Rozumíš bylinám? Zkus kvíz POZNEJ BYLINKU.
BYLINY SBÍRANÉ V ZÁŘÍ ZDE

Smetanka nebo pampeliška - jaký název je botanicky správný?Asi nemůže být sporu o tom, že je důležité mít pořádek ve jménech druhů rostlin, živočichů, hub i mikroskopických organismů. Potřebujeme také vědět, co se pod konkrétním jménem skutečně skrývá – třeba u hub to může znamenat rozdíl mezi životem a smrtí. Musíme být schopni živé organismy kolem nás pojmenovat, abychom o nich vůbec dokázali uvažovat a případně je nějak využívat. Vědě, která se tomu věnuje, se říká taxonomie.

Mohli bychom samozřejmě dávat živáčkům kolem nás jména bez ladu a skladu, jak by nás napadlo. Takto koneckonců vypadají lidová pojmenování v mnoha jazycích – včetně angličtiny, kde je situace obzvlášť chaotická. Nebylo by to však úplně praktické. Už více než čtvrt tisíciletí proto věda používá dvouslovná pojmenování složená ze jména rodového (pampeliška) a druhového (lékařská). Rody jsou skupiny těch nejpříbuznějších druhů. Pro vyšší úrovně máme další kategorie: čeledi, řády, třídy a podobně. Odborná jména jsou latinská, protože latina byla až do relativně nedávné doby univerzálním jazykem vědy po dlouhá staletí. Navíc můžeme kdekoliv na světě použít pro jakýkoliv druh latinské jméno a neřešit, jaké je zrovna místní pojmenování (a jestli vůbec existuje).
 

Čeština je v tomto ohledu poněkud zvláštní, protože od 19. století chtěli naši národní obrozenci povznést češtinu na úroveň nejbohatších jazyků světa. Jedním z výsledků jejich snažení bylo i pojmenovávání rostlin, zvířat, hub a dalších organismů stejným způsobem, jaký byl běžný v latinském odborném názvosloví.

Česká jména tak začala prakticky kopírovat jména latinská. Kde to bylo možné, vycházelo se z českých lidových názvů, které ale zpravidla nebyly dvojslovné. Většina českých odborných jmen je proto trochu „umělých“, i když mnohdy už prakticky zlidověla.
 

Aby to bylo ještě o něco složitější, vědecké názvosloví (taxonomie) se snaží být v souladu s evoluční (vývojovou) historií druhů. Tedy například druhy v rámci rodu by si měly být příbuznější než druhy ze dvou různých rodů. I když se studiem evoluce a vztahů mezi jednotlivými druhy zabývá mnoho biologů, naše znalosti jsou neúplné a postupně se vyvíjejí. Čas od času tak dochází ke změnám jmen organismů, v některých komplikovaných skupinách dokonce opakovaně. Může se pak stát, že dva vědci náhodou použijí stejné jméno pro různé druhy. Aby biologové udrželi v názvosloví pořádek, přidávají za latinské jméno ještě zkratku jeho autora – badatele, který druh odborně popsal. Výsledek pak vypadá třeba takto: Taraxacum linearisquameum Soest. Česká jména mnohdy nestíhají sledovat změny, které se odehrávají v latinských odborných jménech. Zvlášť do populární literatury pronikají novinky poměrně pomalu. 

Pampelišky (rod Taraxacum) jsou obzvláště komplikovaná skupina. Mnoho jejich druhů se totiž nerozmnožuje běžnou pohlavní cestou, ale nepohlavně, kdy jsou potomci prakticky genetickými kopiemi (klony) svých rodičů. Tyto rostliny se pohlavně množí jen zřídkakdy. Mezi jednotlivými populacemi proto nedochází k významnější výměně genů, takže jsou geneticky téměř izolované, ale morfologicky stále velice podobné.

Celkový počet popsaných druhů pampelišek je zhruba 2 800, u nás jich roste asi 300. Aby si to vědci usnadnili (protože pampelišky jsou mnohdy i pro botaniky velmi obtížně rozlišitelné), dělí druhy v rámci rodu do takzvaných sekcí. Těch existuje přibližně 50.
 

Rostlina, které většinou říkáme pampeliška nebo smetanka lékařská, tak vlastně představuje skupinu mnoha druhů, jež jsou ale pro většinu lidí skoro nerozeznatelné. Její odborné latinské jméno by bylo Taraxacum sect. Ruderalia Kirschner, H. Øllgaard et Štěpánek. Je to naše nejbohatší sekce pampelišek s asi 140 nepohlavními druhy vyskytujícími se na území ČR. Můžete si tedy vybrat ze zhruba 140 českých jmen – podle toho, na jakou rostlinu zrovna narazíte.

Dříve se pro naše rostliny z této sekce užívalo jméno Taraxacum officinale Wigg. („pampeliška lékařská“), které ale patří severským druhům z jiné sekce. Pro rod Taraxacum se používá české jméno pampeliška, smetanka je synonymum. V češtině bych zůstal u jména „pampeliška ze sekce Ruderalia“, popřípadě u pampelišky lékařské, i když to není úplně přesné.

 

Zdroj: Mgr. Vojtěch Zeisek, Katedra botaniky PřF UK a Botanický ústav AV ČR

Nemoci, byliny - hledat

  • Luštitelské časopisy

Tagy - štítky:

krk   koupel   recept   bylinka   sirup   návod   katar   kůže   komplikace   roztroušená   účinek   rýma   zánět   kvasinky   dásně   sušení   sliznice   Treben   Materia medica   čaj   zelenina   mensturace   studené   účinky   hemeroid   postup   fytoterapie   kapsaicin   inhalace   zrak   slinivka   premenstruační   nachlazení   obsahuje   krvácení   tlak   nohy   ledvin   kůra   kořen   stonek   noha   alergie   teplé   prášek   abytyše Hildegarda   kojenec   astma   šlacha   Janča   játra   zlomenin   močopudný   nať   Paracelsus   Galenos   brnění   artróza   babské rady   nálev   zápal   kornatění   Váňa   hlavy   indikace   pupen   horké   horečka   ateroskleróza   fermentace   kameny   bolest   keř   dna   Podhorná   ruka   angína   hemoroid   kontraindikace   viry   pěstování   použití   revma   stvol   antibiotik   jaterní   sběr   stonek   nemoc   sval   pijeme   akné   trávicí   víno   ovoce   rostlina   chřipka   opar   epilepsie   Janča   hlas   kontraindikace   Zentrich   pálení   písek   menstruační   děti   využití   houba   štítná   neht   průjem   obsažené   mrtvice   vitamín   mateřské   Avicena   chladné   vřed   strom   zelina   vitamin   výroba   zpracování   metabolismus   list   migrén   užití   vlas   střev   nežádoucí   tinktura   zdraví   bylinná směs   odvar   bylina   játra   Moučka   chřipka   řídnutí kostí   slezina   květ   plísně   zalijeme   žlučník   kloub   kolika   olej   vývar   choroba   arteriskleróza   slezina   minut   osteoporóza   vliv   zácpa   Zentrich   Mattioli   končetina   srdce   žaludek   plíseň  

Počet stránek ve webu:

3287

(v počtu jsou zveřejněné články a stránky v poradně)

Klíč k určování rostlin
Botanický slovník online