Granátovník (latinsky Punica granatum) je součástí rodu zahrnujícího pouhé 2 druhy. Je to keř anebo strom rostoucí do výšky 5 metrů, s kopinatými listy zářivě zelené barvy, s červenými anebo oranžovými květy a s plody s pevnou slupkou. Plody obsahují semena ve šťavnaté dužině rudých odstínů. Granátové jablko - rostlina původem z Persie a Afghánistánu, rozšířená ve Středomoří - bylo považováno za ovoce plodnosti. V Turecku existuje tradice, podle které nevěsta po rozkrojení granátového jablka zjistí, kolik bude mít dětí, a to podle počtu zrníček, které se oddělí od plodu.
Účinky rostliny:
Ve starém Řecku bylo toto ovoce zasvěceno Afroditě, zatímco římské nevěsty si do vlasů zaplétaly větvičky granátovníku na znak smírné oběti. Egypťané zas oceňovali jeho terapeutické vlastnosti.
- Čeleď: kyprejovité, marhaníkovité
- Kde roste: středomořské oblasti
- Sběr: září-listopad (kůra kořene /epidermis/ a semena), červenec-srpen (květy)
Co sbíráme?
Využívá se kořenů nasbíraných na podzim, které se nechají vysušit, zatímco semena spolu se šťavnatou dužinou růžové až rudé barvy se konzumují čerstvá.
Účinky na zdraví
Proti průjmu, stahující, antivirové, působící proti hlístům.
Vnitřní užití
Kůra kořenů (epidermis), která je bohatá na taniny, se po rozdrcení na prášek používá na přípravu odvarů při úplavici.
Semena obsahují velké množství vitamínu C; mají močopudné vlastnosti.
Vnější použití
Zápar z lupenů se používá jako osvěžující ústní voda na dásně.
Odvar z kůry má, naopak, stahující a mírně očistný účinek.
Využiví v kuchyni
Semena se doporučují jako přísada k přípravě masa v receptech se sladkokyselou úpravou a používají se také na přípravu sirupů a hlazených limonád a na dodání aroma zmrzlinám.
Slupka plodů se kůli své trpké chuti používá na aromanzaci vermutu a apentivu.
Dětem mladším 5 let a těhotným ženám se nedoporučuje užívat přípravky na bázi kůry granátovníku.
Zajímavosti
V sakrálním renesančním umění býval Ježíš někdy zobrazován s granátovým jablkem v ruce. Má to symbolizovat nový život, který nám Kristus daroval; v koptském umění se strom granátovníku vyskytuje jako symbol zmrtvýchvstání.
Podle dalmatské tradice pak má novomanžel zasadit do vlastní zahrady rostlinu granátovníku vykopanou v zahradě svého tchána.
Podle květomluvy vyjadřuje granátovník upřímnou lásku.