jak rozeznat od sebe ruzne lipyLípu na první pohled pozná každý. Vždyť je to náš národní strom. Na druhý a další pohled to ale začne s těmi lípami být pěkně složité. Tak třeba k tomu národnímu stromu: je to vlastně poměrně novodobý „vynález“ obrozenců, aby se vymezili proti germánskému sousedovi – do té doby byl posvátným stromem většiny Indoevropanů (Slovanů i Germánů) právě dub.


Účinky rostliny:

V české přírodě se přirozeně vyskytují dva druhy lip: lípa malolistá neboli srdčitá (Tilia cordata) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Nejčastěji je najdeme jako příměs v listnatých, převážně suťových nebo lužních lesích a dubohabřinách. Základní druhy lze od sebe rozlišit poměrně snadno: lípa srdčitá má listy drobnější, zcela lysé, vespodu šedozelené, s rezavě hnědými chloupky na bázi žilek. Listy jsou nápadně nesouměrné (když je přeložíte podle střední žilky, poloviny spolu nebudou lícovat) její plody (z botanického hlediska se jedná o oříšky) jsou měkké, i ve zralosti je lze snadno rozmáčknout mezi prsty. Lípa velkolistá má listy větší, často s chloupky i na líci, souměrnější, chlupy v paždí žilek jsou bílé či žlutavé, oříšky dřevnaté a tvrdé (zralé je nerozmáčknete). Oba druhy se ovšem mezi sebou též kříží, jejich kříženec se nazývá lípa obecná (Tilia x europaea) a co do uvedených znaků je někde mezi oběma rodičovskými druhy.

Až potud by bylo vše relativně v pořádku. Výše napsané platí ovšem pouze pro stromy ve volné přírodě. Stromy vysazované v městské zelení, parcích a uličních stromořadích jsou většinou hybridní kultivary cizokrajných druhů, často mnohonásobně křížené. Jejich určování vyžaduje specializované příručky, vycvičené oko a značné odborné znalosti a pro laika obvykle nemá příliš smysl se jím trápit. Pěkně o tom píše pan Hoskovec v článku Lípy staré a nové (https://botany.cz/cs/lipy-stare-nove/)

A ještě jedna poznámka na závěr: možná jste také někdy slyšeli o „vražedných cizokrajných lípách“, které se vysazují do měst, ačkoli jsou jedovaté pro včely a čmeláky. Jedná se opravdu jenom o mýtus. Mrtvolky hmyzu skutečně často pokrývají dlažbu pod těmito stromy, vysvětlení je ale jinde: tyto cizokrajné lípy (uvádí se především lípa plstnatá, Tilia tomentosa, ale určení je nutno brát s rezervou) kvetou později než naše, a to v době, kdy za a) začíná přirozeně vymírat první generace včelích a čmeláčích dělnic narozená na jaře, a za b) potravní nabídka je v tuto chvíli nižší než v jiných částech roku (většina bohatých nektarodárných rostlin kvete na jaře, v časném létě nebo pak až na konci léta), a to zvlášť ve městech plných betonu, sterilních okrasných kultivarů rostlin bez hodnoty pro hmyz a s anglickými trávníky bez jediného květu. Tyhle lípy pro ně v závěru života často představují jedinou obživu, hromadně se na ně slétají a proto také pod nimi jejich život posléze hromadně končí. Panika tedy jako obvykle není na místě.