Jak pěstovat řepík - zemina, světlo, umístění, hnojení, přezimování

Řepík (latinsky agrimonia, anglicky agrimony) je kosmopoliní druh, kterému se daří v teplejších místech. Snáší i polostín a je odolný proti suchu. Roste i na chudých půdách. Je to vytrvalá, až jeden metr vysoká bylina s krátkým, dřevnatým oddenkem. Lodyha je přímá a někdy také větvená, je chlupatá a olistěná jen v dolnt části. Žluté květy jsou velké asi centimetr a jsou uspořádány v hroznech. Kvete od června do září. Rostlina patří do čeledi růžovitých (Rosaceae). Rod řepík je značně rozsáhlý a již Linné rozlišoval několik desítek druhů řepíku. Musíme tedy upřesnit, že nať, určenou pro lékařské použtití sbíráme z druhů Agrimonia eupatoria subsp. eupatoria (řepík lěkařský) a Agrimonia procera Walls (řepík vonný).

Účinky: Jaké účinky má řepík lékařský na lidské zdraví je uvedeno zde.

Co sbíráme: rostlina poskytuje nať HERBA AGRIMONIAE

Jak chutná a voní: má příjemně kořenitý pach a poněkud ostrou chuť.

Podmínky pro pěstování: Jak již bylo řečeno, je to rostlina teplomilná a suchomilná a u nás je proto nejlépe pěstovat ji na jižních slunečných svazích, polostín pod ovocnými stromy nevadí.

Půda, zemina: dává přednost lehčí, hlinitopísčité půdě, která může být i částečně kamenitá. Příprava půdy by se dala přirovnat přípravě půdy pro pěstování obilí.
Nesnáší zaplevelenou půdu.

Hnojení: Porost přihnojujeme kopřivovou jíchou. Dosáhneme tak kvalitní rostliny i v dalším roce napřezrok.

Rozmnožování: V přírodě se o rozmnožování řepíku starají především zvířata, kterým se na kožešině zachycují semena opatřená ostny.

Výsev: Pěstovat můžeme buď přímým výsevem nebo z předpěstovaných sazenic.

Přímý výsev provádíme od poloviny října až do prvních mrazů. Je možno jej provádět i na jaře. V tom případě ale raději použijeme semena máčená 24 hodin ve vodě, která se po osmi hodinách vyměňuje. Můžeme takě sí hnízdovitě po 4 - 5 semenech do sponu 40x40 cm. Semeno sejeme pouze na povrch půdy a povrch záhonu po výsevu pouze přimáčkneme. Tvrdé oplodí semen je tak vystaveno všem účinkům povětrnosti (hlavně slunce). Ve stínu nebo pod hlínou semeno klíčí špatně. Podle podmínek je to za 15-60 dní. Vzhledem k dlouhé době klíeru je vhodně vysěvat společně semena značkovací rostliny (např. salátu).

Ze sazenic: Druhý postup pěstování je ze sazenic vypěstovaných ze semene v teplém pařeništi. Vysévá se v březnu až dubnu. Povrch zeminy v pařeništi se posype slabou vrstvou písku, na něj se vyseje semeno a výsev se opět zasype slabou vrstvou písku. Jednotlivě vrstvy písku se vždy přitlačí. Nakonec se povrch zalije. Vzešlé sazenice se přepichují znovu do pařeniště, zaléajt se, zpočátku udržují ve stínu a posléze se postupným otevíráním oken otužují. Ve druhěm vegetačním roce se v září sazenice vysazují na záhon do sponu 40 x 40 cm. Až do ujmutí sazenic se porost zalévá. Během vegetace se porost okopává a udržuje v čistotě. Budeme-li každý rok porost přihnojovat kopřivovou jíchou, udržíme
porost v plodnosti po dobu 8-10 let.

Co sbíráme? Sbíráme kvetoucí nať. Stonek nesmí mít větší průměr než 5 mm, droga musí obsahovat žluté květy a nesmí obsahovat větší příměs semen.

Kdy sbíráme: Sběr můžeme provádět dvakrát ročně: první sběr na začátku kvetení kultury v červnu a druhý v září, nejpozději do poloviny října, dokud stonek není silnější než
5 mm. Nať sbíráme vždy za suchého počasí tak, že se seřezává 10 - 15 cm nad zemí. Nať do sběrných nádob nemačkáme, protože je náchylná k zapaření.

Sušení: Suší se co nejrychleji v průvanu a ve stínu. Sušeni natě na slunci není přípustné, protože nať potom zešedne. Nať je také možno sušit v otýpkách nebo přelomenou přes šňůru. V průběhu sušeni s natí nemanipulujeme.
Při použití umělého tepla by teplota neměla překročit 35°C. Listy jsou po usušení snadno drobivé a nedosušené snadno plesniví.