Olše lepkavá (latinsky Alnus glutinosa, slovensky jelša lepkavá, anglicky Alder) je středně velký strom s kuželovitou korunou z tenkých, téměř vodorovně odstávajících větví. Roste všude tam, kde je vlhko, dokonce mu nevadí ani mokřiny, je nenáročný a označovaný jako pionýrská dřevina, bez problémů snáší průmyslové zplodiny. Sbírá se list, pupeny, kůra, všechno nejlépe časně z jara. Pupeny se používají v gemmoterapii na přípravu tinktury. Usušené listy pomáhají při průjmovitých onemocnění. Pokud si sami usušíme listy olše, můžeme si z nich připravit jednoduchou domácí tinkturu nebo nálev.
Účinky rostliny:
Co sbíráme?
List, kůra (sbírá se z mladých větviček, ideálně do 10 hodin dopoledne), šištice, jarní pupeny.
Účinky na zdraví
K léčebným účelům slouží zjara sbíraný list, kůra a pupeny, případně nedozrálé šištice. Z nich se připravuje vynikající čaj užívaný při úporných průjmech. Účinnými látkami jsou především třísloviny, fenolové látky a flavonoidy.
Dále podáváme při střevních zánětech, při nachlazení, angíně a při horečkách. Čerstvými drcenými listy můžeme obkládat rozpraskané prsní bradavky kojících žen. Korová tinktura působí baktericidně. Šištice se mohou využívat jako podpora nemocí provázených zimnicí. Pro revmatiky je vhodné spaní na olšovém listí, kterým můžeme například částečně naplnit polštáře. Tinktura se podává i při ischemické chorobě srdeční a při osteoporóze.
Pupenová tinktura olše se řadí mezi nejlepší přírodní prostředky na akutní bolesti zad, kloubů a svalů revmatického původu.
Kloktadlo z kůry mladých větví léčí angínu.
Olše není určena k dlouhodobé terapii, navíc může způsobit zácpu.
Olšové šištice nekombinujte s jinými drogami, ostatní části rostliny ano.
Detailní botanický popis
Olše lepkavá je středně velký strom s kuželovitou korunou z tenkých, téměř vodorovně odstávajících větví. Mladé větvičky jsou oblé až trojhranné a raší v dubnu. Listy jsou střídavé, jednoduché, dvakrát pilovité, v mládí lepkavé a opadávají zelené pozdě na podzim. Kvete v březnu a dubnu před vyrašením listů. Jednodomé, různopohlavní květy se od sebe výrazně liší. Samčí květ vytváří podlouhlé, větroprašné jehnědy, květy samičí pak představují zkrácené šištice s jedním pestíkem a dvěma bliznami. Plodem jsou oválné nažky umístěné po dvou v šišticích, které při dozrávání dřevnatí. Olše je vlhkomilnou dřevinou. Nacházíme ji nejčastěji na středních a dolních tocích potoků a řek, spolu s vrbami a topoly. Je typickým představitelem lužních lesů. Olše není náročná na světlo, odolává i zimě, ale je citlivá na sucho.
Příklady zpracování
Koupel na revma
Obden si připravíme odvar z olistěných olšových větévek, tak teplý, jak sneseme, a koupeme v něm ruce a nohy po dobu 10 až 15 minut. Koupel opakujeme patnáctkrát.
Afty a posílení dásní
Vaříme 2 čajové lžičky čerstvých či sušených olšových listů 5 minut v 250 ml vody, slijeme a vychladlým vyplachujeme ústa.
Kloktadlo na angínu
Na podzim či v zimě sloupneme kůru z mladých olšových větví, pokrájíme ji nadrobno a důkladně usušíme. Zalijeme 1 vrchovatou čajovou lžičku kůry šálkem studené vody a S minut povaříme. Odvar přecedíme a kloktáme několikrát denně.
Čaj na zastavení kojení
Smícháme po jednom dílu listů olše, šalvěje a ořešáku královského. Do šálku nasypeme 2 čajové lžičky směsi, přelijeme vroucí vodou, zakryjeme a 5 minut vyluhujeme. Pijeme 2 až 3 šálky denně. Pro posílení účinku můžeme z nálevu připravovat rovněž obklady.
Koupel na unavené nohy
Hrst olšového listí dáme do 1litru studené vody a pomalu zahříváme k bodu varu. Po zavaření odstavíme a necháme 15 minut vyluhovat, přecedíme a vlijeme do teplé koupele. Koupel nohou má trvat alespoň 10 až 15 minut.
Dějiny a mytologie
Staré pořekadlo, že pokácené stromy krvácejí, vzniklo zřejmě díky olši, neboť z řeznéplochy opravdu vytéká načervenalá tekutina. Dříve se z olšového dřeva vyráběly drobné domácí předměty. Olšovou kůrou se vydělávaly a barvily kůže. Kůly, na nichž stojí Benátky, jsou většinou z vodě odolného olšového dřeva. Olšové dřevo není dobré na zátop, avšak výborně se hodí k hvozdění sladu při výrobě piva. Olšové dřevěné uhlí bylo velmi vyhledávané a používalo se krom jiného k výrobě střelného prachu.
Jelikož roste na vlhkých, bažinatých a neschůdných místech, byla olše stromem krajně podezřelým, jemuž bylo radno se vyhnout. Nikdo nestál o setkání s olšovou žínkou, která lákala zbloudilé pocestné do bažin. Zvláštní význam měla olše v Lex Salica, kmenovém zákoníku sálských Franků ze 6. století: nad provinilcovou hlavou byly zlámány olšové větve a jejich třísky rozhozeny do všech stran. Dodnes užívané úsloví "zlomit nad někým hůl" má původ v tomto obyčeji. Řecky se "olše" řekne "klthra," což je odvozeno ze slova kleio "zavírám, objímám".
Pěstování
Pro léčebné účely je zbytečné, strom je dostatečně hojný v přírodě, nejčastěji u vesnických potoků.