Blín černý - účinky na zdraví, příznaky otravy, fotografie, pověsti

Blín černý (latinsky hyoscyamus niger) patří do čeledi lilkovité. Je vysoký 20—80 cm. Kvete od června do září. Je to jednoletá až dvouletá bylina. Jednoduché nebo větvené lodyhy, lepkavé, žláznatě chlupaté, zatuchle páchnoucí. Mnoho pevných listů, podélně vejčitých, chobotnatě až peřeně zubatých, na okraji a žebrech krátce chlupatých. Květy špinavě žluté, široce nálevkovité. Koruna dlouhá 2—3 cm, většinou fialově žilkovaná, na bázi tmavofialová, jednotlivě v úžlabí listů, přímé, takřka přisedlé. Koruna široce zvonovitá. Plod vejčitá kapsle otevřená jako pohár, s vystřelujícím víčkem, dlouhá 1-1,5 cm.

Historie:

"Semeno větší má sílu nežli listy. A účinek má svazovati dohromady, zabíjí, ale má i sílu spánek přivoditi." Tak před stavuje blín Lipská nauka o drogách. Několik desetiletí před tím Konrád z Megenbergu ve své Knize přírody, encyklopedii přírody s mnoha lékařskými pokyny, výslovně
varuje: "Semeno nemá se žádném u člověku jisti dávati, neb usmrcuje a nemoc zapomnění přináší."

Blín je příkladem, že klášterní léčitelství zná rostliny nejen působící mírně, ale i vysoce jedovaté. Ve starověku se blín používal jako  šípový jed a mnoho vražd jedem prý má na svém kontě právě blín. Rostlina však byla již dříve využívána jako léčivo — například ve starobabylonské době bylo semeno prokazatelně používáno proti bolestem zubů. Řecký lékař Dioskurides uvádí recept, podle něhož kořen blínu vařený v octě má při vyplachování úst pomáhat proti bolestem zubů. Tento popis převzal v 11. století Odo Magdunensis do svého díla Macer floridus; navíc
doporučuje zevní použití při bolestech uší, nádorech a dně. Při chrlení krve dokonce doporučuje nápoj z blínu, výslovně však upozorňuje na to, že v příliš vysokém dávkování může vést k šílenství. Známý a pověstný byl blín ve středověku i proto, že patřil k omamným drogám a byl čarodějnou
rostlinou s velkým Č. Kromě toho mu byly připisovány silně afrodiziační účinky; v pozdně středověkých lázních byla semena blínu sypána na žhavé uhlí k docílení erotické nálady.

V klášterním léčitelství byl blín — jako většina jedovatých rostlin - považován za velkou měrou chladivý. V ládla představa, že chlad z něj vycházející mohl být při silnějším dávkování tak velký, že zmrazil krev v játrech a srdci, a proto že člověk zemřel. Přesto byl ve výjimečných případech užíván i vnitřně.

Na základě svých kvalit se blín v systému staré medicíny hodil při kožních problémech, nikoliv však na otevřené rány. Používal se rovněž při silném průjmu, a sice tak, že se na podbřišek položil obklad ze směsi blínu, octa, bílku a ženského mléka — věřilo se, že průjem vzniká přebytkem tepla v těla a tudíž se musí ošetřovat chladivou bylinou. Uspávacího účinku blínu jako narkotika prakticky využívala středověká chirurgie; blín se zpracovával společně s mákem, mandragorou a dalším i přísadami na šťávu, která se nakapala na houbu. Před operací musel
pacient tuto směs vdechovat. Při správné aplikaci byl narkotický účinek skutečně silný. Nezřídka se však stávalo, že se pacient již neprobudil.

Původ a pěstování blínu:

Jednoletý až dvouletý blín patří do čeledi lilkovitých (Solanaceae) a je tedy příbuzný s durmanem a rulíkem, které jsou rovněž vysoce jedovaté. Dorůstá výšky asi 80 cm. Je rozšířený v celé Evropě a Asii, ale i v severní Africe, zdomácněl v Severní Americe a v Austrálii. Roste hlavně na rumištích a pustých místech, podél cest a na polích. V některých zemích je pěstován. Pro zvláště vysoký obsah alkaloidů je ve farmakologickém průmyslu využíván blín bezbranný (Hyoscyamus muticus), pěstovaný např. v Maďarsku, planě rostoucí od Libye po Írán. Blín je místy, např. v Německu, zákonem chráněn a byl zařazen do Červené knihy ohrožených druhů.

Výskyt a rozšíření:

úhory, zídky, rumoviště, teplá stanoviště v křovích. Vzácný. Přísně chráněný.

Záměna:

žádná.

Co sbíráme a jaké látky obsahuje blín:

Dnes se v léčitelství používají již jen nadzemní části blínu. Lékařsky nejdůležitějšími obsahovými látkami jsou (jedovaté) alkaloidy
skopolamin a hyoscyamin, které uvolňují křeče svalstva zažívacího ústrojí. Kromě toho blín uklidňuje centrální nervovou soustavu.

Účinky blínu - tradiční prostředek proti bolesti:

Všechny části této byliny jsou prudce jedovaté, hlavně kořeny a semena. V Egyptě byl už v roce 1550 př. n. 1. zaznamenán na Papyru Ebers recept na použití blínu proti bolestem. V Indii a Číně se používal proti bolestem zubů a proti astmatu. Blín černý byl posvátnou bylinou Germánů. Používali ho k léčebným i magickým účelům. Společně s rulíkem zlomocným a durmanem obecným byl důležitou součástí slavných středověkých čarodějnických mastí.

Halucinace, které se po potření těla dostavovaly, vyvolávaly u postižených pocit, že jsou schopní létat. Mnoho lidí zemřelo v důsledku špatného dávkování.

Blín se brával na pomoc při zaříkávání počasí, vyvolávání duchů a hledání pokladů. 

Germáni blín přidávali do medovinových nápojů a vařili z nich pivo. Až do 16. století se jím zesilovaly opojné účinky těchto nápojů.

Rostlina se pěstovala ve speciálních zahradách. Velké množství těchto zahrad se nacházelo v okolí Plzně, po níž byl tento zvláštní druh piva pojmenovaný. Od roku 1516 platil zvláštní výnos, dle nějž se pivo smělo vařit už jen z chmele a sladu. Později byl blín označen za čarodějnickou bylinu a jeho použití se trestalo.

Aplikace a dávkování:

Blín je prudce jedovatá bylina, to třeba mít stále na paměti. Proto se kvůli nebezpečným nežádoucím vedlejším účinkům a interakcím smí užívat jen po konzultaci s lékařem. Hotové preparáty se již nedají volně koupit.

Jedovatý blín se už používá pouze v homeopatii - při neklidu, stavech rozrušení, poruchách spánku a křečovitých stavech plic, srdce a trávicího traktu. 

Kontraindikace nejsou známy.

Interakce: Blín zesiluje účinek antidepresiv a antihistaminik (antialergik).

Otrava blínem - příznaky

Blín obsahuje hlavně jedovaté tropanové alkaloidy skopolamin a hyoscyamin. Příznaky otravy jsou neklid, zmatenost, poruchy srdečního rytmu, závratě, zvracení, bezvědomí až smrt v důsledku ochrnutí dýchacích cest (křeč svalů). Po otravě často přetrvávají poruchy chování a ztráta paměti.

Rituální rostlina šamanů

Hys nebo hyos znamená ve starořečtině vepř a kyamos — bob. Možná právě sviním bobem, jak zní vedle bolehlavu nebo čertovy byliny jeden z lidových názvů blínu, proměnila kouzelnice Kirké Odysseovy druhy ve vepře. Niger je latinsky černý a popisuje tmavé žilkování květu. V některých částech Evropy a Asie šamani už od doby kamenné používají blín jako rituální bylinu. 

Jak se blínu černému jinak říká - alternativní názvy:

belian ☼ bělena ☼ blán ☼ blejn ☼ blekot ☼ blén ☼ blém ☼ blím ☼ blým černý ☼ blina ☼ blínové koření ☼ blýn ☼ bolehlav ☼ bylina čertova ☼ bylina Jasoňova ☼ bylina výměnkářů ☼ černý mák ☼ čertova bylina ☼ čertovy oči ☼ ďáblovo oko ☼ furgacie ☼ furgácie ☼ horký blen ☼ kapří huba ☼ kapří květ ☼ koření blínové ☼ lulík ☼ lulka ☼ makovec ☼ mateřské koření ☼ ospalá bylina ☼ smradlavec ☼ spánek ☼ sviní bob ☼ svinní bob ☼ svinní bob arkadský ☼ svinské zelí ☼ šaly ☼ telian ☼ tejman ☼ temian ☼ temjan ☼ vlčí mák ☼ žbánečky

Související pojmy:

alkaloid ► proč je jedovatý? ► semena ► pěstování ► semínka ► wikipedie ► prodej ► eshop ► rostlina ► s čím se plete ► jak škodí ► ekolist ► výskyt v ČR ► otrava