Mandragora lékařská účinky na zdraví použití využití pěstováníMadragora lékařská (latinsky Mandragora officinarium) neboli pokřín pochází z Himálají a jihovýchodní části Středozemí. V léčitelství se využívá už od biblických dob, stejně tak si jí všímali zájemci o mystiku a magii. Pro halucinogenní a narkotické účinky se stala součástí rituálů, a také důležitou bylinou při vymítání ďábla (exorcismu). Zejména v raném středověku. Staří Řekové první popsali její silný dužnatý kořen jako lidskou postavu.


Účinky rostliny:

Pověry

Později v bylinářích byla rostlina vyobrazována jako muž s vousem nebo žena s hustými vlasy. S mandragorou je spojena řada pověr. Jedna tvrdila, že kořeny při vytahování z půdy křičí. A jelikož se věřilo, že ten, kdo kořen vytáhne, je odsouzen do pekel, byla na vytrhávání často využívána zvířata. Toho, kdo vykope mandragoru rostoucí pod šibenicí, kde se popravovali vrazi, měla pronásledovat smrt.

Mandragora se často míchala s blínem a rulíkem do čarodějných odvarů určených k zlikvidování protivníka. Dávala se do amuletů pro štěstí a na ochranu před zlými silami. Dlouho se také uvádělo, že houba podaná Ježíšovi po ukřižování byla napuštěna mandragorovým roztokem, působícím jako sedativum zmírňující bolest. Řečtí a římští lékaři užívali rostlinu jako rané anestetikum, ale v novodobém bylinkářství se k tomu účelu předepisuje zřídka.

 

Účinky na zdraví

Rostlina je vysoce jedovatá (obsahuje alkaloidy hyosciamin a scopolamin). V současnosti se mandragora kvůli své silné jedovatosti využívá jen zřídka. Může způsobit smrt paralýzou dýchacích cest.
Má sedativní, projímavé a dávivé účinky. Dříve se podávala jako analgetikum a narkotikum k navození halucinací. Homeopatie využívá potencované preparáty z listů a kořenů k léčbě bolestí hlavy i dalších potíží.

 

Pěstování

  • Mrazuvzdorná vytrvalá bylina nízkého vzrůstu. náležející do čeledi lilkovitých (Sola11aceae).
  • Rostliny dosahují výšky kolem 10 cm.
  • Koření do hloubky, proto pO· třebujc dobrou hlinitou půdu.
  • Lze napěstovat ze semen odebraných ze zralých plodů, nebo dělením kořenu.
  • Nachové či bělavě nazelenalé květy se rozvíjejí od března do května; plody dozrávají v červenci až srpnu.