Kurkuma neboli indický šafrán je koření ze sušeného mletého oddenku kurkumovníku dlouhého. Má původ v jižní Asii a jejím největším vývozcem je Indie. Jako koření ji dnes dostaneme téměř v každém obchodě. Výrobky z kurkumy si můžeme koupit v obchodech se zdravou výživou. Má poměrně výrazné léčebné účinky na zdraví, ale protože ovlivňuje krevní srážlivost, neměli by ji užívat lidé, kteří berou léky na "ředění krve".

Smil italský (latinsky Helichrysum italicum) je bylinka, která pochází z Itálie a Francie (jiné zdroje uvádí Turecko). Rostlina má široké využití v léčbě různých neduhů. Uleví při křečích svalů, menstruačních a klimaktericích potížích. Uleví i při nachlazení, špatném trávení, migréně, nespavosti nebo třeba i plísňových chorobách.  Jestli se vám při slově smil vybavuje kari nebo magi, tak se nepletete. Rostlina je totiž silně aromatická a dodává jídlům lepší chuť. Využívá se na rýži, drůbeží maso, omáčky, polévky a ryby.

Tymián obecný (thymus vulgaris) původně pochází z oblasti Středomoří, postupně se rozšířil do východní i střední Evropy. Existují různé typy tymiánu, které se jmenují podle silic, jež obsahují. Tak je například známý voňavý citrónový či pomerančový. Rostlina samotná osahuje kromě silic ještě spoustu dalších účinných látek, jako jsou třísloviny, hořčiny, flavony, aromatické kyseliny a samozřejmě typické silice thymol a karvakrol.

Puerárie laločnatá, tzv. kudzu, (latinsky pueraria lobata synonymně P. thunbergiana, P. hirsuta), je vytrvalá bylina z čeledi bobovitých, fabaceae. Má hlízovité kořeny a až 10 m dlouhou, oblou, chlupatou, plazivou až popínavou lodyhu. Z ní vyrůstají na dlouhém řapíku trojčetné listy složené z vejčitých, špičatých, celokrajných až laločnatých chlupatých lístků. Květenství je vzpřímený, až 25 cm dlouhý hustý úžlabní nebo vrcholový hrozen. Motýlokvěté květy jsou nachové, plod rovný, smáčklý a až 8 cm dlouhý lusk se 3-5 semeny.

Pochutnat si bez typicky štiplavého odéru z úst a navíc tělu dopřát velkého zdravotního pomocníka, to vše zaručí používání černého česneku. Česnek je, jak známo, významným antioxidantem, posiluje imunitu, chrání proti virům či bakteriím a pomáhá diabetikům i lidem s vysokým krevním tlakem.

Rod talinum, Talinum, z čeledi šrůchovitých, Portulacaceae, zahrnuje asi 50 druhů původem z tropů i subtropů, zvláště Ameriky. Jsou to lysé byliny, polokeře až keře, polopoléhavé nebo vzpřímené, se střídavými, masitými, plochými nebo kulatými listy, s vrcholovým nebo úžlabním květenstvím, zřídka s jednotlivými květy. Pod okvětím jsou dva volné, často opadavé listeny, okvětí je pětičetné. Tyčinek je mnoho, pestík má svrchní semeník a trojklannou bliznu. Plod je jednopouzdrá tobolka s mnoha semeny.

Katarantus růžový neboli barvínkovec, latinsky Catharanthus roseus (synonymně Vinca rosea, Lochnera rosea), je jednoletá až víceletá 40-90 cm vysoká a od báze dřevnatějící bylina z čeledi toješťovitých, Apocynaceae. Celá rostlina pronikavě až nepříjemně voní, listy jsou vstřícné, křižmostojné, obkopinaté až vejčitě podlouhlé, tupé, na líci lesklé, na rubu matně zelené. Dekorativní květy uspořádané ve vrcholičnatých květenstvích mohou být bílé, růžové nebo bílé s karmínovým středem či tečkované. 

Leuzea saflorová (latinsky leuzea carthamoides) - jž první ruští osadníci zjistili, že jeleni maralové (Cervus elaphus maral) na podzim vykopávají kopýtky kořeny této rostliny a s chutí je požírají. I proto se jí říká "maralí kořen". Mezi Altajci se traduje, že pomáhá od čtrnácti nemocí a omlazuje. Tataři užívali kořen jako afrodiziakum.

Stevii sladkou (latinsky Stevia rebaudiana) jako sladidlo používali již původní obyvatelé Ameriky - indiáni, především z kmene Guarani, a to dávno před příchodem Španělů. Nazývali ji azuca-cá (sladká tráva) či kaá-he-é. Sloužila jim nejen ke slazení nápojů a jídel, ale také jako léčivá rostlina. Poprvé ji popsal v roce 1887 paraguayský přírodovědec dr. Bertoni a v roce 1908 Rasenack a Dietrich zkoumali rostlinu i sladidlo. Teprve v roce 1931 však francouzští chemici Bridell a Lavieille získali z jejích listů bílou krystalickou látku - čistý steviosid.

Jetel luční patří do čeledi bobovité. Jeho latinský název je trifolium pratense. Léčí kašel, kožní nemoci, průjmy, čistí krev, zlepšuje. Léčí mj. kašel, kožní nemoci, průjmy, čistí krev, zlepšuje trávení. 

Chmel otáčivý neboli pivník patří do čeledi konopovité. Latinský název je humulus lupulus. Ovlivňuje nespavost, migrénu, žaludeční problémy, je to anafrodisiakum. Chmel otáčivý je vytrvalá liánovitá rostlina s plazivým, bohatě rozvětveným oddenkem a četnými kořeny. Listy má hluboce dlanitě členěné, tří- až sedmi laločné, hrubě pilovité. Lodyha je až 6 m dlouhá, drsně chlupatá, oplétavá.

Pelyněk černobýl patří do čeledi hvězdnicovité, latisky artemisia vulgaris. Léčí problémy zažívání, mírné křeče v trávicím ústrojí, zánět průdušek, Pelyněk černobýl patří do čeledi hvězdnicovité, latisky je to artemisia vulgaris. Léčí problémy zažívání, mírné křeče v trávicím ústrojí, zánět průdušek. 

Líčidlo jedlé (phytolacca esculenta) je rostlina se řadící se do čeledi líčidlovité. Svůj původ má v jihovýchodní Asii, kde má zejména podobu dřevnatého keře, ale dnes se již velice úspěšně šíří po celé Evropě. V České republice se vyskytuje přibližně od 30.let minulého století. A často je pěstována i na zahradách, jako velmi výrazný solitér i mezi ostatním porostem.

Kalisie voňavá nebo vonná (callisia fragrans) je rostlina rostoucí v tropech a subtropech, která má ráda teplo a vlhko. Její domovinou je Střední a Jižní Amerika, Tichomoří a Austrálie. U nás se pěstuje jako pokojová rostlina, která snáší pokles teplot až na 12 °C, takže ji přes léto můžeme vysadit i do zahrady do polostínu nebo do truhlíku na balkon. Velice snadno se rozmnožuje a snadno zakořeňuje, podobně jako její příbuzné rostliny, které všichni známe pod lidovým názvem blázen, voděnka, podénka.

Šafrán setý (crocus sativus). Je to vytrvalá bylina, se zásobní podzemní hlízou. V bylinkářství se využívá blizna (je velice drahá), nať, květ. Šafrán obsahuje aldehydy, aminokyseliny, glykosidy (picrocrocin = typická chuť šafránu), karotenoidy (crocetin, crocin, zeaxanthin), kyseliny, minerální látky (Cu, K, Mg, Mn, a, Zn), flavonoidy, hořčiny, sacharidy, silici, terpenoidy, tuky, vitamíny (A, B, C) aj.

Saláty jsou moderní, doporučuje je zdravá výživa a hodné lidí podléhá módním trendům nejen v oblékání, ale i ve výživě. I v restauracích jsou součástí jakéhokoli jídla, ať už jako ozdoba nebo obloha. Kdo si ovšem myslí, že jí zdravě, když baští supermarketové saláty po celý rok, tak se dost plete. Listové i hlávkové saláty jsou nejvíce náchylné na vstřebávání chemikálií z půdy a i když se kontrolují na obsah dusičnanů, stejně v nich najdete zajímavý koktejl všech možných zbytkových látek z hnojiv a postřiků.

Fazole (latinsky phaseolus) - jsem sice téměř všežravec, přesto se najdou i některé druhy stravy, které mi nechutnají. Patří k nim právě zelené fazolky, takže vám žádné úžasné recepty na jejich přípravu nedoporučím. Ze stejného důvodu je ani nepěstuji,   suché fazole mám sice rád, ale protože je vařím jenom párkrát do roka, bez problémů je nakoupím a vzácné místo na své poměrně malé zahrádce (malé na to, co všechno na ní pěstuji) si nechám raději na nějaké pro mě užitečnější rostliny.

Heřmánek římský (latinsky chamaemelum nobile) - jde o vytrvalý druh heřmánku, kterému se  také říká rmen sličný. Je to nizounká  rostlinka, která se pěstuje ve dvou variacích  - buď plnokvěté, nebo s květy  podobnými heřmánku pravému. Oba  druhy mají shodné léčivé účinky,   jsou nízké (15-30 cm) a neodebírají  z půdy téměř žádné živiny, proto se  hodí i jako zelený koberec na záhony  všeho druhu.

Zvěšinec zední (latinsky cymbalaria muralis) - zvěšinec dnes už málokdo zná, přesto je to ale skvělá rostlinka, která se hodí k pokryvu  půdy, k jídlu i léčení. Navíc je i velice dekorativní, kvete modrými kvítky, které jsou spolu se sytě zelenými lístky doslova pastvou pro oči.   Je to vytrvalá rostlinka, nizounká, cca 5-10 cm vysoká a roste opravdu rychle, vytváří spoustu odnoží, které opět zakořeňují v zemi.  

Šrucha zelná (latinsky portulacea oleracea) - šrucha se dříve pěstovala na zahrádkách  jako zelenina a určitě si zaslouží naši pozornost  i dnes. Je nizounká, plazivá a hodně  rychle roste, sklízet můžeme už za 3 týdny.   Je sice jednoletá, ale množí se bez problémů  semeny, stačí nechat jednu rostlinu vykvést  a máme o úrodu postaráno i na další léta.   Šrucha má červeně zbarvené lodyhy  a dužnaté, šťavnaté lístky, které mají velice  dobrou, svěží a trochu kyselejší chuť.

Rýmovník, molice (latinsky plectranthus argentatus). Nejenže vám uleví při rýmě, ale ještě odpuzuje komáry. Rýmovník neboli molice - nenápadná, ale rychle rostoucí rostlinka se znovu dostává mezi velice populární pokojovky. Lidé si ji pořizují hlavně jako léčivku, ale neměli bychom zapomínat ani na to, že díky silné vůni, kterou vydávají její listy, funguje také jako odpuzovač hmyzu.

Vitánie snodárná (latinsky withania somnifera), ašvaganda.   Říká se jí také indický ženšen a patří mezi rostliny, které jsou už po generace uctívány pro svou zázračnou léčivou sílu. Mimo jiné funguje jako afrodiziakum a je vyzkoušeno, že se dá bez problémů pěstovat doma.   Je jednou z důležitých bylin systému ájurvédské medicíny. U nás se o ní mluví jako o vitánii snodárné, ašvagandě či indickém ženšenu (withania somnifera).  

Slunečnice topinambur (latinsky helianthus tuberosus), starším názvem topinambur hlíznatý, zkráceně jen topinambur, lidově zvaná židovské brambory nebo řidčeji také jeruzalémské artyčoky, je bylina z čeledi hvězdnicovitých. Vypadají jako slunečnice s malými květy, ale pod zemí se skrývají hlízy, které jsou z dietetického hlediska velmi hodnotné. Topinambury se téměř nepěstují ve velkém, zůstávají doménou zahrad.  

Ožanka lesní (latinsky teucrium scorodonia) patří do čeledi hluchavkovité, je vysoká  30-70 cm, kvete v  červnu až září. Je to  vytrvalá bylina. Má podzemní  plazivé oddenky zajišťují vznik  hustého porostu. Lodyha je čtyřhranná,   přímá, nahoře větvená. Listy vstřícné,   řapíkaté, podélně srdčité, nepravidelně  vroubkované, svraskalé, chlupaté. Květy  po 1-2 v paždí malých lístků, světle  zelenožluté, v jednostranných lichopřeslenech,   koruna dlouhá 8-12 mm, horní  pysk chybí, dolní pěticípý.

Čistec lesní (latinsky stachys sylvatica) patří do čeledi hluchavkovité. Je vysoký 30-100 cm. Kvete v červnu až září. Je to vytrvalá bylina. Listy vejčitě srdčité, řapíkaté, ostře pilovité, měkce chlupaté, při rozemnutí zatuchle páchnou. Květy dlouhé 12—15 mm, tmavočervené až vínově červené, dolní pysk s markantní bílou kresbou, dvakrát delší než horní pysk. Šeříková vůně, lichopřesleny po 4-10 na vrcholu lodyhy. 4 trojhranné tvrdky, délka 1,5-2 mm, špička zaoblená. Dlouhé, nezbytněné podzemní oddenky.

Ptačinec prostřední (latinsky stellaria media) patří do čeledi hvozdíkovité. Je vysoký 10-30 cm. Roste celoročně. Je to jednoletá bylina. Lodyhy poléhavé až vystoupavé, s jednou řadou chlupů. Listy na bázi zaoblené, vejčité, špičaté. 5 bílých korunních lístků, hluboce dělených, dlouhých 3-5 mm, zhruba stejně jako kališní listy. 3—5 (nebo 10) tyčinek, stopky 4-6x delší než kalich, 3 čnělky. Semena dlouhá 0,9—1,3 mm s tupě špičatými papilami.

Zlatobýl kanadský (latinsky solidago canadensis) patří do čeledi hvězdnicovité. Je vysoký 50-200 cm. Kvete v červenci až říjnu. Je to vytrvalá bylina. Mnoho zdřevnatělých lodyh, chlupatých, nevětvených. Listy přisedlé, kopinaté, pilovité. Květenství jednostranná rozkladitá lata. Rozmnožuje se nažkami a podzemními oddenky. 

Rozchodník ostrý (latinsky sedum acre) patří do čeledi tlusticovité. Je vysoký 5-15 cm. Kvete v červnu až srpna. Je to vytrvalá bylina. Půdopokryvná, lysá, stálezelená, u země bohatě větvená. Listy dužnaté, vejčité, shora zploštělé, dolní strana klenutá, dlouhé až 4 mm, uspořádané ve 4-6 podélných řadách, květy žluté, velké 12—15 mm, okvětní lístky kopinaté, špičaté. Květenství bohaté vidličnatě větvené vijany.

Hořčice polní (latinsky sinapis arvensis) patří do čeledi brukvovité. Je vysoká 20-60 cm, kvete v květnu až říjnu. Je to jednoletá bylina. Krátce štětinatá. Jen dolní listy řapíkaté, horní přisedlé, vejčité, podlouhlé, nepravidelně zubaté. Květy sírově žluté, 4 korunní lístky, dlouhé 8—12 mm, žlutozelené kališní lístky, vodorovně odstávající. Stopky květů dlouhé maximálně jako kališní lístky. Válcovité šešule přímé nebo vodorovně odstávající, dlouhé 2,5—4 cm, silné 2—3 mm, s 10—15 mm dlouhým zobáčkem. Semena černohnědá.

Žindava evropská (latinsky sanicula europaea) patří do čeledi miříkovité, je vysoká 20—40 cm, kvete v květnu až červenci. Je to vytrvalá bylina. Lodyha přímá, málo větvená, lysá. Přízemní růžice s dlouhými řapíky, stálezelená, dlanitosečná, troj- až pětilaločné listy se zubatými úkrojky. Zuby vybíhají v osiny. Bez lodyžních lístků. Květy bělavé až růžové, v malých vrcholových okoličnatých květenstvích. Plod kulatý, s háčkovitými ostny.

Šťovík kyselý (latinsky rumex acetosa) patří do čeledi rdesnovité. Je vysoký asi 30-90 cm. Kvete v květnu až červnu. Je to vytrvalá bylina. Délka  přízemní růžice dvakrát až šestkrát větší než šířka, střelovité listy se špičatými cípy orientovanými dolů, poněkud dužnaté, s kyselou chutí. Horní listy objímavé, na bázi srůstají v botku (ochreu) obklopující stonek. Květy červenozelené, ve volných latách, boční větve nerozvětvené.

Orsej jarní (latinsky ranunculus ficaria = ficaria verna) patří do čeledi pryskyřníkovité. Je vysoká jen asi 5-15 cm. Kvete v březnu a dubnu. Je to vytrvalá bylina, má kořenové hlízy. Stonek je poléhavý nebo vystoupavý. Listy mírně dužnaté, lysé, okrouhle srdčité, řapíkaté, tmavozelené, lesklé. Květy o průměru 2-3 cm, s 3-5 zelenými kališními lístky a 8-12 máslově žlutými lesklými okvětními lístky. U poddruhu  (ssp. bulbifera) se po odkvětu tvoří v úžlabí listů pacibulky.  

Snědek chocholičnatý (latinsky ornithogalum umbellatum) patří do čeleďi hyacintovité (chřestovité). Je vysoký 10—30 cm, kvete od května do června. Je to vytrvalá bylina. Listy přízemní, postavené přímo vzhůru, dužnaté, ve středu se světlým proužkem. Květy bílé, hvězdicovité, 6 okvětních lístků, zvenčí zeleně proužkované, v chocholičnatém hroznu až z 15 květů. Plodem je kulovitá tobolka.

Máta vodní (latinsky mentha aquatica) patří do čeledi hluchavkovité. Je vysoká 20-60 cm, kvete od července do října. Je to vytrvalá bylina. Tvarově bohatá, aromatická. Lodyha většinou přímá, čtyřhranná, chlupatá, načervenalá. Listy vejčité, vstřícné, zubaté. Květy s 5—7 mm dlouhou korunou, světle fialové, kalich chlupatý s dlouhými zoubky. Na konci výhonku kulaté lichoklasy, pod nimi lichopřesleny v úžlabí listů.

Kyprej vrbice (latinsky lythrum salicaria) patří do čeledi kyprejovité, je vysoká 50-180 cm, kvete v červnu—září. Hlavní znaky: trvalá bylina. Tlustý dřevnatý,   přímý oddenek, lodyha čtyř- až   šestihranná,   načervenalá, dole větvená. Dolní  listy vstřícné nebo po třech přisedlé, kopinaté.   Purpurově červené květy, v dlouhých  koncových klasech, s šesti korunními  lístky, délka asi 1 cm, 12 tyčinek  ve 2 kruzích. Plod tobolka, velké množství  semen obsahujících slizové látky.

Vrbina penízková, penízkovec, hadí bylina (latinsky lysimachia nummularia) patří do čeledi prvosenkovité, je vysoká 10—50 cm, kvete v červnu a červenci.   Je to vytrvalá bylina. Lodyha poléhavá, plazivá. Listy vstřícné, oblé, lysé. Květy žluté, dlouhé 9-16 mm, skoro až ke kalichu dělené, uvnitř často červeně tečkované, stopkaté, jednotlivě v paždí listů. Kališní lístky rozptýleně červeně tečkované.

Karbinec evropský (latinsky lycopus europaeus) patří do čeledi  hluchavkovité, je vysoký 20-80 cm, kvete v červenci až září.   Je to trvalá bylina. Mírně chlu  patá, s kořenovými výhonky. Lodyha přímá, méně větvená. Listy křižmostojné,   řapíkaté, kopinaté, silně a hluboce pilovité.   Květy bílé, uvnitř s červenými tečkami,   malé, v hustých lichopřeslenech  horních úžlabích listů, koruna dlouhá  46 mm, takřka pravidelně čtyřlaločná.   Kalich s 5 dlouhými, pichlavými zuby.

Netýkavka žláznatá (impatiens glandulifera) patří do čeledi netýkavkovité. Je vysoká  50—200 cm. Kvete v červnu až říjnu.   Je to jednoletá bylina. Lodyha  načervenalá, přímá, většinou nevětvená,   lysá. Listy vstřícné, nahoře často přeslenité,   úzce kopinaté, řapíkaté, většinou  ostře pilovité, na okraji zubaté a na řapíku  velký počet načervenalých žláz.

Kuklík městský (latinsky geum urbanum) patří do čeledi růžovité, je vysoký 30-100 cm, kvete v květnu až říjnu. Je to vytrvalá bylina. Chlupatá, aromatický kořen, lodyha přímá. Listy vytrvalé přízemní růžice s 1—5 páry postranních lístků a velkým oblým vrcholovým lístkem. Lodyžní lístky trojčetné, výrazně pilovité, zašpičatělé, s velkými palisty. 

Hořec žlutý, trlič (latinsky gentiana lutea) patří do čeledi hořcovité. Je to rostlina vysoká 50-120 cm, kvete v červnu až srpnu. Je to vytrvalá bylina. Lodyha je kulatá, přímá, nevětvená, dutá. Listy široce kopinaté, tvoří přízemní růžici, namodrale zelené, dolní řapíkaté, horní částečně přisedlé. Květy žluté, 3 až 10 v paždích horních párů listů, široce nálevkovité, 5-7 korunních lístků, plodem je tobolka.

Svízel vonný (latinsky galium odoratum) patří do čeledi mořenovité. Je vysoký 10-30 cm. Kvete v dubnu a květnu. Je to vytrvalá bylina. Lodyha je přímá, tenká, hladká, čtyřhranná, vždy nevětvená. Listy po 6-9 v přeslenech, kopinaté, s vystouplou žilkou, na okraji a žilce drsné. Koruna nálevkovitá, bílá, až do středu čtyřlaločná, široká asi 5 mm. Květenství laty vidlanů. Plody s ostrými háčky.

Svízel povázka (latinsky galium mollugo) patří do čeledi mořenovité. Je vysoká 25—100 cm. Kvete v dubnu až září. Je to vytrvalá bylina. Lodyha  je poléhavá až vystoupavá, větvená, lysá, čtyřhranná. Listy tenké, podélně kopinaté, s osténkatými ostny, po 6-9 v přeslenu. Květy bílé, průměr 3-4 mm, ploché, 4 korunní lístky s osinatě zašpičatělými cípy, v řídkých okolících. Plody dvounažky, tmavé, většinou hladké.

Sadec konopáč (latinsky eupatorium cannabinum) patří do čeledi hvězdnicovité. Je vysoký 50-180 cm. Kvete od června do září. Je to vytrvalá bylina. Lodyha je přímá, nevětvená, hustě chlupatá, načervenalá. Listy vstřícné, chlupaté, dlanitě troj- až pětidílné, nestejně hrubě pilovité,   kopinatě zašpičatělé, podobné listům konopí.

Konopice polní (latinsky galeopsis tetrahit) patří do čeledi hluchavkovité. Je vysoká 20—60 cm. Kvete v červenci až říjnu. Je to většinou jednoletá bylina. Lodyha je čtyřhranná, přímá, větvená, na uzlinách ztluštělá, s tuhými, pichlavými chlupy. Listy vstřícné, takřka vejčité,   řapíkaté, skoro lysé. Růžové květy dlouhé až 22 mm, ve vrcholových lichopřeslenech, výrazný horní a dolní pysk; dolní pysk s 2 dutými zubovitými výstupky. Kalichy jsou pichlavé.

Štětka planá (latinsky dipsacus fullonum) patří do čeledi štětkovité. Je vysoká 80-200 cm, kvete v červenci a srpnu. Je to dvouletá bylina. Statná, lysá, všechny části ostnité. Přízemní růžice listů, pilovité, lodyžní lístky užší, vstřícné, na bázi u lodyhy srostlé. Květenství je válcovité, dlouhé 3-8 cm, rozkvétá od středu. Jednotlivé květy růžovofialové, se čtyřcípou korunou dlouhou 8-10 mm, překrytou ostnitým  zákrovem.

Mokrýš střídavolistý (chrysosplenium alternifolium) patří do čeledi lomikamenolisté. Je vysoký 5-10 cm, kvete v březnu-květnu. Je to vytrvalá stálezelená bylina. Lodyha je přímá, trojhranná, listy střídavé, dolní dlouze řapíkaté, okrouhlé, až srdčitě ledvinovité, široce vroubkované. Žlutozelené listeny tvoří zákrov kolem neviditelných žlutých květů bez korunních lístků.

Kmín kořenný (carum carvi) patří do čeledi miříkovité, je vysoký 30-80 cm, kvete v květnu až září. Je to dvouletá bylina. Lodyha řídce větvená, lysá, přímá. Listy dvouaž trojčetné, velice jemně zpeřené, dolní pár zpeřených lístků uspořádán do kříže, cípy listu většinou nejsou širší než 1 mm. Okolík s bílými a růžovými květy, většinou bez obalu a obalíčků. Semena tmavohnědá, s 5 světlými žebry, při sušení se rozpadají na srpovité dvounažky.

Kerblík lesní (anthriscus sylvestris) patří do čeledi miříkovité. Je vysoký 50-120 cm, kvete v dubnu až červenci.   Je to dvouletá bylina. Tvarově  bohatá. Lodyha přímá, větvená, lysá,   rýhovaná, jen na bázi drsně chlupatá,   nikdy červeně skvrnitá, pod listy není  zbytnělá. Listy dvakrát až třikrát zpeřené,   na horní straně lesklé, dolní tmavozelená.

Děhel lesní (angelica sylvestris) patří do čeledi miříkovité, je vysoký 50-200 cm, kvete v červenci až září. Je to vytrvalá bylina. Lodyha děhelu je dutá, kulatá, bíle rýhovaná. Listy dvakrát až třikrát zpeřené, lístky široké, pilovité, listové pochvy nápadně nafouklé. Květy bílé či načervenalé, 1-3 listeny nebo bez listenů, v půlkulatých okolících. Semena eliptická, s postranními žebry ve tvaru křídla.

Drchnička rolní (latinsky anagallis arvensis) patří do čeledi prosenkovité, je vysoká 10-30 cm, kvete v červnu až říjnu. Je to jednoletá rostlina. Je poléhavá, takřka lysá, lodyha větvená, čtyřhranná. Listy vstřícné, vejčité, přisedlé, na rubu s černými žlázkami. Květy jednotlivé, dlouze stopkaté, oranžové, nebo vzácně modré, kulaté, průměr 10—15 mm, 5 okvětních lístků, nedělených. Kořen je mírně jedovatý.

Česnáček lékařský (latinsky alliaria petiolata) patří do čeledi brukvovité, je vysoký 20-90 cm a kvete v dubnu až květnu. Je to dvouletá bylina. Listy má střídavé, dlouze řapíkaté, vroubkované, horní srdčité, dolní ledvinovité. Květy bílé, ve vrcholových hroznech, korunní lístky 5-7 mm dlouhé. Plody jsou šešule, šikmo rozestáté, čtyřhranné, až 7 cm dlouhé. Rostlina vůní připomíná česnek.

Bršlice kozí noha (latinsky aegopodium podagraria) spadá do čeledi miříkovité, je vysoká 50-100 cm, kvete v květnu-září. Je to vytrvalá bylina. Dlouhé podzemní oddenky, lysá, lodyha hranatá, listy jednou až dvakrát trojčetné, lodyžní lístky střídavé, s nafouklou listovou pochvou. Květy bílé, ve složených okolících, bez zákrovních listů. Plod podélný vejčitý, hladký, žebrovitě zvrásněná nažka.

Kozonoha hostcová neboli bršlice kozí noha (latinsky aegopodium podagraria, ekvivalentní název kozonoha hostcová) spadá do čeledi miříkovité, je vysoká 50-100 cm, kvete v květnu-září. Je to vytrvalá bylina. Dlouhé podzemní oddenky, lysá, lodyha hranatá, listy jednou až dvakrát trojčetné, lodyžní lístky střídavé, s nafouklou listovou pochvou. Květy bílé, ve složených okolících, bez zákrovních listů. Plod podélný vejčitý, hladký, žebrovitě zvrásněná nažka.

Ženšen nepravý latinsky panax pseudoginseng (panax notoginseng) - tento druh ženšenu poprvé uvedl v 16. století ve svém monumentálním díle "Osnova lékopisů" známý čínský lékař Li S'-čen (1518-1593). Jeho zpracování věnoval téměř třicet let a dokončil jej v roce 1578 a následně třikrát přepracoval. Jde o mimořádnou encyklopedii své doby, kde je uvedeno na 1 800 druhů drog, 1 100 ilustrací a na 11 000 receptů. Navíc zavedl zcela novou klasifikaci léčiv.

Rozchodnice růžová (rhodiola rosea) - v lidovém léčitelství Altaje jsou příznivé účinky »zlatého« či »růžového kořene« známy již více než 400 let. Pro místní obyvatele je to prostředek zvyšující pracovní schopnost a léčící někeré nemoci. Vzhledem k tomu, že se využívá především přirozených porostů, kde lze sklidit až 1 tunu oddenků z hektaru, na mnohých místech hrozí tomuto druhu naprosté vyhubení. U nás roste pouze výjimečně v Krkonoších (např. Modrý Důl) a Hrubém Jeseníku, převážně na karech. Proto je také zapsána v červené knize ohrožených rostlin. 

Kozinec blanitý, latinsky astragalus membranaceus. Žlutý císař, který vládl v letech 2737-2697 př, n.l., zařadil tuto rostlinu mezi nejvýznamnější druhy, a to jako lék na bolesti, hnis a hemoroidy, ale také na »stovky dětských onemocnění«. Po tisíciletí Číňané užívají tuto rostlinu jako prostředek podporující zvýšení imunity, zvláště u mladých lidí.

Ženšen pětilistý (panax quinquefolius, aralia quinquefolia) - tento druh ženšenu objevil v roce 1718 francouzský misionář Lafitau poblíž Montrealu. Již v roce 1765 jej zapsali čínští bylináři v doplňcích a revizi ke knize »Osnova lékopisů« a v 18. století se s ním čile obchodovalo. Záznamy z Filadelfie v americké Pennsylvánii udávají, že jistý Daniel Boone zde prodal15t kořene ženšenu, získaných sběrem.

Ženšen pravý (latinsky panax ginseng, ponax. schin-seng) je známý v oblasti východní Asie již více než 5 000 let. Jde o relikt rostoucí zde už v třetihorách, před více než milionem let, který dokázal přežít tvrdé klimatické změny až do dnešní doby. Je tedy jistým symbolem života na Zemi se zcela specifickými vlastnostmi. Na jedné straně totiž existují kořeny staré i 300 až 400 let, na straně druhé má ženšen schopnost upadat do vegetačního klidu až na několik desítek let.

Proskurník lékařský (althaea officinalis) - když tato vysoká, statná rostlina rozkvete, ihned zkrášlí každou zahrádku. Původně se proskurník pěstoval pouze pro léčebné účely, v současnosti se však často vysazuje jako okrasná rostlina. Ve volné přírodě téměř neroste, proto si ho musíme vypěstovat, nejlépe ze semen. K léčebným účelům využívám celou rostlinu - listy, květy i kořen, který je nejúčinnější. 

Pazvonek chloupkatý - tento druh se využívá asi tři sta let, ale za tuto relativně krátkou  dobu se stal velmi ceněným posilujícím prostředkem. Využívá se jako  náhrada ženšenu a často se označuje jako "ženšen chudých". Pazvonek chloupkatý (codonopsis pilosula), je víceletá liánovitá bylina z čeledi zvonkovitých, Campanulaceae.   Má mrkvovitý kořen válcovitého nebo prodlouženého tvaru, dlouhý 10 až  40 cm. V čerstvém stavu je bílý a hladký, po usušení žlutavě hnědý a hluboce  vrásčitý.

Úročník bolhoj (latinsky anthyllis vulneraria) čistí krev, podporuje látkovou výměnu, posiluje organismus, hojí rány a vředy. Úročník je 20-40 cm vysoká, jemnéchlupatá trvalka. Lodyhu má vystoupavou až vzpřímenou. Přízemní listy jsou dlouze řapíkaté, jednoduché, celokrajné. Lodyžní listy jsou zpeřené, skládají se z oválně kopinatých lístků. Koncový lístek je delší než ostatní.

Topolovka růžová (latinsky althea rosea) léčí sliznice, kašel, zažívací potíže, menstruační problémy. Topolovka je trvalka, vysoká i 2,5 metru. První rok vyhání z rozvětveného oddenku pouze přízemní růžici listů. Listy jsou velké (průměr až 25 cm), řapíkaté, okrouhle srdčité s 5-7 laloky. Druhý rok vyrůstá vysoká, přímá, mírně chlupatá lodyha. 

Šišák bajkalský (latinsky scutellaria baicalensis)   léčí srdeční arytmie, snižuje krevní tlak, nervové  potíže, tlumí bolesti.   Šišák je vytrvalá bylina vysoká 40 až 80 cm. Má  mohutný hnědý kořen, který je po rozříznutí žlutý.   Stonek má vystoupavý až poléhavý, rozvětvený.   Listy křížmostojné, kopinaté, celokrajné. Květy  jsou ve vrcholovitých hroznovitých květenstvích.

Vrbka, vrbovka úzkolistá (latinsky chamaerion angustifolium) léčí nervové potíže, zažívací problémy, chrání sliznice. Vrbka je vytrvalá rostlina vysoká 1-2 m. Má tlustý zdřevnatělý kořen. Lodyha je oblá, přímá, často s načervenalým nádechem. Listy jsou široké 1-2 cm, střídavé, kopinatě zašpičatělé, na rubu modravé. připomínají listy vrby. Růžové až fialové  květy jsou uspořádány na konci lodyhy do pyramidových hroznů.

Len setý (latinsky linum usitatissimum) léčí žaludeční vředy, kašel, zánět sliznic, reguluje stolici. Len setý je jednoletá rostlina, vysoká až 100 cm. Mádlouhý, tenký kořen, ze kterého vyrůstá přímá, nahoře větvená lodyha. Listy jsou střídavé, úzce kopinaté až čárkované, dlouhé asi 4 cm. Květy jsou jasně bleděmodré. Kalich i koruna jsou pětidílné.

Šanta kočičí (latinsky nepeta cataria) léčí nervové potíže, zažívací problémy, tlumí křeče, snižuje krevní tlak. Šanta kočičí je statná vzpřímená trvalka vysoká až 80 cm. Listy má řapíkaté, vstřícné, trojúhelníkovité, na okrajích hrubě pilovité. Na líci lysé, na rubu šedavé a plstnaté. Květy jsou bílé, někdy s narůžovělým odstínem. Vyrůstají ve stopkatých, vidlanovitých svazcích. Plodem je hladká tvrdka.

Pohanka obecná, latinsky fagopyrum esculentum léčí cévní potíže, arteriosklerózu, mozkové příhody (mrtvice), celkově posiluje organismus. Pohanka je jednoletá, až 60 cm vysoká, lysá rostlina. Lodyhu má přímou, červenohnědě zbarvenou, málo větvenou. Listy dlouze řapíkaté, srdčitě střelovité, o něco málo delší než širší. Květy v úžlabních, dlouze stopkatých vrcholících. Barva květů je bílá až růžovobílá. Plodem je hnědá, trojhranná nažka, kterou z obchodu známe jako "pohanku". 

Maralí kořen neboli parcha léčivá (parcha sibiřská, latinsky rhaponticum carthamoides, leuzea carthamoides) neboli leuzea saflorová léčí stres, fyzickou i psychickou slabost, neplodnost, zlepšuje krevní oběh, odstraňuje únavu. Maralí kořen je trvalka s velkým tuhým oddenkem, ze kterého vyrůstají tenčí kořeny. Nad zemí tvoří růžici listů. Olistěnou lodyhu má vysokou metr až metr a půl. Lodyhy jsou nevětvené, rýhované, s drobnými chloupky.

Bělotrn modrý a bělotrn kulatohlavý (latinsky echinops ritro, echinops sphaerocephalus) léčí neuralgie, obrny, oční potíže, kardiotonikum. Bělotrn modrý je trvalka - bodlák namodralé barvy s přímou bílou plstnatou, rýhovanou lodyhou a s podlouhlými Iyrovitými listy, na kterých jsou jemné ostnovité chlupy.

Benedykt lékařský  (čubet), latinsky cnicus benedictus. Léčí poruchy trávení, regulace látkové výměny,   nemoci jater a žlučníku.   Benedyktje jednoletá až půl metru vysoká chlupatá  bylina - bodlák. Lodyhu má vystoupavou  až přímou, Shrannou, rýhovanou, často bohatě  rozvětvenou. Dole štětinatou, nahoře chlupatou.   Listy chlupaté, podlouhlé až kopinaté,   hrubě zubaté s trnitě lemovanými úkrojky.

Mochyně židovská neboli židovská třešeň a mochyně peruánská (latinsky physalis alkekengi)   léčí revma, dnu, detoxikuje, posiluje organismus.   Mochyně židovská je asi půl metru vysoká trvalka  s plazivým oddenkem, ze kterého vyrůstá  přímá lodyha se zaoblenými hranami. Listy  jsou široce vejčité, celokrajné. Květ na dlouhém  řapíku je bílý, složený z pěti srostlých okvětních  lístků.

Violka trojbarevná  (maceška)   a violka rolní (latinsky viola tricolor, viola arvensis)   léčí kašel, kožní onemocnění, zlepšuje metabolismus,   posiluje cévní systém. Violka trojbarevná je letnička, někdy i trvalka vysoká  kolem 20cm. Má rozvětvenou, vystoupavou,   někdy vzpřímenou lodyhu. Listy jsou řapíkaté,   vejčitě kopinaté až srdčité se zpeřenými palisty.  

Mydlice  lékařská (latinsky saponaria officinalis)   léčí kašel, rozpouští hleny, zlepšuje látkovou výměnu, je  močopudná a potopudná. Mydlice je trvalka vysoká až 80 cm. Má válcovitý, větvený,   asi na prst tlustý oddenek. Lodyha je přímá,   mírně pýřitá, rozvětvená. Listy vstřícné, podlouhle  kopinaté až eliptické, na okraji drsné.  

Fenykl obecný (latinsky foeniculum vulgare) léčí tlumí křeče v trávicím ústrojí, tlumí nadýmání, tlumí kašel, zvyšuje tvorbu mateřského mléka. Fenykl je dvou letka, někdy i trvalka. Má dužnatý kořen a až 2 m vysoký stonek, přímý, jemně rýhovaný. Má niťovité listy s blanitými stopkami. Žluté květy rostou v bohatých okolících. Plodem je podlouhlá dvounažka žlutošedé barvy. Má charakteristickou vůni a chuť.

Andělika lékařská (latinsky archangelika officinalis) léčí žaludeční potíže, stimuluje srdce, reguluje  činnost štítné žlázy, pomáhá při revmatismu  a bolesti svalů. Je to statná, až 2 metry vysoká vytrvalá rostlina.   Pronikavě voní. Má řepovitý kořen. Lodyha je na  bázi tlustá asijako ruka aje rýhovaná. Přízemní listy  jsou více než půl metru dlouhé s dutým, dlouhým,   oblým řapíkem. Jsou 2x až 3x trojitě zpeřené,   ostře pilovité. Květy ve složeném polokulovitém  okolíku jsou až 15cm široké a mají 20-40 okolíků.

Koriandr setý (latinsky coriandrum sativum) léčí zažívací problémy, křeče v trávicím traktu, kašel, povzbuzuje nervovou činnost. Koriandr je jednoletá bylina, lysá, vysoká až půl metru. Lodyhu má přímou, oblou, jemně rýhovanou, větvenou pouze nahoře. Listy nedělené až 3laločné, vroubkované. Lodyžní list je 1-2krát zpeřený, s lístkem vejčitým. Kvete bíle v červnu a červenci v plochých složených okolících s 3-5 paprsky.

Mochna nátržník (latinsky potentilla erecta) léčí  průjmy, zažívací problémy, krvácení, bolest  v krku. Mochna je víceletá, 10-30 cm vysoká rostlina s robustním nepravidelně pokrouceným oddenkem. Lodyhu má poléhavou nebo vystoupavou. Lodyha nezapouští kořeny. Přízemní listy jsou lysé, 3četné. 

Petrklíč (= prvosenka jarní) a petrklíč vyšší (latinsky primula veris, primula elatior) léčí nemoci dýchacího ústrojí, zahlenění, revma, lehčí neurózy, tlumí záněty. Prvosenka jarní je vytrvalá rostlina, vysoká asi 20-30 cm. Má válcovitý oddenek s trsem drobných kořínků. Vytváří přízemní růžici obvejčitých, celistvých listů. Na konci duté lodyhy je jednoduchý okolík žlutých květů.

Oman pravý (latinsky inula helenium) léčí kašel, zahlenění, astma, problémy se zažíváním, tuberkulózu. Oman je mohutná, až 2 m vysoká, chlupatá bylina. Má uzlovitý, mohutný, větvený oddenek, ze kterého vyrůstá růžice podlouhle vejčitých, zoubkovaných listů. Lodyha je nahoře větvená. Lodyžní listy jsou hedvábně plstnaté, nepravidelně zoubkované.

Pupečník asijský (latinsky hydrocotyle asiatica - centella  asiatica) je  univerzálním tonikum, regeneruje organismus,   zlepšuje činnost mozku.   Pupečník asijský je tropická vytrvalá rostlina  s plazivým oddenkem zakořeňujícím v uzlech,   který nezřídka dosahuje délky přes 1,5 m.   Z narůžovělé lodyhy vyrůstají okrouhlé dlouze  řapíkaté listy, na líci hladké, na rubu mírně  ochlupené.

Jablečník obecný (latinsky marrubium vulgare) léčí problémy zažívání, žlučníku, jater, tlumí kašel, zánět lymfatických žláz. Je to vytrvalá, až 60 cm vysoká, plstnatá rostlina. Lodyhu má přímou, čtyřhrannou, obvykle dutou. Listy vstřícné, řapíkaté, široce oválné, 2-4 cm dlouhé, tupě zubaté. Květy v kulovitých lichopřeslenech, pyskaté. Mají barvu bílou až lehce fialovou a kvetou od června do srpna. 

Kopr vonný (latinsky anethum graveolens)   léčí nadýmání, poruchy trávení, zvyšuje tvorbu  mateřského mléka, snižuje tlak.   Je to jednoletá, až 1 metr vysoká, lysá rostlina. Má  přímou, jemně rýhovanou lodyhu, která je dutá.   Listy jsou 3-4x peřenosečné, horní méně  dělené. Květy jsou malé, žloutkově žluté, plátky  podlouhlé.

Routa vonná (latinsky ruta graveolens). Léčí cévní potíže, žlučníkové poruchy, zažívací  problémy, snižuje tlak.   Routa je stále zelený polokeř vysoký až půl metru.   Celá rostlina je silně aromatická. Lodyhu má  větvenou. Listy jsou střídavé, řapíkaté, lichozpeřené.   Jasně žluté 4- nebo 5četné květy tvoří  vrcholíky. Plodem je tobolka se srpovitě zahnutými  semeny. Rostlina kvete od června do srpna.  

Estragon (pelyněk kozalec), latinsky artemisia drancunculus léčí zažívací potíže, poruchy trávení, cévní potíže. Je to trvalka je často vysoká i metr a půl. Z hustě rozvětveného kořene vyrůstají přímé větvící se lodyhy, které jsou dole dřevnaté. Listy jsou celokrajné, čárkovitě kopinaté, přisedlé. Má drobné kulovité úbory žluté barvy. Plodem jsou světlezelené nažky.

Pýr plazivý (latinsky elytrigia repens) léčí nemoci močových a dýchacích cest, čistí krev, posiluje organismus. Je to plazivá trvalka s dlouhým, bělavým, větveným oddenkem. Z něj vyrůstají přímá, hladká stébla. Dlouhé, čárkovité listy jsou drsné a ploché. Klásky má dvouřadé, poměrně řídké. Plodem je nahnědlá obilka. Kvete v červnu a červenci.

Peťour maloúborný (latinsky galinsoga parviflora)   léčí kožní choroby, čistí krev, celkově posiluje,   zvyšuje tvorbu mateřského mléka. Je to jednoletá rostlina, vysoká kolem 40 cm. Má  hustou síť kořenů. Lodyhu má vzpřímenou, mohutně  větvenou, téměř lysou. Listy jsou vstřícné,   slabě chlupaté, vejčitě zašpičatělé s rýhovaným  řapíkem.

Brotan (pelyněk brotan) latinsky artemisia arbotanum léčí problémy žlučníku a žaludku, antiseptikum, antiparazitikum. Je to asi 70-100 cm vysoký vytrvalý dřevnatý keř. Z kořene vyhání více lodyh. Listy má krátce řapíkaté, jednou až třikrát peřenosečné, ochmýřené. Mají šedozelenou barvu. Polokulovité květní úbory, podobné malým terčíkům, jsou složené z trubkovitých květů. Kvete v červenci a srpnu žlutozelenými květy.

Jestřabina lékařská (latinsky galega officinalis) léčí cukrovku, zvyšuje tvorbu mateřského mléka ad. Jestřabina je trvalka vysoká až přes jeden metr. Z vícehlavého oddenku vyrůstá přímá, nevětvená lodyha. Listy jsou lichozpeřené, kopinaté nebo podlouhle eliptické. Od července do srpna kvete bílými až modrofialovými květy, které jsou sestaveny do bohatých hroznovitých květenství.

Konopí seté (latinsky cannabis sativa) tlumí bolest, kašel, pomáhá při roztroušené skleróze, zeleném zákalu. Konopí je jednoletá statná rostlina s lodyhou vysokou až pět metrů. Lodyha je houževnatá, vláknitá, přímá, někdy nedělená. Listy jsou velké až 15 cm, většinou střídavé s 5-9 dlanitě sečnými čepelemi. Konopí je dvoudomá rostlina, kvete uprostřed léta.

Komonice lékařská (latinsky melilotus officinalis) léčí kašel, cévy, trombózy, snižuje srážlivost krve. Je to dvouletá lysá až metr a půl vysoká bylina. Má vřetenovitý kořen, poléhavý rozvětvený stonek. Listy 3četné, řapíkaté. Lístky zubaté. Květy žluté na krátkých stopkách, uspořádané v hroznech. Plodem jsou lusky, asi 4 mm dlouhé, vejcovité, lysé.

Pupalka dvouletá (latinsky oenothera biennis) léčí kožní onemocnění, premenstruační syndrom, astma, průjmy, kocovinu. Je to dvouletá, až 1,5 m vysoká rostlina s mohutným do hloubky sahajícím kořenem. V 1. roce vyrůstá pouze růžice listů. V 2. roce vyhání vzpřímenou olistěnou lodyhu, která je dole zdřevnatělá. Listy jsou vejčitě kopinaté, jemně zubaté, střídavé. 

Tužebník jilmový (latinsky filipendula ulmaria) léčí horečky, revma, dnu, kožní nemoci, detoxikuje, zlepšuje trávení je vytrvalá rostlina vysoká až 2 metry. Lodyhu má přímou, hranatou, lysou, nahoře bohatě větvenou. Lichozpeřené listy se skládají z 2 až 5 párů vejčitých, na okraji dvojitě pilovitých lístků.

Čajovník   čínský, latinsky camellia sinensis. Co se týče účinků, stimuluje centrální nervovou soustavu,   zlepšuje krevní oběh a stav cév, antibiotické  působení. Je to subtropický, stále zelený keř. Dorůstá do výšky  až 3 metrů. Má rozsáhlý kořenový systém. Listy  jsou tmavozelené, kožovité, na okraji mírně pilovité.

Kopretina řimbaba, řimbaba obecná (latinsky pyrethrum parthenium). Léčí migrény, horečky, menstruační bolesti, uvolňuje křeče. Řimbaba je statná chlupatá trvalka dorůstající až 90 cm. Lodyha je přímá, větvená. Listy zpeřené nebo peřenolaločné, žlutozelené barvy. Hustá květenství malých bílých úborů s výrazným žlutým terčem uprostřed.

Turanka kanadská (turan), latinsky conyza canadiensis  léčí revmatismus, dnu, nemoci močového  ústrojí, zlepšuje látkovou výměnu.   Turanka je jednoletá, až 1 metr vysoká, jemně  chlupatá bylina. Lodyhu má přímou, oblou,   nahoře větvenou. Listy střídavé, kopinaté až  čárkované, přisedlé, celokrajné.

Zeměžluč okolíkatá (latinsky centaurium erythraea) - tato všeobecně známá bylina je velmi vyhledávaná, měla by se odstříhávat nůžkami, neměla by se trhat (kořeny jsou nepevné) a to pouze horní část kvetoucí natě, což rostlinu šetří, takže obvykle ještě jednou v sezoně vykvete.

Průtržník lysý (latinsky herniaria glabra) - je to tak nenápadná bylinka, že si ji obvykle ani nevšimneme. Průtržník rád roste na  sušších písčitých místech na lukách a pasekách, na skalnatých úbočích a v parcích.   Jeho jako maková zrníčka drobné kvítky musíme pozorně hledat, neboť se barevně  téměř neodlišují od svého okolí.

___

___

Krušina olšová (latinsky frangula alnus) - krušinový keřík bývá ve volné přírodě součástí větších porostů podobných rostlin, mezi nimiž se často ztrácí. Snadno si ho můžeme splést, nejčastěji s keřem řešetláku. Dají se rozeznat podle toho, že krušina má hladké okraje listů, plodů je méně a jsou roztroušené, zato řešetlák má listy drobně pilovité a více plodů vyrůstajících ve shlucích. 

___

___

Fialka vonná (viola odorata) - koho by nepotěšila kytička violek, něžných, krásně vonících kvítků? Violky se objevují v písních i v básních, staly se symbolem lásky. Vždy je radostné najít v řídkém lese nebo na louce tento jarní kvítek, který má mimo svůj milý vzhled a nádhernou vůni i velkou léčivou sílu.

Zběhovec plazivý (latinsky  ajuga reptans). Na pasekách  často rostou  bohaté porosty krásně rozkvetlých zběhovců. Zběhovce však lze objevit  i v lesích a na loukách, kde jsou opravdovou krásnou modrou ozdobou svého okolí.

Slunečnice (latinsky helianthus)   pochází z jihu Severní Ameriky. Do Evropy  dorazila roku 1510 a několik set let byla považována  za rostlinu ozdobnou. Teprve později se lidé naučili  jíst slunečnicová semínka.   V roce 1840 přišel ruský rolník Bokarev na nápad  lisovat ze slunečnicových semen olej. Od té doby se  tato cenná tekutina běžně používá v mnoha národních  kuchyních.

Tolice setá, vojtěška (latinsky medicago sativa) - starověcí Arabové považovali vojtěšku (tolici) za matku všech  medikamentů. Tato rostlina náleží do čeledi motýlokvětých.   Polský název "abazur« neboli "lucerna",   převzatý původně z latiny, získala v 17. století a poukazuje  na to, že semena v luscích v noci svítí. Později se  zjistilo, že semena obsahují značné množství fosforu.

Zemědým lékařský (latinsky fumaria officinalis) - tuto nenápadnou bylinku lidé málo znají. Řadí se mezi plevele, ale oproti ostatním plevelům se vyskytuje méně často, proto si jeho křehkého stonku se stříbřitými lístečky a drobnými kvítky jen málokdo všimne. Až když se rostlina tak rozroste, že pohltí vše okolo sebe, například hustě obalí celý hrob na hřbitově, ukáže se v celé své kráse. 

Krtičník hlíznatý (latinsky scrophularia nodosa) - tato statná a dosti často se vyskytující rostlina v přírodě jaksi uniká naší pozornosti,   neboť má nenápadné, velmi skromné květy. V době květu ji prozradí bzukot včel, neboť  patří mezi nejlepší včelařské rostliny s bohatým obsahem nektaru.   Bylinkáři ji málo znají a většinou ani nesbírají. Sběr se realizuje v červenci a srpnu.  

Popenec obecný (latinsky glechoma hederacea) - když začínáme sbírat popenec, znamená to, že již opravdu začala nová bylinkářská sezona. Tento častý plevel luk a polí je drobná bylina, v trávě se těžko hledá, ale sytě fialové květy vždy prozradí, kde se skrývá. Sbírá se celá kvetoucí nať. Nemusíte pospíchat, neboť doba kvetení je dlouhá, trvá třeba dva měsíce.

Kozlík lékařský (latinsky valeriana officinalis) roste podél příkopů, na mokrých loukách, bažinatých místech, v lesích a houštích. Dorůstá do výšky 30 až 100 cm a má téměř lysou lodyhu, která je nad kořenem poněkud obrvená. Listy jsou asi 7 cm dlouhé, úzké a na okraji jemně pilovité, obvykle se skloněným koncem. Květ je pětičetný. Válcovitý kořen je krátký, asi na prst tlustý a opatřený vícero kořínky.

Šťavel kyselý (latinsky oxalis acetosella l.) Šťavel roste všude v našich listnatých i jehličnatých lesích. Svými bledě zelenými listy i jemnými bílými kvítky vytváří na lesní půdě celé koberce. Už jen pohled na tento koberec přináší potěšení. Při houbaření jsem se občas sehnula, utrhla lístek a snědla ho. Sbírám i menší množství květů do čajové směsi, o které se zmiňuji dále.

Rozrazil lékařský  (latinsky veronica officinalls l.) - když kdysi Římané obsadili kraje obývané Germány, poznali „rozrazil  lékařský“, kterého si domácí germánské obyvatelstvo nadevše vážilo jako léčivé  byliny. Nazývali ji „Hlavní lék na všechny choroby“, a ještě dnes má lidový  název „Allerweltsheil“. Bezpochyby i Římané se přesvědčovali o její velké  léčivé moci.

Puškvorec obecný (latinsky acorus calamus l.) - tato vodní rostlina se vyskytuje v rybnících, jezerech, kalužích a na březích stojatých vod. V bahně břehů se vodorovně plazí kořen (oddenek), ze kterého vyrůstá mnoho mečovitých listů, vysokých až 1 metr. Zploštělý stvol nese asi uprostřed kuželovitý, zelený až žlutohnědý květní soubor – palici.

Pískavice řecké seno (latinsky trigonella foenum-graecum, lidový název senovka, kozí roh, fenegrek) - jako rostlinná droga se používá sušené semeno. Semena mají velký podíl slizových látek, v menším množství steroidní saponiny, steroly, flavonoidy a v nepatrném množství silici.

Zázvor (latinsky zingiber officinale, lidový název ďumbíř) byl ve starověku i středověku velmi rozšířený. Arabové ho považují za obzvlášť silné afrodiziakum, proto ho přidávají do veterinárních léků podávaných domácím zvířatům s cílem zvýšit jejich plodnost. Zázvor bystří smysly a povzbuzuje krevní oběh. Kromě toho má následující léčivé vlastnosti.

Sporýš lékařský (latinsky verbena officinalis), lidové názvy: verbena, holubí bylina, čaganka, slza Junonina, slza Isidina, spoříš, verbena, verbina, vrbenka, železník, žíla Venušina. Používá se nadzemní část rostliny, která obsahuje glykosid verbenalin, silici, třísloviny, kyselinu křemičitou, hořčiny a sliz. Účinné látky sporýše jsou třísloviny, hořčiny a sliz ulevují při žaludečních a střevních potížích a při kašli. Při kožních chorobách je aplikován zevně.

Zavinutka podvojná (latinsky monarda didyma).   Domovinou zavinutky podvojné je Severní  Amerika, kde sloužila jako léčivá rostlina původním indiánským obyvatelům. Odtud také pochází její populární jméno  "indiánská kopřiva". Po objevení Ameriky se posléze dostala  i do Evropy. Křížením a dalším šlechtěním vznikla řada zahradních  odrůd, kvetoucích v nejrůznějších barevných tónech, které  ovšem nejsou tolik využívány jako léčivé a čajové rostliny.

Tužebník jilmový (latinsky filipendula ulmaria). Jelikož je léčivá síla květů a kořenů vzájemně vyvážená, používají se jako čajový nálev především příjemně vonící květy. Mají mírně močopudný účinek, čistí krev a jsou jim přičítány protihorečnaté a potopudné účinky. Čaj se používá též jako lék na revma a dnu. Při předávkování může dojít k žaludečním potížím a nevolnosti. 

Echinacea purpurea, česky třapatkovka nachová. Třapatkovky pocházejí ze Severní Ameriky, kde rostou podobně jako sukuléntní rostliny na suchých stráních. Jako léčivé rostliny sloužily původním obyvatelům Ameriky, indiánům. Trvalka, známá i pod starším označením třapatka nachová (Rudbeckia purpurea). Je trsnatá, 70-90 cm vysoká. Její úzce podlouhlé listy jsou tuhé a drsně chlupaté.

Brutnák lékařský neboli chlupatá okurka (borago officinalís, lidový název borač, borák). Používají se semena a celá kvetoucí rostlina bez kořene. Rostlina brutnáku obsahuje silici a kyselinu křemičitou. Čerstvý brutnákje bohatý na vitamin C. Semeno obsahuje mnoho kyseliny garnalinolenové. Silice má vliv na vylučování hormonů a na nervový systém.

Plicník lékařský (pulmonaria officinalis) - první vycházky do jarního lesa bývají ve znamení plicníku, jednoho ze symbolů začínající  bylinkářské sezony. Na pěkných kvítcích plicníku obdivuji pestrost, vždyť dokážou  hýřit barevnou paletou snad všech odstínů růžové a fialové. V našich lesích  a hájích roste plicník hojně.

Celík, zlatobýl obecný (latinsky solidago virgaurea) léčí: nemoci ledvin a močových cest, zlepšuje látkovou výměnu. Zlatobýl celík je trvalka s krátkým, silným kořenem. Má až metr vysokou, vzpřímenou, rozvětvenou lodyhu. Dole má většinou hnědofialovou barvu. Spodní listy eliptické, pilovité, směrem vzhůru se postupně zužují, mají klínovitou stopku.

Pilát lékařský (anchusa officinalis) má antibakteriální a protizánětlivé účinky a vnitřně je to neocenitelná bylinka při těžkých problémech v dýchacím ústrojí.  Je to nenáročná rostlinka, roste v každé půdě, bez zalévání, potřebuje jenom hodně sluníčka. Listy rostou v přízemní růžici, z nich vyhání plazivé stvoly s květy až 70 cm dlouhé. Je velice oblíbená u včel a čmeláků, rojí se na ní celé léto. Sbírá se kvetoucí nať na počátku květu od května až do září.

Yzop lékařský (latinsky hyssopus officinalis - yzop, blízký příbuzný saturejky, je další z mnoha středomořských bylin, které u nás najdeme jen pěstované v zahrádkách. Dáváme si ho na záhonky, neboť je nenáročný, stačí mu jen slunné místo. Přitom je to milá, pěkná a značně aromatická bylina. Zajímavé je, že všechny jeho bohaté, tmavě fialové květy jsou obrácené pouze jedním směrem.

Truskavec ptačí, rdesno ptačí (latinsky polygonum ) - málokdo si této obyčejné bylinky všimne. Stonky truskavce se táhnou po zemi, uprostřed drobných lístků se objevují ještě drobnější narůžovělé květy. Není divu, že lidé truskavec obvykle jen těžko hledají. Lépe ho znají ptáci, kteří s oblibou vyhledávají jeho semena. Jako by to truskavec věděl, přichází člověku vstříc a roste tam, kam lidé nejvíce chodí - okolo cest a chodníků.

Lopuch plastnatý (arctium tomentosum) - děti po sobě často hází pichlavé kuličky květních úborů lopuchu. Dospělí ho ale nemají moc rádi, cítí nelibost, když se úbory zachytávají na oblečení. Na pohled je to nepěkný bodlák, i chuť má nepříjemnou - hořkoslanou.

___

___

Ožanka kalamandra (teucrium chamaedrys) - německé přísloví uvedené nad jménem rostliny jen respektuje starou, praxí ověřenou  zkušenost, že trávicí soustavě nejlépe pomáhají hořké bylinky. Mezi ně svou chutí  jednoznačně patří i ožanka. Tuto sympatickou bylinu najdeme na mnoha místech  v hájích, u cest a na lesních loukách, vždy na teplých, slunných místech.

Kručinka barvířská (latinsky genista tinctoria) - je těžké hledat křiklavější ozdobu našich luk a strání. Všude, kde rozkvetou keříčky  kručinky, jako by se zapálily malé žluté ohníčky. Ve volné přírodě se kručinka vyskytuje  často, takže v zimě chybí jen tomu, komu se v létě nechtělo ji sbírat nebo o jejích  dobrých léčivých vlastnostech nic neví.

___

___

Lnice obecná (lnice květel - latinsky linaria vulgaris) - nápadně pěkné, husté, sytě žluté hrozny květů obdivuji většinou u cest, kde lnice velmi ráda roste. Někde vytváří i souvislejší porost a působivými barevnými skvrnami dokresluje půvab krajiny. V takových případech je těžké se nezastavit, aby se člověk nepotěšil její krásou zblízka.

Černohlávek obecný (prunella vulgaris) - každá louka je krásná, když na ní kvetou  tmavě fialové černohlávky,   i když tam roste mnoho jiných bylin. Černohlávek je ve volné přírodě hojný, můžeme ho najít i na okrajích lesů a v příkopech.   Někdy těžko rozeznáme menší exempláře černohlávku obecného od statnějších  rostlin černohlávku velkokvětého.    

Kakost smrdutý (latinsky geranium robertianum) - z velké rodiny kakostů má právě tento druh nejošklivější jméno. Je celkem oprávněné, neboť celá rostlina nepříjemně zapáchá. To je však jediná špatná vlastnost této jinak pěkné a milé bylinky. Nacházíme ji ve stinných vlhkých lesích, v houštinách a na mýtinách, někdy v bohatých, působivých porostech.

Svízel syřišťový (galium verum) - lidové názvy: květ sv. Jana, syřidlo, syřišťová bylina. Existuje několik druhů svízele: Svízel přítula (galium aparine) roste na polích, loukách a podél plotů, a zemědělci ho proto hubí herbicidy. Dorůstá do výšky 60 až 160 cm, listy jsou přeslenité, na květních stvolech vyrůstají vrcholíky zelenobílých květů. Pomocí drsně ochlupené lodyhy se rostlina pne a odtud má také své druhové jméno "přítula".

___

___

Srdečník obecný (latinsky leonurus cardiaca) - je to krásná rostlina, která má sice jen drobné květy, ale jeho mohutný vzrůst a členité, dekorativní listy z něho dělají výraznou, opravdu chlapskou rostlinu. I když není hojný, setkávám se s ním ve volné přírodě na suchých místech, okolo domů, plotů a cest, občas se objevuje také v zahrádkách.

Vrbovka malokvětá (epilobium parviflorum schreb.) - jednou jsem dostala dopis od otce rodiny, ve kterém psal doslova toto: „Snažně Vás prosím, snad mi můžete ukázat cestu k uzdravení a tak mne navrátit zdravého mé rodině, která se mnou trpí.“ Před tím mi popsal své trápení. Roku 1961 dostal po nechtěné koupeli v radioaktivní vodě chronický zánět prostaty.

Libeček lékařský (latinsky levisticum officinale) je statná, 1,5-2 metry vysoká rostlina, která u nás ve volné přírodě neroste.   Pochází ze Středomoří a u nás se často pěstuje, lidově se nazývá americký celer. I v mé  zahrádce stále roste několik exemplářů, neboť libeček rád přidávám do polévek  a omáček. Mladé listy můžeme využívat jako zdravý salát a přidávat všude tam, kde  běžně používáme celerovou nebo petrželovou nať.

___

___

Svlačec rolní (convolvulus arvensis) je jeden z mnoha zástupců rodu svlačců, který má četnost asi 250 druhů. Roste jak zde v Evropě, ale taky u přímořských míst, jako jsou například Kanárské ostrovy, východní Indie či Madeira. V České republice se však vyskytuje pouze jediný druh a to právě svlačec rolní.

Bukvice lékařská (latinsky betonica officinalis). Vendo la tonica et compra la betonico - zní v překladu nad titulem uvedený slogan, který mě napadne při každé zmínce o této rostlině. Její sláva sahá až do dob římského císaře Augusta, kterému osobní lékař Antonius pomocí bukvice léčil až 47 chorob.

___

___

Jaterník podléška, jaterník trojlaločnatý (latinsky hepatica nobilis schreb) -   je radost spatřit překrásné modrofialové porosty květů jaterníku. Tato první jarní  ozdoba stinných lesů rozkvétá, hned jak roztaje sníh, a na místech bohatého výskytu  dokáže probouzející se les překrásně vybarvit. Pro mne tento pohled znamená, že  zima již definitivně skončila a že začíná nová bylinkářská sezona.  

___

___

Pelyněk pravý (latinsky artemisia absinthium) - abychom ocenili krásu rostlin, musí existovat i rostliny obyčejné, nepěkné, vedle nichž mohou ty krásné vyniknout. Takový osud postihl ubohý pelyněk. Rostlina nemá pěkné listy ani květy, jimiž by semohla pyšnit. Dokonce i nepříjemná chuť pelyňku se stala symbolem všeho hořkého.

Saturejka zahradní (latinsky satureja hortensis) zdaleka nemá vzrušující vzhled, ale kupodivu tak dokáže na člověka působit.   Má rozvětvenou, neatraktivní lodyhu, sem tam drobný kvítek. Pokud se saturejka  již od starověku pěstuje, zajisté ne pro krásu. Jediným důvodem jsou její léčivé a chuťové  vlastnosti, díky nimž se stala jedním z nejoblíbenějších koření, nahrazujícím  i černé koření.

Truskavec ptačí, rdesno ptačí (latinsky polygonum) - málokdo si této obyčejné bylinky všimne. Stonky truskavce se táhnou po zemi, uprostřed drobných lístků se objevují ještě drobnější narůžovělé květy. Není divu, že lidé truskavec obvykle jen těžko hledají. Lépe ho znají ptáci, kteří s oblibou vyhledávají jeho semena. Jako by to truskavec věděl, přichází člověku vstříc a roste tam, kam lidé nejvíce chodí - okolo cest a chodníků.

___

Ostropestřec mariánský (latinsky silybum marianum) - svou mohutností a dekorativností má ostropestřec mezi mými léčivými bylinkami dominantní postavení. Je mezi nimi obrem, kterému se nikdo nevyrovná. Bývá v zahrádkách, kde jeho velkolepý zjev vždy upoutá a velmi dobře působí. astropestřec se ve volné přírodě téměř nevyskytuje, proto lze jeho drogu získat pouze nákupem v lékárně nebo vlastním pěstováním.

Jmelí bílé (latinsky viscum album) - málokterá rostlina je opředena tolika pověrami a mýty jako jmelí. I u nás má jmelí symbolický význam, zvláště v době Vánoc. Souvisí to nejen s tím, že je stále zelené, ale i se způsobem růstu. Jmelí je totiž rostlinný poloparazit, který bere životodárnou mízu různým dřevinám. Roste vysoko ve větvích stromů, z dálky vypadá jako ptačí hnízdo, proto se nesnadno získává.

Jahodník obecný (fragaria vesca) neboli zemnice - kdo by neznal a neměl rád toto ušlechtilé ovoce, k jehož vynikající chuti se přidává i krásný vzhled? Pěkné a působivé jsou především plody, ale ani listy se svým tvarem nedají v kráse zahanbit. Avšak pozor, k léčebným účelům používáme výhradně lesní jahody. 

___

___

Máta peprná (latinsky mentha piperita) - na této velmi populární bylince je zajímavé, že se nedá pěstovat ze semene. Velmi dobře se však rozmnožuje z kořenujících výběžků, vyrůstajících z oddenku; stačí i malý kousek. Máta patří mezi nejpoužívanější rostliny a ve velkém množství se pěstuje téměř na celém světě.

Kostival lékařský (latinsky symphytum officinale l.) - tato léčivá rostlina patří mezi naše nepostradatelné a nejlepší bylinky, které příroda poskytuje. Roste na mokrých loukách, na mezích polí, ve vlhkých příkopech a podél potoků. Najdeme jej i při plotech a na rumištích, kde kvete celé léto. Listy jsou velmi drsné a špičatě zakončené.

Plavuň vidlačka (lycopodium clavatum l.) - rostlina je mechovitá, vždy zelená, plazí se po půdě lesa metrovými šlahouny s jemnými, tenkými kořínky. Ze šlahounů vyrůstají 7-10 cm dlouhé stonky, na dotek velmi měkké, rozvětvené. Čtyřletá rostlina přináší v létě žlutavé klasy, které obsahují výtrusy (spory), jimž se také říká plavuňová mouka.

Borůvka je rostlina s docela vzácnými plody. Lze je považovat za  nejzdravější potravinu vůbec.   Kromě plodů se sbírají i listy, nejpozději do začátku kvetení; mají jiné důležité použití.   Obě borůvkové drogy (plod, list) se občas dají koupit ve specializovaných lékárnách, plody  i běžně na trhu, takže s jejich opatřením nejsou větší problémy.

___

___

Podběl lékařský (latinsky tussilago farfara l.) - z jara, když naše louky a stráně nemají ještě ani trochu zeleně, vystrkuje podběl, jako prvý, své žluté kalichy květů. Na vlhkých půdách, holých stráních, štěrkoviskách, úhorech a rumištích najdeme celé polštáře květů podbělu, které vyhánějí ze země asi 2 měsíce před listy.

Levandule lékařská a úzkolistá (latinsky lavandula angustifolia). Ze Středomoří k nám dovezené byliny mají jistý nádech zvláštnosti již proto, že u nás ve volné přírodě nerostou. Patří mezi ně i levandule lékařská, která tuto odlišnost ještě zdůrazňuje svým tvarem s neobvykle vysokým květním stonkem.

Vachta třílistá (menyanthes trifoliata) - poznáte ji podle malebných trojlístků, mezi nimiž se třpytily bílé hvězdičky květů. Vachta roste jen na výše položených rašeliništích . Naštěstí ji lze sehnat v lékárně. Pro léčebné účely se používají listy s krátkým kouskem stonku, které se odstřihují tak, aby se nepoškodily kořeny.

___

___

Čekanka obecná (cichorium) - má tak krásné, sytě modré květy, že je těžké ve volné přírodě najít podobné. Na každém stonku kvetou současně 2 až 3 květy, ale stále rozkvétají další, takže krása rozkvetlých čekanek nás provází od začátku léta až do pozdního podzimu. Přitom čekanku potkáme téměř všude - u cest, na sušších pastvinách a mezích, jako všeobecně známý plevel.

___

___

Dobromysl obecná (latinsky Origanum vulgare ☼ Oreganum vulgare) - tato statná rostlina patří mezi ozdoby naší přírody. Vyskytuje se dosti často, a když se objeví v hustším porostu, zbarví celou louku nebo mýtinu do růžovo-fialova. Pro její rozměry a výrazné květy nelze dobromysl přehlédnout, proto je i její sběr velmi snadný.

___

___

Český název této byliny je měsíček lékřský. Patří do čeledi hvězdnicovité, latinský název je Calendula officinalis, latinský název čeledi je asteraceae. Jeho hlavní využití je pro jaterní a žlučníkové potíže, menstruační a gynekologické problémy, kožní onemocnění. Měsíček je jednoletá, až půl metru vysoká pýřitá rostlina, vonící pryskyřicí. Z vřetenovitého kořene vyrůstá přímá, hranatá, většinou bohatě větvená lodyha. Listy má střídavé, kopinaté až úzce vejčité. Má složnokvěté květenství složené ze zeleného kalicha a terčových květů barvy oranžové i žluté. Plodem jsou srpkovitě zakřivené nažky. Měsíček kvete od června do podzimu.

Divizna velkokvětá (Verbascum densiflorum ☼ Verbascum thapsiforme) - není dekorativnější a majestátnější rostlina, než je divizna. Vždy když ji spatřím, zářící sytě žlutými květy, neubráním se slovům obdivu. Ne nadarmo vzniklo její lidové pojmenování "královská svíce", Její krása přímo křičí do dálky a zkrášluje celou okolní krajinu, proto je i vděčnou a velmi užitečnou ozdobou každé zahrádky.

Majoránka zahradní je všeobecně známé a oblíbené koření. Těžko si bez majoránky představím mnoho oblíbených pokrmů, jako například gulášovou polévku, některé omáčky, pečená masa, nádivky nebo klasické pochoutky domácí zabijačky. Pro tento účel se u nás pěstuje, neboť ve volné přírodě neroste.

Mák vlčí (papaver rhoeas) - díky dlouhé trvanlivosti semen máku se někdy opuštěné pole nádherně začervená tisíci jeho květů. Kochat se krásou vlčího máku je fantastické, ale jde to jen tam, kde dosud roste. Křehké plátky jeho květů snadno opadávají a rychle vadnou, proto mák není vhodný do vázy.

___

___

Sléz přehlížený (malva neglecta wallr.) má malé listy a roste při plotech, okrajích cest, při starých zdech a na rumištích, vždy však jen v blízkosti obývaných prostorů. Kdybychom jej někdy nalezli dále od obce, potom je vcelku jisté, že tam bylo kdysi hospodářství nebo dům.

Řepík lékařský - samotný německý název Konigskraut – královská bylina naznačuje s jakou velkolepou léčivou rostlinou máme co dělat. Roste na slunečných a suchých místech, na okrajích lesů a cest, na mezích a chodnících, na kopcích a svazích, v prosvětlených lesích i na rumištích. Malé žluté kvítky tvoří dlouhé hrozny, podobné divizně (ale na rozdíl od divizny má zcela jiné listy!).

Hluchavka bílá - největším neštěstím hluchavky je, že se chudinka podobá nenáviděné kopřivě, a proto ji mnozí lidé nemají rádi. Velmi jí tím křivdí, neboť hluchavka vůbec nepálí. Je to milá, příjemná rostlina s pěkně vykrajovanými lístky a s bohatými bílými květy, které jako věnečky objímají stonek. Pro léčebné účely se sbírá pouze čistě bílá hluchavka, samotné květy nebo celé vrcholky rostlin, hned na počátku kvetení.

___

___

Bazalka pravá - tato malá rostlinka nemá nějaké vyhraněné nebo nenahraditelné léčebné použití. Zvykli jsme si na ni však v kuchyni, hodně z nás ji má na okně v truhlíku. A krásně voní - vůne připomíná  něco mezi růží a hřebíčkem.

___

___

Meduňka lékařská (latinsky melissa officinalis) - nebýt výborných léčivých vlastností meduňky, ani bychom nevěděli, že existuje. Na jejím vzhledu je totiž těžké něco pěkného objevit. Drobné květy rozkvétají postupně, vyskytují se řídce, celá rostlina je málo atraktivní a jako okrasa nevhodná. Mimoto je velmi choulostivá, droga se lehce znehodnocuje, proto s ní nerada zacházím.

Pitulník žlutý roste ve vlhkých lesích, v křovinách a příkopech, při plotech a v houštinách,   na rumištích, na zastíněných vlhkých místech a všude tam, kde roste kopřiva.   Kvete v dubnu a květnu, v horských oblastech později. Vytrvalé oddenky  vyhánějí až 50 cm vysokou lodyhu, vstřícné listy jsou uspořádány křížem, květy  sedí v paždí listů. Sbírají se listy i květy. Léčivou rostlinou je také hluchavka bílá  (Lamium album).

___

___

Šalvěj lékařská pochází z jižní Evropy a u nás se pěstuje v zahradách. Je třicet až sedmdesát centimetrů vysoká, fialové květy jsou uspořádány v lichopřesleny. Proti sobě stojící listy mají stříbřitý povlak a šíří trochu hořkou, kořenitou vůni. Pěstuje se na chráněných slunných místech. Přikrývám ji na zimu chvojím, protože je choulostivá na mráz.

Pampeliška lékařská roste jako nepříjemný plevel na trávnících, pro trpící lidi je však cennou léčivkou. Kvete v dubnu a v květnu na mezích, loukách a trávnících. Koberec ze žlutých květů nás každý rok na jaře obšťastňuje. Rostlina se vyhýbá mokrým loukám a jiným vlhkým plochám. Vyznačují ji dvě vynikající vlastnosti – léčí choroby žlučníku a jater. 

V poslední době se pěstování kukuřice velmi rozšířilo. V době květu visí z konců  palic niťovité čnělky. Nazývají se také kukuřičné vlasy. Právě ty jsou léčivou částí  rostliny, která kvete od června do září. Kukuřičné vlasy se odřežou před opylením a  rychle ve stínu usuší.

___

___

Devětsil lékařský roste na březích řek a potoků, v příkopech a na okrajích lesů. Je podstatně větší než podběl, ale patří do téže čeledi hvězdnicovitých. Jeho listy jsou nepravidelně zoubkované a na spodní straně šedoplstnaté. Květy jsou špinavě bílé až bledě růžové, trubkovité a nahuštěné v horní části stonku do hroznu nebo laty.

___

___

Když se letní sezona chýlí ke konci a většina bylinek již odkvetla, začíná čas světlíkú. Je to dost častý plevel na lukách a pastvinách, dodává jim poslední krásu léta. Tam, kde se vyskytuje, bývá hojný, a i když je drobný, dokáže bohatstvím bílých květů rozveselovat své okolí až do pozdního podzimu. V lékárnách dostaneme světlíkovou drogu jen občas, proto sběr rozkvetlé nati tvoří každoroční závěr bylinkářské sezony.

___

___

Mateřídouška obecná roste na slunečných stráních, kolem pěšinek, při okrajích lesů a velmi ráda roste na mraveništích a na lukách. Potřebuje mnoho slunce a tepla, a proto se vyskytuje na kamenitých plochách pastvišť, kde půda vyzařuje hodně tepla.

Přeslička rolní  (latinsky equisetum arvense)- tato rostlina má široko rozložený a hluboko rostoucí oddenek. Počátkem jara z něho vyrážejí hnědě zbarvené plodné lodyhy, nesoucí spory. Teprve později se objevují zelené, až 40 cm vysoké přeslenovitě větvené jalové lodyhy, podobající se malým symetricky stavěným jedličkám. Přesličku lze nalézt na oraništích, náspech dopravních cest a na svazích.

Řebříček je léčivá rostlina, kterou si nemůžeme odmyslit od našeho života. Pomáhá výborně při mnoha našich chorobách, je však v prvé řadě léčivou rostlinou pro ženy. Řebříček ženám vřele doporučuji. Farář Kneipp vyslovil ve svých spisech tento názor: „Ženy by se uchránily před mnohými těžkostmi, kdyby občas sáhly po řebříčku!“

Kontryhel roste především na okrajích lesů a cest, na svazích a mokrých loukách, ve vyšších polohách a pohořích. Rostlina má půlkruhovité, sedmi až devítilaločné listy na pevné, nevelké lodyze (stonku) a nenápadné, žlutozelené květy, které rozkvétají od dubna do června, ale nezřídka i později. 

Heřmánek pravý (matricaria recutita) - roste na polích, v hlinité půdě, na lesních lukách a na rolích mezi obilím,   kukuřicí, jetelinou, brambory a řepou. Stále více a více jej vytlačují přehnaným  umělým hnojením a chemickým ničením plevele. Najdeme ho ve velkém množství po zimě, když bylo hodně sněhu a po vlhkém jaru. Na rozdíl od heřmánku  „římského“ (rmenec sličný), má květní lůžko duté, vůni kořenitou a příjemnou (rmen téměř nevoní).

Ve starých bylinářích má vlaštovičník i tato pojmenování: Herrgotts-gnade (boží milost), Marlenkraut (rostlina Mariina), Gottesgabe (boží dar), Herrgottsblatt (boží list), Goldwurz (zlatý kořen), Blutkraut (krvavá bylina), Augenwurz (oční koření). Z názvů si dovedeme domyslet, v jaké úctě byla kdysi tato rostlina, kterou dnes mnoho lidí pokládá za jedovatý plevel.

Třezalka tečkovaná (latinsky Hypericum perforatum), bylina Svatého Jana - tato bylina roste na mezích, na okrajích cest a lesů, na lukách i pahorcích, od července do září. Má ráda teplá, slunná, sušší místa. Lidové názvy vyjadřují velký význam této léčivé rostliny. Bylina je 25-60 cm vysoká, má rozvětvené stonky a kvete ve zlatožlutých okolících. Chceme-li ji bezpečně poznat, rozmačkáme jeden otevřený květ. Pokud jde o třezalku, vyteče z něho červená šťáva. Na čaj a přísadu do koupele sbíráme kvetoucí nať, pro přípravu oleje (Janův olej) sbíráme pouze květy. 

Jednou, v rozhlasové přednášce, jeden lékař upozornil na to, že kopřiva dvoudomá (urtica dioica) patří mezi naše nejlepší léčivé rostliny. Kdyby lidé věděli, jak je léčivá, tak by pěstovali jen kopřivu. Bohužel to ví jen málokdo. Kopřiva je celá léčivá, od oddenku přes stonky a listy až po květy. Už ve starověku si jí velmi vážili. Albrecht Durer (1471-1528) namaloval anděla, který vzlétá k trůnu Nejvyššího s kopřivou v ruce. 

Jitrocel se kdysi nazýval králem cest a již v dávných dobách rostl k užitku lidí. V rukopise z 11. století se zachovala anglosaská óda, která opěvuje devět rostlin a jitrocel oslovuje takto: „I ty, jitroceli, matko rostlin, otevřená k východu, mocná v nitru, přes tebe hrkotají vody, přes tebe jezdí ženy, přes tebe jezdí ženiši, nad tebou odfukují býčkové.

Kokoška pastuší tobolka (capsella bursa-pastoris) - tato léčivá rostlina je velmi cenná. Všeobecně se považuje za obtížný plevel. Roste všude na cestách, lukách, úhorech, příkopech, stráních, polích I v zeleninové zahradě. Jen se někde nahromadí kopeček země – zejména při stavbě domů – a takřka přes noc vyroste pastuší tobolka.

___

___

Je více druhů svízele, tzv. přítula, Galium aparine, je rozšířený na polích, lukách a při plotech, zemědělci ho ničí chemickými prostředky. Dosahuje výšky 60 až 160 cm, listy má přeslenovitě rozmístěné na ose a zelenožlutý okolík květů na stopkách. Stopka je drsně ochlupená. Nazývá se také svízel šplhavý.

Zelená viagra - kotvičník zemní. Zvyšuje sexuální výkonnost a libido, snižuje cholesterol. Účinné látky z kotvičníku u obou pohlaví podstatně zvyšují sexuální libido a proto se poměrně často používá název i zelená viagra. Těžko posoudit, zda tento výraz zcela vystihuje jeho účinky. Pravdou zůstává, že všechny ženy jsou hned mnohem krásnější a přitažlivější.

Rdesno ptačí neboli truskavec (polygonum aviculare) - tuto bylinku můžete bez obav přidávat do bylinných čajů na jakýkoliv problém a nemáte co zkazit, musíte jen počítat s určitým močopudným efektem. Bylinkáři truskavec ptačí považují za velice významnou detoxikační bylinu. Vyrůstá do výšky asi 5 cm a délky až desetinásobné.

Třezalka tečkovaná - latinsky hypericum perforatum. Naši předkové nevěděli o psychologii nic. Když je trápily potíže duše, pili třezalkový čaj. Zkušenost, že je třezalka tečkovaná jednou z nejúčinnějších bylin na dobrou náladu, získávali staletými zkušenostmi. Ani současná medicína sílu třezalky nezpochybňuje. Na opravdovou těžkou depresi vám samozřejmě pití čajíčku nepomůze, to musíte k odborníkovi.

___

___

Věhlas aloe vera za celá tisíciletí nezanikl a dnes je to jedna z nejvyužívanějších rostlin nejen pro zkrášlování našich příbytků nebo zahrad, ale především v medicíně, farmaceutickém, kosmetickém a v poslední době také v potravinářském průmyslu. Aloe jsou suchomilné - to je dobrá zpráva pro ty, kteří zapomínají zalévat - jsou to sukulenmí rostliny. Dnes je známo zhruba 300 až 400 druhů a mnohé z nich rostou pouze pro okrasu

___

___

Hlízy yamu se v Jižní Americe, Africe a Karibiku jedí kvůli vysokému obsahu škrobu podobně jako u nás brambory. Kromě toho dodávají tělu látku, která je příbuzná ženskému hormonu progesteronu. Produkce tohoto ženského hormonu s počátkem menopauzy postupně klesá, vlivem čehož pak přestane menstruace. Důsledkem je nepříjemný vedlejší efekt: hodně žen v tomto období trpí náladovostí a podrážděností.

Husí kvítko je lidový název pro velmi známou léčivku - sedmikrásku chudobku. Říká se, že jakmile začnou sedmikrásky rašit,  přichází jaro. Přestože je tato květina docela nenápadná, má svou moc - dříve lidé věřili, že nosí štěstí. Musíte ji však sbírat na svatého Jana mezi dvanáctou a třináctou hodinou, kdy je slunce nejvýš.

___
___

Kdo by neznal jmelí bílé (latinsky viscum album)? Roste roztroušeně jak parazit na listnatých stromech, jedlích i borovicích. Již si je nedovedeme odmyslet z našeho života, neboť je velkolepou léčivou rostlinou. Na hostitelském stromě vyrůstá do tvaru koule. Vždy zelené listy jsou kožovité a žlutozelené. Bobulky jsou bílé jakoby sklovité, uvnitř slizovité a lepkavé. Lepkavá semena roznášejí ptáci zobáky nebo nestrávená trusem. Semena jmelí nevzejdou ani ve vodě ani v zemi.

Pěstuje se na Balkáně, ve Španělsku, v Indii, Turecku, Mexiku, daří se mu i u nás v teplejších oblastech, protože má rád slunce. Vyséváme ho od konce března do volné půdy. Vyklíčí asi za tři týdny. Sbírá se za slunečného počasí od začátku září. Semena se musí dosušit při teplotě do 35 °C.

___
___

___
___

Tato rostlina s bílými květy představuje jeden z nejstarších a nejznámějších léčivých prostředků. Heřmánek byl známý už ve starém Egyptě a jako léčivá bylina se využívá dodnes. Za jeho léčivými účinky stojí celý soubor aktivních látek a díky nim je heřmánek považován za univerzální léčivku. Jak asi víte, velmi často se plete s jinou rostlinou - rmenem. Níže jsou k nahlédnutí obrázky rmenu a heřmánku.

___
___

Tuhle rostlinu byste měli mít stále doma a používat ji jako první pomoc při drobných poraněních. Nemusíte mít obavy, protože aloe pravá (aloe vera), jak se jí správně říká, se dá pěstovat velice snadno jako okrasná pokojová květina. Nevyžaduje častou zálivku ani speciálni péči. Můžete ji mít na slunci, ale nevadí jí ani stín. Jen se vyvarujte přelití a myslete na to, že nemá ráda nízké teploty. Pro její léčebné účinky určitě neuděláte chybu, když ji budete mít kdykoli po ruce - třeba v květináči na okenním parapetu své kuchyně.

___
___

Pro staré alchymisty znamenal vlaštovičnik (Chelidonium majus) poklad. Tvrdili, že v sobě obsahuje sílu všech čtyř živlů - ohně, vody, vzduchu i země, a proto byl obvyklou součástí jejich rituálů. Dodnes je tato rostlina ohledně svých účinků předmětem řady polemik. Pojďme tedy nahlédnout do jejího tajemství. Název je odvozen z řeckého slova "chelidón" (vlaštovka), neboť její vegetační cyklus se shoduje s příletem a odletem těchto ptáků.

___
___