kompost a jicha z bylin zalozeni a urychleni zrani kompostu byliny vhodne kompostovani a vyrobu jichy 2Kompost je na zahrádce naprosto nezbytná, základní výživa půdy, něco jako cukry a bílkoviny pro člověka. Bez kompostu to na  zahrádce prostě nejde, nenapadá mě vůbec nic, čím by se dal nahradit. Když jsem zakládal svůj první kompost, bál jsem se, abych něco nepokazil a tak jsem se snažil postupovat dle odborné literatury. Na toto téma byla napsána spousta článků, ba dokonce i odborných monografií a tak jsem z toho byla dost zoufalý - připadalo mi, že je to všechno příliš složité.

KOPŘIVOVOU JÍCHU NA JAŘE, LÉTĚ A NA ZAČÁTKU PODZIMU PRODÁVÁME ZA 30 Kč/1,5 LITRU - INFORMACE ZDE


Účinky rostliny:

 Nakonec jsem odložil moudré knihy a postupoval dle zdravého selského rozumu a intuice, ono to funguje mnohdy lépe, než dodržování přesných technologických postupů. Předpokládám, že jste na tom podobně a pokud ne, podrobné informace určitě není problém najít. Takže jenom několik zkušeností, tipů a triků, které se vynořily za léta praxe.

Kompost zakládáme na zastrčeném koutě zahrady, protože ať už ho ohradíme jakkoli, žádná paráda to rozhodně není a určitě bych ho nechtěl mít vedle bazénu nebo letního posezení s krbem. I když jde spíš o to estetické hledisko, protože správný kompost vůbec nesmrdí, je cítit trochu jako lesní půda po dešti a nevím jak pro vás, ale pro mě je to docela příjemná vůně. Zároveň by ale neměl být až někde na opačném konci zahrady, protože člověk je tvor líný (já tedy určitě) a nejspíš se nám nebude chtít za každého počasí s ohryzkem od jablka pochodovat půl kilometru.

Zastínění je také důležité, biomasa stále pracuje a v letních vedrech by mohla vysychat a zastavit rozkladný proces. Sice se praví, že je možno za horka zalévat, proč se ale snažit víc, než je třeba? Stačí, že v létě musíme zalévat zeleninu, nač si ještě přidělávat další práci.

Největší věda je, jak správně vrstvit jednotlivé „materiály", aby vznikla ta správná kvalitní zem. Přiznám se bez mučení, že tady čistě improvizuji. Na kompost dávám úplně všechno, co není toxické a je schopné se rozložit. Ze zahrádky posečenou trávu, kterou nepoužiji na mulč, shrabané listí (ale až na jaře, přes zimu ho nechám ležet pod stromy), drny, vyplety plevel (ovšem bez květú a semen, které by se nemusely rozložit a vyklíčily by nám další rok na záhonech a ty vytrvalé houževnaté plevely s kořínky raději předem předsuším, aby mi v kompostu znovu nevyrostly). Skvělé je také bahno z rybníčku či potoka nebo řasy z bazénu.

kompost-a-jicha-z-bylin-zalozeni-a-urychleni-zrani-kompostu-byliny-vhodne-kompostovani-a-vyrobu-jichyZ domácího „bioodpadu" jsou to téměř veškeré zbytky z kuchyně - slupky brambor (ale jenom ty vařené, syrové slupky se špatně rozkládají, je třeba je nejdříve předsušit), zbytky po čištění zeleniny, lógr z kávy, nahnilé ovoce, pytlíčky s čajem a vyluhované bylinky, ale třeba i zbytky vařeného jídla (brambory, rýže, zelenina, pečivo, jenom maso ne, to by asi opravdu smrdělo). Krom toho můžeme přidat i popel z ohniště, pokud je ovšem z přírodního dřeva, čili ne natřeného či jinak chemicky ošetřeného a z uhlí už vůbec ne. Dále piliny a hobliny (včetně podestýlky od domácích mazlíčků - křečků, králíků a morčat), čistý papír (nebo znečištěný od potravin), noviny, protože tiskařská čerň už dnes neobsahuje olovo ani další toxiny, ovšem ne časopisy s barevnými obrázky, tam už nějaké ty jedy určitě najdeme. Bez problémů můžeme přidat kusy lepenkových krabic zbavených izolepy, papírové sáčky, ruličky toaletního papíru nebo použité ubrousky, všechno samozřejmě opět bez barevného potisku. Výbornou službu nám prokáží i slepičince a hnůj - od králičího přes ovčí, kozí, kraví až ke koňskému trusu. Jen prasečí není zrovna vhodný, prý je „studený" a těžko se rozkládá, ovšem mě daleko více vadí, že prasečí hnůj a močůvka dost smrdí, což v blízkosti kuchyně není zrovna žádoucí.

A teď k tomu vrstvení. Logické je, že kompost ke své rozkladné činnosti potřebuje kyslík. Pokud tedy navršíme na sebe metr čerstvě posekané trávy, asi to nebude zrovna ono. Když ale trávu ze sekačky nejdříve trochu předsušíme nebo proložíme třeba popelem, papírem či pilinami a mezi to průběžně přihazujeme kuchyňský odpad, je to přesně to, co po nás mnoha odbornými výrazy požadují moudré příručky. Prostě střídat vrstvy a dbát na to, aby se mezi ně dostalo i trochu vzduchu.

Pokud máme trochu místa navíc, můžeme si vyrobit i jednodruhové komposty. Stačí někde vedle hlavního kompostu umístit dřevěnou bedýnku bez dna, nebo prostě vyrobit zmenšeninu toho opravdického kompostu, do které skládáme pouze jeden druh „materiálu", např. listí.

Listový kompost je výhodné založit především tam, kde rostou ořešáky, protože je známá věc, že ořechové listí v kompostu netleje a dokonce zpomaluje zrání, proto se obvykle vyhazuje nebo pálí a to mi přijde dost škoda. Pokud se ale kompostuje zvlášť, samozřejmě může být smíchané s ostatním listím, problémy nejsou žádné a zraje docela dobře. Listy je vhodné před kompostováním nakrouhat nadrobno, stačí je vysypat na zem a přejet přes ně sekačkou. Potom je naskládáme do bedýnky, vždy vrstvu listí a tenkou vrstvu zeminy. Prolijeme aktivátorem (drožďovým nebo jíchou) a velice brzy máme k dispozici velmi kvalitní zeminu, kterou milují především jahody, brambory a fazole, ale můžeme ji použít i místo speciálních substrátů na množení a výsadbu sazenic, v tom případě přimícháme ještě trochu písku.

Dalším zajímavým druhem je rajčatový kompost. Přebytečné listy a postranní výhonky rajčat vrstvíme společně s listy kostivalu a kopřivami, opět každou vrstvu zasypeme menším množstvím země. Tento kompost velice chutná rajčatům, rostou po něm jako divá, rostlinky jsou statnější a úrodnější a téměř netrpí škůdci ani chorobami. Můžeme ho ale dopřát i rostlinám, kde hrozí invaze mšic. Rostliny „nasají" svými kořeny z půdy právě ty vonné látky, které mšice odpuzují a ony se prostě usadí jinde. Obvykle se napadené rostliny stříkají rajčatovým výluhem, toto je pohodlnější varianta pro ty línější. A navíc rostlinkám dělá rozhodně větší potěšení než nějaké okusování listů mšicemi s následným postřikem.

Určitě je možné experimentovat s dalšími druhy jednodruhových kompostů, např. přeslička s kopřivou by se mohly použít tam, kde je třeba půdě dodat především křemík a zároveň rostliny preventivně chránit před houbovými chorobami a nebo třeba k přihnojení trávníku, další možností je kozlíkový kompost pro zlepšení růstových podmínek slabších a nemocných rostlin, nebo ke květáku a brokolici, u kterých napomáhá vytváření větších a kompaktnějších hlaviček, nepohrdnou jím ale ani rajčata nebo cibuloviny. Jsem si naprosto jistá, že určitě vymyslíte i spoustu dalších variací, už proto, že pro každou zahradu je nejlepší to, co roste v jejím okolí. Moudrá matka příroda nám vždycky ochotně poskytne to, co je pro nás nejlepší, stačí jenom poděkovat a vzít si co nabízí. Mně například jeden rok narostla na zahradě kokoška pastuší tobolka, ale v takovém množství, že jsem jí po usušení naplnil pětilitrovou sklenici a současně se objevil ve zvýšeném množství i kontryhel, a to na takových místech, kde bych ho vůbec nečekala. Samozřejmě že jsem darem nepohrdla, usušila, uskladnila a světe div se, celou zimu mi chodily na léčení dámy s problémy v urogenitálním traktu, takže mi na jaře z obou bylinek nezbyl ani lísteček. A druhý rok už bylo zase na zahradě jenom těch běžných pár rostlinek. Takže pokud se vám v okolí přemnoží lopuch, pampeliška nebo třeba kuklík, berte to jako „boží" znamení a zamyslete se, jestli je bylinka určená pro vás osobně, pro vaše blízké nebo pro vaši zahradu. Náhoda to asi nebude.

Pro urychlení zrání kompostu se doporučuje kompost až 2x za sezónu přeházet, aby se lépe provzdušnil a už zralý naočkoval ten méně zralý. Přiznám se, že na to jsem také líná. Je to docela fuška, práce spíš pro chlapa než pro křehkou ženu a krom toho už ze zásady nedělám nic, co nemusím - ušetřený čas můžu vždycky věnovat něčemu příjemnějšímu nebo užitečnějšímu. A možná by tu byl i jeden racionální důvod - přehazování kompostu určitě nebudou mít v oblibě žížaly, brouci a další živočichové, kteří tam žijí a jsou zárukou dobrého zrání.


K urychlení můžeme i bez námahy použít tzv. „urychlovače kompostu", které se dají koupit v podobě bílého prášku (a nebojte, není to žádná pro zahrádku nebezpečná chemie, všechno se do jara rozloží). A pokud je nám líto peněz, nebo dáváme přednost přírodě (což je i můj případ), můžeme zkusit urychlovače rostlinné. V jedné z knih uvedených v seznamu literatury jsem našel následující recept:

koprivova jichaVyrobíme jíchu z bylinek (kopřivy, heřmánek, pampeliška, jitrocel, kozlík). JAK VYROBIT KOPŘIVOVOU JÍCHU A JAKÉ BYLINKY DO NÍ MŮŽETE DÁT JE NAPSÁNO ZDE.

Zároveň vyrobíme i medový roztok - 1 díl medu na 4 díly vody (z 10 dkg medu půl litru roztoku). Když je to všechno hotové, smícháme jíchu s medovým roztokem v poměru 8:1 a máme zásobní přípravek hotov. Před použitím mícháme s vodou 1 dl na 10 l vody, tímto proléváme každou vrstvu kompostu. Rozhodně to asi stojí za vyzkoušení, věřím, že to funguje docela dobře, ale opět se přiznávám, že já jsem to zatím nezkoušel. Na mě (líného zahrádkáře) je recept příliš složitý a pracný, dávám raději přednost co nejjednodušším řešením. I když je pravda, že jsem objevil i jeden zajímavý starý recept, který je jednoduchý a připadal mi natolik smysluplný, že jsem ho s úspěchem vyzkoušel na listovém kompostu a mohu potvrdit, že opravdu funguje velice dobře. Jedná se o urychlovač zrání z cukru a droždí. Kostku droždí utřeme s trochou cukru, aby se rozpustilo (asi jako při přípravě kvásku), mezitím kilogram cukru rozmícháme v 10 l vlažné vody, vmícháme droždí a důkladně promísíme. Tímto „aktivátorem" prolijeme kompost. Má to svoji logiku, protože droždí způsobuje kvašení, což zvyšuje teplotu kompostu, navíc cukr je báječnou pochoutkou pro bakterie a další mikroorganizmy všeho druhu a povzbuzuje je k vyšší činnosti. 

Takže jak že to vlastně urychluji? Protože jsem především bylinkář, používám logicky opět léčivé rostliny, jejichž seznam najdete na konci této kapitoly. Z těch připravuji buď jíchu (zákvas, postup u ekologického hnojení), kterou naředím jako na hnojení a prolévám jednotlivé vrstvy, nebo prostě rozhodím do každé vrstvy usušené bylinky. Funguje to stejně dobře jako koupené urychlovače, je to čistě přírodní a navíc to vznikající zemině přinese i další oboha cení o živiny z použitých rostlin. A pro mě to skoro nejdůležitější - je to zcela bez práce a námahy.

kompost a jicha z bylin zalozeni a urychleni zrani kompostu byliny vhodne kompostovani a vyrobu jichy 3A nakonec ještě co do kompostu nepatří. Samozřejmě žádné chemikálie, barevné časopisy nebo lakované dřevo. Ale ani všechny zahradní odpady. Například větvičky thůjí, tisů a cypřišků, které často pěstujeme jako živý plot, brzdí rozkladnou činnost kompostu. Vylučují totiž látky, které nesnáší žížaly a další obyvatelé kompostu, kteří se potom houfně stěhují jinam. Stejně se chovají i všechny druhy pelyňků - pravý, pontský, brotan, Černobýl, i estragon, který používáme jako bylinku v kuchyni. Přitom zrovna pelyňky rostou docela bujně a vytváří hodně nadzemní hmoty, stejně tak každý podzim stříháme živý plot a přiznám se, že vyhazovat něco do popelnice se mi zrovna nezdá ideální. Všechno co zahrada vyprodukuje, by na ní mělo i zůstat a přispět k další obnově půdy. Řešením je větvičky i natě usušit a spálit a popel vysypat na kompost. Všichni budou spokojeni - kompost bude obohacen o vzácný vápník a bór, žížaly mohou rejdit vesele dál a my budeme mít dobrý pocit, že jsme nemuseli nic vyhodit a navíc ještě prospěli své zahrádce. Další možností je rozhodit popel na trávník jako přírodní hnojivo.

Podobné je to i s vytrvalými plevely - svlačec, bršlice nebo pýr. Pokud je po vypletí jen tak pohodíme nahoru na kompost, obvykle se nerozloží, znovu se uchytí a i z malých kousků vyrostou zase nové rostlinky. Můžeme je buď předsušit a teprve poté zkompostovat, nebo je přidat do kopřivové či kostivalové jíchy a nebo také spálit a popel použít stejně jako popel z pelyňků či thůjí. I když plevelový popel má ještě jedno specifikum - když se s ním posype místo s tímto druhem plevele, působí jako přírodní herbicid. Svlačec prostě dostane zcela jasně na srozuměnou, že ho tady nechceme a že když nepřestane, tak dopadne stejně jako jeho předchůdce. Já vím, není to moc vědecké a netroufám si odhadovat, jak a proč to funguje, ale funguje to.