Kafrovník, kafr - účinky, co léčí, použití, užívání, využití pro zdraví, pěstování, dávkování, pěstování

Kafrovník lékařský, latinsky Cinnamomum camphora - Lipská nauka o léčivkách říká o kafru, získávaném z kafrovníku: "Když dá se do sirupu proti kousavým nemocem a na hlavu dostatek kafru, potom způsobí to dostatečné kýchání, jestliže se smíchá kafrový prášek s růžovým olejem (= olej z růže) a do toho pero se ponoří a směs do dírek nosních se natírá. A jest užitečný i při silné horečce, jelikož horkost a otoky umenšuje."

Historie

Získávání kafru z pryskyřice mohutného stromu kafrovníku bylo v Číně známo již ve starověku. Jako léčivý prostředek se kafr dostal z Indie mořskou cestou do Arábie a odtam tud přes Středomoří do Evropy. První písemné zmínky o jeho lékařském využívání v Evropě pocházejí ze 6. století. V té době býval kafr nasazován proti dně a revmatismu. Pro klášterní léčitelství jej objevil Constantinus Africanus, Arab, který vstoupil do benediktinského kláštera Monte Cassino a přeložil řecké a arabské lékařské texty do latiny.

Tyto terapeutické znalosti se velmi rozšířily prostřednictvím proslulé Salernské lékařské školy. Kafr byl přepravován z velké dálky, a proto byl velmi drahý. M arco Polo, cestovatel do Číny, dokonce referuje, že kafr byl vyvažován zlatém. Teprve v 16. století cena klesla, protože se začaly objevovat jin é druhy. V klášterním léčitelství byl kafr klasifikován jako chladivý a byl proto používán proti "horkým" nemocem, k nimž ve středověku patřily nejen horečka, ale i vředy, průjem a bolesti. Abatyše Hildegarda z Bingenu přiznává kafru celkově posilující účinek: kdo je zdráv, toho učiní ještě zdravějším a silnějším. Zároveň ovšem doporučuje užívat kafr jen s jiným i prostředky nebo zředěný.

Původ a pěstování kafrovníku

Kafrovnik patří do čeledi vavřínovitých (Lauraceae). Až 40 m vysoký sukovitý strom byl původně domovem v Japonsku, jižní Číně a na Tchaj-wanu. Dnes se pěstuje na Srí Lance a ve východní Africe.

Používané části a obsahové látky

V léčitelství se používá kafr, který se usazuje z kafrové silice. Ta je obsažena ve všech částech kafrovníku a získává se destilací.

Obsah kafrové silice ve stromech stoupá se stářím stromů, přičemž nejvyšší je v dolní části kmene. Kafr v nízké koncentraci nanášený na pokožku tiší bolest. Ve vyšších koncentracích pokožku dráždí, ta se prokrvuje a tak se povzbuzuje krevní oběh. Kromě toho kafr uvolňuje křeče průdušek a zkapalňuje hleny.

Co je to kafr?

Přírodní látka získávaná samovolnou krystalizací ze silice vydestilované ze dřeva stromu kafrovníku.

Kafrovník, kafr - účinky na zdraví, využití:

Vědecky uznávané je zevní použití kafru při svalovém revmatismu, srdečních potížích a k regulaci krevního oběhu při nízkém tlaku (hypotenzi), jakož i vnitřní i zevní použití při katarech dýchacích cest. Vnitřní užití je však neobvyklé, jelikož požití asi 20 gramů čistého kafru může u dospělého člověka způsobit smrt.
V empirickém léčitelství se kafr zevně používá rovněž při tupých poraněních a naraženinách a k prevenci proleženin.

Aplikační forma dávkování kafru ve formě lihu, masti:

K zevnímu vmasírování při nervových bolestech, naraženinách, revmatických bolestech a onemocněních dýchacích cest se používá budto kafrový líh (10 % kafru) nebo mast (10 až 20 % kafru); dvakrát denně se nanáší na postižená místa.
Kafrové masti většinou obsahují ještě i jiné součásti, jako je rozmarýnová, klečová a mateřídoušková silice a mentol.

• Kafrový obklad na pohmožděniny, bolesti nervů a vyvrtnutí - recept na výrobu zde

Kontraindikace:

Kafr se nesmí používat na otevřene rány a spáleniny (působí dráždivě).

Kafr a kafrové masti se dále nesmějí používat ani u kojenců a malých dětí v obličeji, neboť hrozí nebezpečí Kratschmerova reflexu - dechové deprese, která může vést až ke smrti.

Nežádoucí vedlejší účinky:

Mohou se vyskytnout pálení a záněty na kůži.