Flavonoidy - v nadzemních částech řady cévnatých rostlin se vyskytují flavonoidy, rostlinná barviva fenolického složení, většinou žlutého zbarvení. Jejich výchozí látkou jsou deriváty skořicových kyselin, především ve formě esterů a glykosidů. Význam těchto sloučenin v rostlinách není dosud zcela objasněn, je však možné, že flavonoidy v květech mají za úkol lákat opylovače, v ostatních případech se potom asi účastní rostlinného metabolismu.
Účinky rostliny:
Největší zastoupení mají deriváty 2-fenylchromanu (flavanu) a z něho odvozeného 4-oxoflavanu, a to flavony (apigenin, luteolin), flavonoly (kvercetin, kaempferol) a flavanony (hesperitin). Vyskytují se nejčastěji ve formě glykosidů, jsou pouze částečně rozpustné ve vodě, zpravidla mají žlutou barvu, která se v alkalickém prostředí stává intenzivnější. Příkladem takových glykosidů je vitexin, rutin nebo hesperidin.
Jelikož flavonoidy mají značnou biologickou aktivitu, označují se často jako bioflavonoidy. Mezi nejvýznamnější patří směs látek, dříve označovaná jako vitamin P. Jde o hesperidin, eriodiktin, kvercetin a především rutin. Jejich význam spočívá v tom, že chrání před oxidací adrenalin a z něho vznikající adrenochrom, které udržují normální propustnost a zvyšují odolnost cév. Při nedostatku naopak stoupá jejich propustnost a objevuje se sklon ke krvácivosti. Nejúčinnější z nich je tedy rutin, což je heteroglykosid složený z rutinózy, která je cukernou složkou, a z kvercetinu. U nás se nejčastěji vyrábí z nezralé pohanky (Fagopyrum esculentum), která jej obsahuje až 2%, i když jméno má po routě, v níž byl objeven. Lze jej však získávat i z řady dalších rostlin, v teplých oblastech je to často jerlín žlutavý (Sophora flavescens). Bioflavonoidy mají cenné biologické účinky, neboť kromě toho, že působí proti lomivosti krevních kapilár, se cévní stěny jejich vlivem stávají pružnější, pevnější a méně propustné. Mírně snižují krevní tlak, omezují vznik aterosklerózy, snižují hladinu cholesterolu v krvi a zvyšují jeho vylučování ve žlučových kyselinách. Jsou rovněž významným antitrombotikem, neboť vážou vápník do komplexů, a tím snižují srážlivost krve. Fixují krevní destičky na kolagen, na jehož tvorbě se podílejí.
Kolagen je vláknitá bílkovina, která je základem pojivých tkání, jako jsou kosti, chrupavky a především vaziva. Vazivo je přitom součástí naprosté většiny orgánů těla. Kolagenní hmotu tvoří vazivová buňka (fibroblast) a základní bezstrukturní hmota pojivové tkáně je složena z největší části z neutrálních glykoproteidů a tzv. kyselých mukopolysacharidů. Mezi hlavní úkoly pojivové tkáně v organismu patří její mechanická funkce, řízení hospodaření s vodou a elektrolyty, ochrana proti infekcím a v neposlední řadě i úloha při hojivých procesech.
Bylo zjištěno, že rostliny s vyšším obsahem flavonoidů vykazují nejen vysoký obsah vitaminu C, ale zároveň zvyšují jeho koncentraci a účinek v jednotlivých tkáních a orgánech těla, například při vstřebávání ve střevech. Je prokázáno, že flavonoidy spolu s vitaminem C zabraňují vzniku šedého zákalu, mají i slabé účinky močopudné a laxativní. Zvláště v kyselém prostředí mají bioflavonoidy značné antioxidační působení, což se projevuje tím, že likvidují volné radikály.
Potřebná denní dávka bioflavonoidů se odhaduje na 30 mg, přitom jsou obsaženy (množství ve 100g) v albedu citrusů (500 mg), černém rybízu (500 mg), šípcích (240-680 mg), špenátu (130 mg), petrželi (130 mg), salátu (80-100 mg), rajčatech (65 mg), švestkách (50 mg), bramborách (25-40 mg). Najdeme je ale i v dalších rostlinách, jako jsou kořeny lékořice, květy černého bezu a hlohu, plody schizandry čínské nebo rakytníku řešetlákového aj.
Flavonoidům jsou příbuzné antokyaniny, rostlinná barviva s účinky podobnými flavonoidům.