnohem ostřejší chuť než pastinák, a proto se vám může zdát, že najednou její chuť v polévce, omáčce nebo i pomazánce skoro necítíte. Pastinák je mnohem jemnější, má mléčnou chuť s cukernatými kořenovými podtóny. Je to taková sladká petržel.
Vzhled
Na první pohled poznáte, že se jedná o pastinák, pokud je místo, kde vyrůstá z kořene nať, lehce prohloubené. Petržel ho má naopak kulaté, jasně vystouplé a oblé a po seříznutí se objeví nafialovělý kroužek. Navíc má na rozdíl od pastináku celý vršek vystouplého kořene pokrytý natí. Rozdíl ale uvidíte i ve velikosti kořene. Petržel je většinou menší a tenčí, zato pastinák je ve vzrůstu spíš obr. Jeho kořen je dlouhý a silný.
Pěstování
Pokud jste se rozhodli, že si petržel nebo pastinák vypěstujete na zahrádce, i zde se najdou odlišnosti. Pastinák se seje na jaře a sklízí na podzim a doporučuje se ho pěstovat tam, kde se nedaří petrželi. Je tedy pro pěstování snazší a dorůstá mnohem většího objemu – je tudíž výnosnější.
Jeho pěstování má snad jediné úskalí. Vždy ho okopávejte, sklízejte listy a jednoťte za stinného počasí v triku s dlouhými rukávy. Kontakt listů za současné přítomnosti slunečních paprsků může způsobit alergickou reakci, při níž se vám mohou vytvořit na kůži puchýře. Při sklizni kořenů na podzim již žádné nebezpečí nehrozí.
Pastiňák je užitková rostlina
Pastinák se konzumuje a kultivuje již od pravěku a protohistorického období. V římské kuchařce Apicius (4. stol.), které pravděpodobně propůjčil jméno gurmán Marcus Gavius Apicius, se objevují recepty pro "pastinaca" (pastinák nebo mrkev). V knize Macer floridus (11. stol.) a u Hildegardy z Bingenu je pastinák zmiňován jako důležitá potravina. Kořen, který chutná podobně jako mrkev, se používá jako polévkové koření nebo jako zelenina, zejména společně s bramborami a mrkví. Mladé listy a sušené plody slouží jako koření do polévek a salátů.
Pozor! Může vyvolat přecitlivělé reakce, k podráždění kůže může dojít pouhým dotykem.
POZOR! Existuje riziko záměny za velmi prudce jedovaté rostliny z čeledi miříkovitých.
Mýty a historie
Dílo Capitulare de villis (asi z roku 800) rozlišuje mezi opakovaně zaměňovanými "pastinaca" a "carvita" (mrkev). Až do 18. století byl i u nás často kultivován. Plané rostliny, které se vyskytují v blízkosti stanoviště pastináku, jsou možná zplanělými potomky kulturních rostlin. V dnešní době se pastinák pěstuje zejména v Anglii a ve Francii.