Sasanka hajní (latinsky Anemone nemorosa, anglicky wood anemone) je vytrvalá jarní bylina patřící do čeledi pryskyřníkovité. Má přímou, nafialovělou, lysou lodyhou a plazivým, téměř černým oddenkem. Vysoká 10 až 30 cm. Rostlina kvete v březnu-květnu. Má jeden přízemní řapíkatý list. V horní polovině lodyhy přeslen tří řapíkatých, hrubě pilovitých listenů. Květy bílé, miskovité, zespodu narůžovělé. Na jedné chlupaté stopce vyrůstá zpravidla 1 květ s 6 okvětními lístky. Plody jsou nekřídlaté chlupaté nažky. Po jejich dozrání nadzemní část rostliny odumírá.
Účinky sasanky na zdraví člověka a zvířat:
Důležité: Rostlina je prudce jedovatá (obsahuje alkaloid protoanemonin), proto se vnitřně nepoužívá!
Jedovatost je mírnější po usušení rostliny. Sušená rostlina nezahubí ani menší zvířata (králíci apod.)
Výskyt, kde roste
Listnaté i smíšené lesy, vlhké křoviny, louky a pastviny, sady, břehy potoků Často vytváří krásné kobercové porosty. Roste až do nadmořské výšky 1900 m.n.m.
Je to euroasijský druh, vyskytuje se převážně v západoevropských a ve středoevropskýchch listnatých lesích.
Účinky na zdraví
Je to léčivá rostlina. Je používána k ředěným obkladům a koupelím, a to i přesto, že je čerstvá prudce jedovatá. Sušením se jedovatost částečně ztrácí.
Má silné antimikrobiální účinky. Dříve se využívala jako lék v lidovém léčitelství pro léčbu revmatismu. Dále se jedu využívalo při léčbě ochrnutí, záduše (astma), ochablosti zraku, a to většinou ve formě obkladů a koupelí.
Také se používala k léčení domácích zvířat, například k léčbě ozhřivce koní, zánětu očí spojeného se silným slzením, závrati, nadýmání, průjmu i kataru plic.
Pro nebezpečné vedlejší účinky se již v léčitelství sasanka nepoužívá.
Příznaky otravy
Při potřísnění kožní puchýře. Vnitřně žaludeční podráždění, pálení v ústech, pálení v krku, vředy v ústech, nevolnost, zvracení s krví, průjem. Při přenosu do očí silné dráždění a záněty spojivek.
Tento jed je toxický jak pro lidi, nejvíce jsou ohrožené děti, tak i pro zvířata.
Zajímavosti
Dlouhé stonky květů se v noci a při zamračeném počasí sklánějí k zemi.
Tak jsou tyčinky i semeníky chráněny před rosou a deštěm.
Plody (nažky) nesou přívěsek (elaiosom), jenž obsahuje lákavé a výživné látky pro mravence - ti se starají o efektivní rozšiřování plodú.
Rostlina roste velmi často v listnatých lesích a využívá jarních světelných podmínek, kdy ještě stromy nejsou olistěné (prakticky celý její cyklus probíhá na jaře).
Pěstování
Rostlina se běžně nepěstuje. Je hojná v listnatých lesích. Pro jedovatost není žádoucí mít rostlinu v zahradě (hrozí otrava zvířat a dětí).
Původ názvu
Z řeckého anemos =vítr (pohybuje se i při mírném větru)+ z latinského nemus =háj, les (místo častého výskytu).
Lidové názvy
Větrova milá, větrnička, anemonka, bolehlava, umrlčí kvítko, kolovrátek, konopka, košulky, kozí podbradek, kuří očka, rubášky, sesíčko, slepičí mor, soplánka, větrokvět, zavilec.