slepicince jako biohnojivo informaceSlepičince, slepičí hovínka zase znovu přicházejí do módy a není divu - ovoce i zelenina po nich rostou a plodí jako divé. Na venkově je stále ještě dost lidi, kteří slepice chovají a tak není problém od nich nějaké ty slepičince získat. Určitě bych ale nepoužívala výkaly ze slepičí farmy. První důvod je asi zřejmý, ve výkalech zůstanou stopy toho, co projde trávícím traktem a tyhle slípky na tom se stravou nejsou zrovna nejlépe.


Účinky rostliny:

Ve svých granulích mají sice přísně vyvážený podíl vitamínů, minerálních látek a dalších uměle vytvořených látek,
které se považují za důležitý přídavek výživy, k tomu se ale přidávají další látky hormonální povahy podporující rychlejší růst
a také antibiotika a další léčiva na preventivní ochranu proti nemocem. Tyto látky samozřejmě obsahuje jejich trus. Řeklo by se,
že to asi nebude takový problém, vždyť kuřecí maso je přeci zdravé, hygienicky nezávadné a přísně kontrolované. Ono je to ale podobné jako s těmi pesticidy. V malém množství sice neškodí, pokud se ale budeme živit převážně kuřecím, hormony se v těle začnou hromadit a škodit. A stejně jako u těch pesticidů se tyto látky dostávají do spodních vod a tím do masa volně žijících ryb a dalších živočichů. Podobné je to s hormonální antikoncepcí, jejíž zbytky se močí dostávají do kanalizace a přes čističky, které na odstranění něčeho takového nejsou zařízené do vodních toků a tím do ryb i dalších živočichů... Kruh se uzavře, vše, co do přírody vypustíme, se nám zase vrátí zpátky.

Je tady ale ještě jeden důvod, proč výkaly z velkochovů na biozahradu nepatří, a to je negativní energie. Když pozorujeme slepice
v drůbežárně, asi nám z nich moc veselo nebude. Málokdo má možnost tohle opravdu vidět v reálu a asi je zřejmé proč. Slepice jsou namačkané v drátěných klecích, kde mají dost prostoru akorát tak na to, aby se otočily. Umělým osvětlením se jim prodlužuje den kvůli vyšší snůšce vajec. Nemohou se takřka hýbat, natož hrabat či se „popelit", což je jejich přirozená ochrana proti parazitům. Výsledkem jsou zvířecí psychičtí fyzičtí mrzáčci, často s deformovanými kostmi nohama, kteří si navzájem sami sobě ubližují a po roce, kdy v normálním chovu mají slepice „snůškovou pauzu", jsou likvidovány, protože drůbežáři přeci nebudou čekat, až si odpočinou a začnou znovu snášet vajíčka. Ty šťastnější jsou odprodány a někde v domácím chovu si užiji hezkeho „důchodů",
ty ostatní (je otázka, jestli opravdu „méně šťastné") svůj neradostný život končí. A tohle všechno si spolu s výkaly z běžné slepičí farmy přineseme domů!

Dobře, pořád lepší slepičince z drůbeží farmy než chemická hnojivá, ale když už jsme jednou začali, asi bychom měli zvolit to,
co je pro naši zahradu nejlepší. Takže buď máme hovínka od vlastních slepic, nebo je máme od někoho známého, nebo prostě zvolíme jiný druh hnojivá. Já například sbírám slepičince od slepiček, které chová moje tchýně a já osobně je zásobuji zbytky rohlíků
a chleba, pěstuji jim rostlinky na příkrm a do kompostu dávám skořápky z jejich vajíček, takže mi připadá, že ke mně mé zahradě
určitě patří.

Pokud tedy chceme použít slepičince jako hnojivá, vidím pouze jeden zásadní problém. Nemůžeme je totiž používat přímo (rozhozem
nebo zapravením do půdy, možná tak pod brambory, ale nikdy ne k zelenině a ostatním rostlinám), protože jsou tak agresivní, že by celou úrodu spálily. Musí se nechat zkvasit a to je právě ten problém - strašně to smrdí! Pokud ale máme možnost přesunout
„výrobu" na nějaký vzdálenější kout zahrady, kde nás puch nebude obtěžovat (a pokud možno ani sousedy), můžeme to zkusit, výsledek stojí za to.

Slepičince vložíme do nádoby a zalijeme vodou tak, aby byly potopené. Nádobu necháme odkrytou kvůli přístupu vzduchu
a necháme kvasit. Při kvašem obsah pracuje, pění a nabývá na objemu, takže nádobu naplníme raději pouze do 3/4 . Každý den promícháme a už jen čekáme, až se utvoří stabilní mazlavá hmota, obvykle to trvá tak kolem 14 dnů. Po dokončení celého procesu
nádobu zakryjeme a k hnojení vždy trochu odebereme, zředíme vodou v poměru 1:10 (10 nebo více dílů vody na jeden díl slepičí
„polévky") a zaléváme ke kořenům. Nikdy nepoléváme listy, ty by mohlo spálit takto zředěné hnojivo. 

Slepičince se dají dokonce už koupit v granulované nebo tekuté podobě. Není to sice čistě přírodní produkt (jako že by usušili hovínka, rozdrtili, naplnili do pytlů a prodávali), přeci jen je tam ještě nějaké to plnivo a přídavné látky, ale zase je to bez práce a nesmrdí to. A mnohé z nich pochází z ekofarem, kde nehrozí zavlečení negativní energie. Pokud tedy právě přecházíte z chemie na bio, může to být docela dobrý mezistupeň.